Vjačeslav Karavajev, mladý Pavel Kadeřábek, evropský Ángelo Preciado a částečně také Tomáš Wiesner. Při pomyšlení na každého z nich musí být sparťanským fanouškům trochu smutno. Ne proto, že by připomínali špatné časy – právě naopak. V kontextu současné výkonnosti krajních obránců jsou to vzpomínky na období, kdy měli Letenští na tomto postu daleko větší energii, odvahu a především přínos směrem do ofenzivy.
Dnes počítá pražský klub na krajích hned několik možností: Matěj Ryneš (12 zápasů, 2+2), Ki-Jana Hoever (5, 0+0), Martin Suchomel (14, 0+1), Kadeřábek (6, 0+0), Viktor Vitályos (4, 0+0) a v případě nouze i Jaroslav Zelený (11, 1+1). Jenže nikdo z nich nepodává výkony, které by Sparta potřebovala. Podle dat analytické společnosti Opta jsou beci Letenských za očekáváním.
Ani jedna z dostupných variant zatím navíc nepůsobí jako komplexní a dlouhodobě přesvědčivé řešení. Ze současných jmen má největší ofenzivní potenciál patrně Ryneš, jehož sezonu ale (už poněkolikáté) přetrhlo zranění. Nizozemec Hoever, od nějž si Tomáš Rosický a spol. po letním přestupu hodně slibovali, dosud nenaplnil velká očekávání. Zbytek hráčů spadá do kategorie pocitvých pracantů, od nichž však nelze očekávat extra přidanou hodnotu v kreativitě.
Pokročilá data společnosti Opta potvrzují, že Rynešova absence není pro Spartu nepříjemná jen proto, že nemá kým zacelit levý kraj. Rodák z jihu Čech, jenž se zranil na začátku říjnové reprezentační přestávky, je nejvíc ve hře z celé Chance Ligy. V průměru na zápas se zapojí do 51,3 sparťanských sekvencí přihrávek s míčem a 13,5 z nich sám začíná. V obou ukazatelích je nejen na Letné bezkonkurenční.
Ze sparťanů je také nejčastěji u akcí končících střelou, sekvence s jeho účastí mají hodnotu 0,74 očekávaného gólu a z dlouhých kombinací pak 0,51.
Jinými slovy: Ryneš není jen hráčem, který se tu a tam dostane k centru. Sparta přes něj umí akce rozjíždět, posouvat i dotahovat do nebezpečných vyústění. Navrch přidává 1,6 předfinální přihrávky na zápas, nejvíc z celé čtveřice nejvytěžovanějších sparťanských beků.
Hoever se Rynešovi alespoň částečně blíží aktivitou. Za zápas průměrně začíná 11,5 sekvencí s míčem a celkově se účastní 47,5 akcí ze hry. Navíc výrazně vyčnívá v součtu vlastních střel a vytvořených šancí: 3,5 na 90 minut, zatímco nikdo ze zbytku sledované skupiny se nedostal ani přes dvě.
Potíž je v tom, že se jeho iniciativa zatím jen omezeně proměňuje v opravdový tlak Sparty. Je účastníkem jen 3,4 sekvence zakončené střelou, nejméně ze všech, a z akcí s jeho účastí Letenští dosud nedali gól. Hoever tak zatím připomíná svého předchůdce Preciada, k němuž je mnohými fanoušky přirovnáván. Jenže spíš přístupem, pohybem a ochotou něco (ne)udělat než schopností své akce pravidelně dotáhnout.
Posun pro Vitályose?
U Suchomela data naopak trochu mírní nejtvrdší soudy. Ano, při práci s míčem mu chybí lehkost a technická kvalita, kvůli níž přes něj Sparta nemůže dlouhodobě stavět útočnou hru. Ze čtveřice je také nejméně zapojený do celkového počtu akcí, má jich 39,3 na 90 minut. Když už se ale Sparta do funkční kombinace dostane, Suchomel z ní nemusí nutně vypadnout.
Po Rynešovi je nejčastěji u sekvencí končících střelou – eviduje jich 4,2 na zápas – a akce s jeho účastí dosahují hodnoty 0.56 xG, znovu druhé nejvyšší číslo ze sledovaných beků. Nejde tedy o ofenzivně nulového hráče. Spíš o beka, který se umí objevit na konci povedené týmové akce, ovšem jen stěží ji sám rozjede nebo kreativně posune.
A pak je tu Kadeřábek. Bývalý reprezentant s bohatou bundesligovou kariérou se sice účastní 42 akcí na 90 minut, jeho role v nich je ovšem až nápadně málo produktivní. Sám rozjíždí jen 6,3 sekvencí za zápas, zdaleka nejméně v porovnání se spoluhráči. Akce s jeho účastí mají hodnotu pouhých 0,20 xG, v dlouhých sekvencích dokonce jen 0,05.
Kadeřábek zatím nebyl u žádného gólu ze hry, má také jen 0,3 předfinální přihrávky. Data samozřejmě nezachytí jeho zkušenost, poziční disciplínu ani důležitost v kabině, jestli však Sparta od krajního obránce potřebuje rychlost a pravidelný přínos v útočné třetině, její odchovanec jí to v současnosti nedává.
Zapomínat by se nemělo ani na Vitályose. Z jeho 97 soutěžních minut nelze dělat velké závěry ani hledat hotové řešení sparťanského problému. Výkon proti Lilleströmu nicméně naznačil, že by maďarský mladík mohl být zajímavější variantou, než jakou z něj zatím dělá jeho postavení v týmové hierarchii.
Má energii, pohyb a schopnost hrát dopředu. Sparta by mu ostatně mohla dát víc příležitostí už jen proto, že ověřených možností na kraje – a při zranění Ryneše především na ten levý – v tuto chvíli mnoho nemá.
Sparťanská rovnice je tak vlastně poměrně jednoduchá. Pokud bude Ryneš zdravý a udrží si formu, Priske a spol. mají na levé straně beka, který snese srovnání s nejlepšími krajními obránci v domácí lize. Jenže rodák z Horní Plané od začátku sezony 2024/25 promarodil už 29 soutěžních zápasů, čili je na místě si pokládat otázku, jak moc na něj může klub spoléhat.
Na druhé straně se musí zvednout letní akvizice Hoever. Ze všech alternativ má právě on vedle Ryneše nejzajímavější předpoklady – je aktivní, často rozjíždí útoky a nebojí se individuálního řešení. Aby však Sparta získala skutečně funkční krajní dvojici, musí Nizozemec se zkušenostmi z Liverpoolu svou energii častěji proměňovat v nebezpečné týmové akce, góly a body.
Suchomel může být použitelnou variantou pro konkrétní typ zápasů nebo jeho část, Kadeřábek přináší zkušenost a Zelený v krajním případě zodpovědnost. Ani jeden z nich ovšem momentálně nepůsobí jako dlouhodobá první volba pro mužstvo, které chce dominovat s míčem a útočit ve vysokém tempu na domácí i evropské scéně.
Olympiakos – Sparta (čtvrtek 21:00 + audiokomentář)
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
