Jak byste klub Riga FC popsal českému fanouškovi, který o něm možná slyší poprvé?
"V Lotyšsku máme dva velké kluby: Riga FC a RFS. Riga má větší rozpočet, ale nemá v poslední době nejlepší výsledky, vždycky se od ní čeká trochu víc. RFS naopak v poslední době vyhrává více titulů s menším rozpočtem. Riga je klub, který více investuje do hráčů a kupuje možná zvučnější jména, ale není tak dobře sehraná jako RFS, kde mají stejný kádr i herní styl už několik let."
"Riga více experimentuje, hraje agresivnější a atraktivnější fotbal. Mají individuálně velmi silné a kvalitní hráče, skoro všichni jsou zahraniční. V lize moc zápasů, kde by byli pod tlakem, nezažijí. Snaží se dominovat, dostávat se do situací jeden na jednoho, dávat centry do vápna, ale i střílet ze střední vzdálenosti."
Platí tedy, že Riga je největším klubem v zemi, nebo je to s RFS padesát na padesát?
"Poslední dobou spíše padesát na padesát. Za posledních pět let vyhrálo RFS čtyři tituly, takže v tuto chvíli je podle mě největším klubem RFS. Ale z pohledu rozpočtu a utrácení je výše Riga."
V čem spočívají největší přednosti a naopak slabiny Rigy?
"Určitě v individuální kvalitě ofenzivních hráčů, hlavně křídel, která se dostávají do pozic pro střelu nebo centr. Letos mají navíc vysokého útočníka, který dává hodně gólů, na centry hrají fakt často. Z pozice obránce si taky pamatuji, že jejich záložníci velmi dobře nabíhají ze druhé vlny, což se těžko brání. A největší slabina? Někdy při zakládání útoku nebo ve středním bloku obránci a záložníci nezvolí správné řešení. Místy dělají nevynucené chyby, které vedou k nebezpečným situacím a dají se potrestat."
Jakou atmosféru může Jablonec v Rize čekat? Dá se to srovnat s českou ligou?
"Myslím si, že atmosféra bude dost podobná jako v České republice. V Lotyšsku nemáme zase tolik zápasů evropských pohárů, kam přijíždějí kvalitní týmy, takže očekávám podobnou kulisu jako při zápase české ligy."
Kdybychom měli srovnat úroveň lotyšské a české první ligy, v čem je největší rozdíl?
"Celková úroveň celé soutěže je v Česku vyšší. Je to hlavně tím, že vedle špičkových týmů mají i kluby ze spodu tabulky stále vysokou úroveň. V Lotyšsku je to na špici vždycky boj dvou týmů. Ty by podle mě hrály střed tabulky i v Česku. Jenže pak už to padá. A spodních šest týmů lotyšské ligy se české úrovni vůbec neblíží. V Česku mezi špičkou a spodkem tabulky není tak drastický rozdíl."
Najde se v lotyšské lize přece jen něco, v čem má oproti české navrch?
"Samozřejmě se tam najdou jednotliví hráči, kteří jsou technicky obdarovanější, ale obecně vzato tam něco extra výjimečného oproti Česku není."
Jak je vůbec český fotbal v Lotyšsku vnímán?
"Běžní lidé, kteří fotbal nesledujínějak podrobněji, Česko fotbalově nevnímají. Ti, co se o fotbal zajímají, českou ligu tak nějak registrují, ale nikdo tam nemá svůj oblíbený český klub. Sledují hlavně týmy, kde hrají Lotyši, tedy mě, Raimondse Krollise, dříve třeba Rihardse Matrevicse. Pro hráče v Lotyšsku je ale česká liga jednoznačně posunem vpřed. Je to šance dokázat své schopnosti na vyšší úrovni, odkud je pak pro kluby z TOP 5 evropských lig mnohem snazší si vás všimnout než v Pobaltí."
Vnímají v Rize zápas s Jabloncem jako velkou událost?
"Určitě ano, protože týmy z Lotyšska se do Evropy nedostávají každý rok, každý zápas je pro ně svátkem. V tabulce se navíc pohybují okolo 24. místa na hraně postupu, takže pro hráče je to obrovský zápas. Z pohledu fanoušků sice neberou Jablonec jako giganta, ale lidé o něm vědí, mimo jiné i proto, že tam hrál Davis Ikaunieks. Vědí, že je to kvalitní tým, který nedávno remizoval s Brightonem, což k zápasu přitáhne ještě více lidí."
Věří si domácí, že mohou Jablonec porazit a vzít tři body?
"Berou Jablonec jako soupeře, se kterým se dá hrát a udělat výsledek. Riga si o sobě navíc myslí, že je na stejné nebo lepší úrovni než RFS, které Jablonec vyřadil v předkole, takže zápas berou jako příležitost vyhrát. Samozřejmě by byli rádi za jakýkoliv bod, ale hrát budou na tři."
Pojďme k vám osobně. Ještě před rokem jste hrál v Lotyšsku, dnes nastupujete v české nejvyšší soutěži a debutoval jste v reprezentaci. Není to až neuvěřitelný skok?
"Byl to bláznivý rok. Ještě před rokem mi končila sezona v Lotyšsku, vracel jsem se z hostování a v mateřském klubu mi řekli, že si mám hledat jiné angažmá. Kdyby mi tehdy někdo řekl, v jaké situaci budu dneska, nevěřil bych mu. Ve fotbale se ale věci mohou změnit strašně rychle. Vzal jsem šanci za pačesy, zariskoval a odešel do druhé české ligy. Šel jsem do přípravy, odehrál zápasy a chytil pozitivní vlnu."
Ještě než přejdeme do Česka. V týmu FK Metta jste byl kapitánem a měl jistou pozici. Proč jste se tehdy rozhodl odejít do Liepaji a následně na hostování do Tukums?
"Metta je klub zaměřený na výchovu a rozvoj mladých hráčů. Strávil jsem tam v áčku sedm let a cítil jsem, že jsem připravený na posun. Metta v lize vždycky hrála o záchranu, zatímco Liepaja bojovala o třetí místo a pohárovou Evropu. Byla to pro mě lepší volba po herní, kariérní i finanční stránce. Jenže v Liepaji mi po čase vedení oznámilo, že přivedou zkušenějšího stopera a pošlou mě na hostování. Byl jsem z toho smutný a v šoku, protože jsem neměl pocit, že bych hrál špatně. Ale jakmile vedení rozhodne, už to neovlivníte. V Tukums jsem se rozhodl ze situace vytěžit maximum. Znovu jsem se začal fotbalem bavit, hrál jsem s lehkostí a to mi obrovsky pomohlo."
Jak se zrodilo vaše rozhodnutí odejít zprvu až do druhé české ligy do Chrudimi?
"Mým cílem byl vždycky odchod do zahraničí, do Česka, Polska nebo Švýcarska. Jenže v té době se přechod z Lotyšska přímo do první ligy nejevil jako reálná možnost. Musel jsem zvolit jinou cestu, přes druhou ligu. Po finanční stránce to sice nebylo nic extra, ale klub mi zajistil všechno potřebné a mohl jsem se soustředit jen na fotbal. Zkontroloval jsem si tabulku, sestřihy zápasů i zázemí a řekl jsem si, že je to dobrá volba pro můj rozvoj."
Radil jste se před odchodem do Česka s někým z krajanů?
"Věděl jsem o Lotyších, kteří tu hráli. Mluvil jsem trochu s Raimondsem Krollisem, který vzpomínal, že když byl ve Vyškově, druhá liga měla dobrou úroveň a doporučoval mi ji. Měl jsem to v hlavě. Chtěl jsem se dostat do první ligy a přes Chrudim vedla cesta, jak se ukázat."
Jak vypadal váš každodenní život v malém českém městě?
"Užíval jsem si to, nebylo to vůbec špatné. První věc, které jsem si všiml, byla, že v malém městě nikdo nemluví anglicky, všichni mluví jen česky. Takže od prvního dne nastoupilo Duolingo a každý týden jsem měl lekci s učitelem češtiny. Dneska už si bez problémů promluvím v obchodě nebo v restauraci. Na hřišti je to taky v pohodě, i když v kabině, když kluci vtipkují, je to stále těžší."
Jak jste trávil volný čas?
"Dával jsem si extra dávky v posilovně, rozbory zápasů a večer si vařil na pokoji v horkovzdušné fritéze bez kuchyňky, to byla výzva, ale i zábava. Soustředil jsem se jen na fotbal. Moje snoubenka i rodina za mnou jezdila jen jednou za měsíc, takže jsem veškerou energii dával do toho, abych si vybojoval šanci posunout se výš."
Kdy jste si poprvé uvědomil, že se vám tenhle risk vyplatil?
"Už v polovině jarní fáze jsem cítil, že se mi daří a že by se mohlo něco objevit. A ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o zájmu Teplic, jsem si řekl: "Ano, tohle se opravdu vyplatilo." Kdyby mi na začátku roku někdo řekl, že půjdu do Chrudimi a za pár měsíců o mě bude mít zájem prvoligový tým, bral bych to všemi deseti."
V Lotyšsku jste byl kapitánem, v Česku jste začínal jako neznámý cizinec. Jak těžké bylo vybudovat si respekt?
"Je to jiné, nikdo mě tu neznal a o lotyšském fotbale nikdo moc nevěděl. Musíte se držet svých návyků a dokazovat svou kvalitu každý den. Kluci v Chrudimi nejdřív nevěděli, co od mě čekat, ale myslím, že jsem je i trenéry na trénincích a v zápasech rychle přesvědčil a získal si jejich důvěru."
Do Teplic jste přišel v létě a hned jste se zabydlel v základní sestavě. S jakým nastavením jste do klubu přicházel?
"V létě jsem hodně tvrdě pracoval individuálně i s kondičním trenérem. Šel jsem sem s tím, že ze sebe vydám to nejlepší a uvidíme. Neměl jsem na papíře napsaný cíl, že musím hned hrát základ, ale samozřejmě za tím jdete. V přípravě jsem si věřil. Konkurence je ve fotbale všude a je to normální věc. Musíte prostě vyhrávat osobní souboje, ukázat kvalitu a pak na tom stavět týden co týden."
V září jste debutoval v lotyšské reprezentaci. Jaké to byly pocity?
"To je úplně jiný svět. Ten pocit, že reprezentujete svou zemi, je něčím úplně jiným než ligový zápas. Je to něco, co sledujete od dětství, takže debut v národním týmu pro mě byl splněným snem. Úroveň zápasů je sice v mnoha ohledech podobná české lize, ale ta odpovědnost a vědomí, že jde o mezinárodní scénu, z toho dělají něco výjimečného."
Spolupracujete s osobním analytikem a také se sportovním psychologem. Co vás k tomu vedlo?
"S analytikem jsem začal spolupracovat loni. Vždycky hledám to jedno procento navíc, které mě posune a dá mi výhodu oproti ostatním. Analytik mi přišel jako skvělý krok. V klubu máte týmové porady, kde vám trenér řekne základní věci, ale nezaměřuje se detailně přímo na vás. S osobním analytikem procházíme mé konkrétní akce a detaily. Na začátku angažmá mu vždycky vysvětlím, jaký styl po nás trenér chce, jaké jsou přednosti spoluhráčů a s čím jdeme do zápasu. On mi pak ukáže, co jsem mohl v dané situaci, rozhodnutí nebo technickém provedení udělat lépe."
Dá se vypíchnout konkrétní detail z analýzy, který vám okamžitě pomohl na hřišti?
"Není to o jednom magickém detailu, ale o neustálém opakování drobných věcí. Z tribuny si toho nevšimnete, ale jde třeba o situace, kdy bráníme ve vlastním vápně nebo třeba při zakládání útoku: když náš levý stoper dostává míč a vypadá to, že poletí dlouhý nákop, mám okamžitě zavírat střed hřiště. Na kamerách to mnohdy ani není vidět, ale pro mě je to klíčové, pokud ztratíme míč, jsem blíž středu a mohu zabránit brejku. Sledujeme taky úhly při přebírání míče, práci boků nebo to, jestli se před převzetím přihrávky podívám do prostoru. Je to obrovské množství detailů, které dohromady dělají velký rozdíl."
