Doosan Aréna děkovala viktoriánům za remízu 1:1 s FC Porto. Speciální chvíle si pak užíval v jejím dresu chlapík s číslem 24 Havel. Věděl, že podobné okamžiky zažívá naposledy. Fanoušci vyvolávali jeho jméno, rozlučku si užíval celý tým. "Když jsem šel na hřiště, úplně jsem nad tím nepřemýšlel. Měl jsem to v hlavě – ne celý den, ale od chvíle, co jsem věděl, že ten zápas přijde. Čím více se blížil, bylo to takové divné, jiné," svěřil se fotbalista, který s mikrofonem v ruce řídil pozápasovou děkovačku.
Na první pohled nebylo nic znát, ale uvnitř to prý v Havlovi vřelo. "Chtěl jsem se rozloučit tak, jak jsem se rozloučil, a jsem šťastný za to, že to dopadlo tak, jak to dopadlo," vypálil nejprve. "Emoce byly silné. Nevím, jestli je to vidět takhle napovrch, ale uvnitř se to ve mně hodně bije," přiznal s tím, že na západočeské město a klub bude vzpomínat jen v dobrém.
"Byl jsem tady dlouho. Narodily se nám tu dvě krásné děti, žilo se nám tu s rodinou nádherně. Plzeň zůstane navždy v mém srdci. Možná to na mě ještě dopadne," konstatoval.
Když vedl v závěru tým Martina Hyského 1:0, hlavou mu prý neběželo jako hlavní, že by bylo fajn výhru udržet. "Ale říkal jsem si, že to bude bomba, když to tady v deseti ukopeme s Portem, které má fantastické mužstvo. Víme, jak se jim teď daří. Škoda, bylo to kousek. Soupeř to trefil krásně, za to mu patří kredit. Mohly být tři body, ale i bod je bod," prohlásil.
Po závěrečném hvizdu na něj čekala v telefonu zpráva od manželky Kateřiny, že na něj čeká odměna v podobě upečeného perníku. "To vám prozradila hodně, ona ráda povídá," usmál se Havel. "Psala mi, že na mě čeká perníček. Tak se těším."