Když se Sosseh dozvěděl, že o něj má zájem pražská Slavia, raději si informaci několikrát ověřil. Překvapení se mísilo s radostí. "Byl jsem šťastný a taky překvapený. V Kalmaru jsem toho neodehrál zase tolik, ale snažil jsem se a pracoval na sobě. Když se ozval klub jako Slavia, byl to skvělý pocit. Znamená to, že jsem něco udělal dobře," popsal emoce.
Slavia pro něj nebyla neznámým pojmem. Naopak. Vršovický klub zná prý hodně lidí, ve Švédsku i v Gambii. "Je to klub, který pravidelně hraje evropské poháry, vyhrává tituly a má jméno. V Česku je určitě největší," nešetřil chválou. Přiznal také, že pózování v červenobílém dresu pro něj má silný náboj: "Je úžasné tady stát ve slávistickém dresu. Těším se, co mě čeká."
Přestup do Prahy bere jako zásadní milník kariéry. "Je to krok, na který jsem čekal. Tvrdě jsem trénoval, abych se někam posunul. Teď jsem stoprocentně připravený ukázat, co ve mně je," vzkázal fanouškům i trenérům s odvahou.
Na hřišti se Sosseh vidí jako univerzální typ hráče do středové řady. "Jsem defenzivní záložník, ale zvládnu i pozici box-to-box nebo desítku. Rád presuju, získávám míče, chci být pořád ve hře – s balonem i bez něj," popsal svůj styl pro klubový web. Důležitá je pro něj aktivita a zapojení do všeho podstatného.
V rozhodování pomohli krajané
Výraznou roli v jeho rozhodování sehráli krajané, kteří už ve Slavii působí. "Mluvil jsem s Momo Chamem a Youssouphou Sanyangem. Vyprávěli mi o klubu, o městě i o životě tady. Řekli mi, že Slavia je správné místo pro můj další rozvoj," přiznal Sosseh. Chama znal přitom už dříve, než si spojil jeho jméno se Slavií. "V prosinci jsme se potkali v Gambii na tradičním zápase profesionálů, kteří se vrací domů na svátky. Hrál tam Momo, byl výborný, všichni ho obdivovali. Pak jsem si ho našel na Instagramu a zjistil, že hraje za Slavii. A tak jsme si začali psát," poznamenal.
Cesta z Gambie do evropského fotbalu přitom nebyla jednoduchá. Sosseh prošel akademií, hrál druhou ligu za BST Galaxy a slavil postup mezi elitu. "Kalmar si mě potom všiml a přivedl mě do Švédska. Byla to moje první sezona v Evropě a hned jsme se dostali do nejvyšší soutěže. Oslavy byly senzační," zavzpomínal na příjemné chvíle.
Sám přitom sehrál důležitou roli, když nastoupil do dvaceti zápasů. "Pomáhat týmu k postupu bylo něco výjimečného," pravil s hrdostí. Přiznal ale, že adaptace nebyla snadná. "Poprvé jsem žil sám, daleko od rodiny. Navíc z Gambie rovnou do zimy, tmy a sněhu. To byl šok," usmál se s odstupem.
Ani česká zima mu zatím k srdci nepřirostla. "Nezvládám ji. Nemám rád sníh ani zimu. Když hrajete, necítíte prsty ani nohy. V Gambii je pořád teplo, to mi chybí," přiznal upřímně. V Praze tak zatím žije spíš v klidném režimu. "Po tréninku odpočívám, hraju PlayStation nebo volám s rodinou. Nejsem typ, co by pořád chodil ven," popsal denní rytmus s tím, že v hlavě spřádá myšlenky, jak to bude dál. "Budu se soustředit na fotbal. Proto jsem tady. Těším se na tréninky a podle domluvy bych měl zamířit na hostování," uzavřel Sosseh.