Když vedení AS Řím 6. června oficiálně oznámilo příchod Gasperiniho, bylo to celkem překvapení. Žádné vznosně znějící jméno ve stylu Josého Mourinha, které by rozehřálo náměstí, nýbrž symbol nápadů a úsilí. Fanoušci i experti tušili, že jeho fotbal potřebuje čas. Šedovlasý expert z Piemontu jej však porazil.
Za něco málo přes tři měsíce dal týmu novou podobu. Podchytil celek, který už na konci minulé sezony získal pod Claudiem Ranierim zpět rovnováhu a důstojnost, a proměnil jej v ambicióznější tým s jasnou identitou, který ví, co chce a jak toho dosáhnout.
Dnes je AS opět na vrcholu. Do minulého kola (než přišla domácí porážka s Interem Milán) vedl ligu a už v sedmi zápasech vyrovnal počet bodů, které získal před rokem v 15 kolech. Rozdíl není však jen v číslech, nýbrž i v tom, jak Giallorossi působí.
Obrana na prvním místě
První zjevná proměna nastala vzadu, také proto, že v útoku to stále nefunguje, jak by mělo. Gasperini buduje svůj celek od základu, od smyslu pro pořádek a kolektivní obětavost. Jeho svěřenci inkasovali v sedmi ligových zápasech pouhé tři góly, což znamená nejlepší obranu v Serii A. Z devíti duelů nové sezony jich šest skončilo typickým italským výsledkem 1:0...
AS je odolné, nezhroutí se ani v těch nejsložitějších momentech. Opírá se o srbského gólmana Mileho Svilara, stále jistějšího mezi tyčemi. Gasperini od začátku chápe, že Řím nelze najednou zbláznit do jeho totálního fotbalu. Nejprve si musel získat důvěru hráčů, teprve pak zvýšit úroveň požadavků. A nejlépe to jde výsledky...
Proto krok za krokem zvolil cestu adaptace. Přijímal kompromisy, snažil se svou představu ušít na vlastnosti členů svého kádru. Vznikl možná méně geniální tým, ovšem nesmírně efektivní. Dělník Gasperini se podřídil potřebám hráčů, mluví s nimi upřímně a neslibuje kouzla, jen práci a důslednost. Druhá strana mu to vrací důvěrou a výsledky.
AS Řím zatím určitě není bezchybné. Zvlášť ne doma, kde prohrálo tři z pěti duelů (venku naopak ve všech čtyřech bodovalo naplno). Rozhodně už je však rozpoznatelné. Pohybuje se kompaktně, útočí vysoko, když může. V jeho hře je patrná myšlenka presinku a intenzity, filtrovaná skrz větší taktickou obezřetnost.
Trenér se částečně zřekl některých svých obsesí, jako je systematický nátlak po celém hřišti nebo postupná rozehrávka od obrany až do útoku. A tým ho následuje. Mladí hráči dostávají prostor a zodpovědnost. V Trigorii je opět cítit, že všichni jsou na jedné lodi, včetně fanoušků.
Problémy v útoku
Zřetelné jsou i rozdíly v současném pojetí a tím předešlým pod Ranierim. Dřív tým čekal na útok soupeře, nyní jde aktivně za míčem. Gasperini nechce číhat na cizí chybu, raději si ji vynucuje. Bez balonu jsou Římané agresivnější, pohybují se výš, snaží se určovat hru. A to je známka vyspělosti, která se nevybuduje za léto, ale každodenními metodami.
Právě z tohoto důvodu nelze po třech měsících práce nového kormidelníka jeho působení v Římě definovat jako revoluci, spíš jako spořádané staveniště, které postupuje po etapách a v rychlém tempu. AS znovu získalo důvěryhodnost, naučilo se bránit, ale také s přehledem udeřit.
Gasperini ukázal, že změna nemusí nutně znamenat rozvrat, nýbrž pochopení, přizpůsobení se a zlepšení všeho dohromady. Jeho mužstvo je toho jasným důkazem, ačkoliv je cítit, že se nejedná o definitivní verzi.
V útoku je stále co řešit. Ir Evan Ferguson se v lize neprosazuje a ukrajinský šutér Artem Dovbyk, autor jednoho gólu v Serii A a dalšího v Evropské lize, je před brankou často příliš nepřesný. Leon Bailey, který přišel v létě z Aston Villy a hned se zranil, by teď, když je zpět v plné síle, mohl hodně pomoct zrychlit útočnou fázi, zejména při brejcích.
Ti, kteří očekávali období Gasperiniho počátečních potíží při snaze vštípit týmu svá schémata, se mýlili. Bývalý trenér Atalanty nyní už jen čeká na to, až promaže ofenzivní mechanismy, aby i v Římě předvedl onu odvážnou hru, která vyvolávala u soupeřů Bergama vrásky na čele.