Tehdy mi to přišlo jako spojení, které by mělo fungovat. Real měl jedinečnou šanci změnit své nastavení, posunout se a upustit od kultu silných individualit, na kterých vše stojí. V pondělí tato snaha o změnu skončila. Přesněji řečeno Xabi Alonso skončil.
Zaskočilo mě to. I přes spekulace o jeho vrtkavé pozici, ultimátech od vedení a vztazích uvnitř klubu, jsem si říkal, že je přece ještě brzy. Nakonec se situace dočasně uklidnila, ale když přišla další vlna, už to znamelo Alonsův konec v Madridu.
Prostor Jana Morávka: Real trápí intenzita i chování hvězd
Přišlo mi to jako blesk z čistého nebe. Jenže když člověk čím dál více rozplétá, co se v Realu vlastně od léta dělo, přijde mi, že od začátku bylo jasné, že Alonso moc šancí na úspěch neměl. Moc prezidenta Florentina Péreze je enormní. A když se mu něco nezamlouvá, zakročí. Většinou se však přikloní na stranu hráčů, nikoliv – jen pár měsíců nového – trenéra.
Není to poprvé, co tak Pérez učinil, rozhodně to za mě ale není optimální řešení. Svým rozhodnutím dal totiž najevo, že hráči mají v klubu ultimátní moc a pokud se jim kdokoliv znelíbí, třeba i osobnost jako Alonso, mají možnost jít proti němu a zbavit se ho.
Jednoznačně to ukazuje na to, že síla kabiny v Realu je až zbytečně velká. Na druhou stranu to bylo možná pro Alonsa příliš brzy na to, aby šel krotit ega do tak velkého klubu. V Leverkusenu nás jeho fotbal očaroval, ale manažersky neměl vůbec šanci nachystat se na takovou štaci.
Zacházení s kabinou je přitom v Realu alfa a omega. Není to jednoduché ukočírovat ansámbl, kde vám promlouvá 20 obroských eg, každý jednotlivec kouká především na sebe a vaším úkolem je, aby vše fungovalo a vyhrávalo se.
Je otázka, zda je to privilegium Realu, nebo lze i v tak velké značce dělat fotbal zdravě a rozumně. Vidíme, že kluby jako Manchester City, PSG či Bayern Mnichov to umí. Jenže když na to přijde, všechny vidím o stupínek níž pod Realem. Je to jiná úroveň tlaku, očekávání a náporu od veřejnosti. Zvenku se to říká snadno, ale uvnitř musí být tlak na výsledek enormní.
Jestli bych s někým porovnával, je to Barcelona, která je v podobné roli a Hansi Flick ji dokázal vštípit německou preciznost a disciplínu. I Katalánci mají svá specifika a silné osobnosti v kabině, zatím se je však daří držet na uzdě. Na druhou stranu finanční stránka zahnala Barcelonu do kouta, a tak musí pracovat v jiných podmínkách, než byla v minulosti zvyklá. Nevíme, co by se dělo, kdyby byly její možnosti neomezené...
Pro Flicka byla ale určitě skvělá zkušenost, že si prošel Bayernem a německou reprezentací, kde také narazil na spoustu velkých osobností, které musel přesvědčit o své práci a do Barcelony šel už o něco lépe nachystaný.
Alonso to zažil jen z pohledu hráče. Angažmá u rezervy v Realu Sociedad a Leverkusenu jsou v tomto ohledu nedostatečná. Viděli jsme sice videa na sociálních sítích, kde se zapojuje do tréninku, žije s týmem, v zákulisí už ale tak přátelský není.
Je to trenér, který má jasné požadavky. Neplníš je? Máš problém. Problém byl nakonec ale v tom, že se takový trenér znelíbil kabině. Alonsova náročnost podlehla nabubřelým hvězdám a jejich předstávám.
Zpětně musí člověk o to více ocenit, co s Realem dokázal Zinédine Zidane, který přišel k týmu jako ještě méně zkušený trenér, ale dokázal si srovnat tým a mít ho neuvěřitelným způsobem pod kontrolou. Navrch k tomu byl abnormálně úspěšný.
Kde však vidím rozdíly, je složení kabiny. Zatímco Zidane měl v týmu opravdové osobnosti a lídry, v současném Realu z mého pohledu nejsou. Je rozdíl, jestli se můžete opřít o Ramose, Ronalda, Kroose, Modriče či Benzemu, nebo zda vašimi tahouny mají být Vinícius, Mbappé či Bellingham.
Dřív navíc do Realu chodili hráči už poměrně zkušení, měli něco za sebou, ale při dnešní přestupové politice často dozrávají až v Madridu. Formuje je atmosféra kolem klubu, tlak veřejnosti a jednotlivá rozhodnutí vedení.
Nejsem si jistý, zda takové prostředí vychová správné typy fotbalistů, které současný Real nyní nutně potřebuje. Vinícius, Rodrygo, Bellingham, Camavinga, Tchouameni, Huijsen, Güler či Mastantuono… Ti všichni přišli jako mladíci a formují se v Madridu. Ovšem i se všemi špatnými a toxickými vlivy, které takové prostředí přináší.
Je podle mého k zamyšlení, zda by Real neměl hledat i trochu zkušenější hráče, kteří budou přirozenými lídry a pomohou tyto extrémně nadané talenty dovychovat. Dokud budou žít v bublině, že jsou nedotknutelní, nedostanou do sebe vítěznou mentalitu a nezačnou přijímat podněty od trenérů, bude to problém.
Zpětně člověk vidí, že na to, jaký měl Alonso materiál, ještě odváděl slušnou práci, pokud jde o výsledky. Stojím si za tím, že obrana je ve velmi špatném stavu. Hráči jako Alaba a Rüdiger už nemají na nejvyšší úroveň, Militao není hráč, o kterého by se šlo dlouhodobě opřít a duo Asencio a Huijsen přesně zapadá do škatulky, o které jsem výše psal – musí dozrát. Ideálně vedle zkušeného a jistého stopera. Na jejich bedrech nemůže stát osud klubu, jako je Real.
Podívejte se na defenzivy úspěšných klubů v Evropě za poslední roky. Vše začínalo zpravidla odzadu. Odolní stopeři, rozdíloví beci. Kompaktnost a jistota. To současný Real nemá. Ve španělské lize s tím Madrid ještě takové problémy nemá, ale potíže nastávají při mezinárodním srovnání, kam řadím i duely s Barcelonou a Atlétikem.
Ale vraťme se zpátky k Alonsovi. Když jsem ho na jaře posílal do Realu, ani na chvíli jsem nepomyslel na to, že ho v klubu takto odstřelí a nedají mu větší podporu u veřejnosti a v kabině. To je pro mě největší překvapení. Myslím, že ani Alonso tohle nečekal, proto vzal takovou výzvu a šel zkusit Real proměnit.
Nahradil ho trenér rezervy a jeho bývalý spoluhráč Álvaro Arbeloa. Paradoxní je, že se o něm všude dočtete, že v béčku Realu praktikoval stejně náročný fotbal jako Alonso v Leverkusenu. To si pak člověk říká: "Hodně štěstí, chlape…"
Vždyť i Alonso se v létě snažil naučit hrát Real agresivně, náročně, presovat soupeře, přepínat. A náznaky změny tam opravdu znát byly. Jenže postupem času to vyprchalo a tým se uchýlil k tomu, co hrával poslední roky pod Ancelottim.
Já si však myslím, že Arbeloa od své filozofie upustí. Půjde hvězdám na ruku. Bude jim chtít vytvořit pohodlí, dobrou náladu a bude spoléhat, že mu to vrátí na hřišti. Bude loutkou, kterou bude Pérez moct ovlivňovat a skládat mu mužstvo podle svých představ.
Existují jen dvě cesty: Arbeloa bude úspěšný a Real bude dál sázet na velký pragmatismus. Nebo bude klub v létě znovu hledat nového trenéra. Osobně si myslím, že by se v Realu měli zamyslet, zda je tohle opravdu ideální strategie, jak být znovu jedním z nejlepších týmů na světě. S tím, jak je kádr momentálně složený, tomu totiž moc šancí nedávám.
Mužstvo nelze skládat jen z talentů, budoucích hvězd či aktuálních superstar. Je to živý organismus, kde je občas potřeba i řešení, které možná není atraktivní pro fanoušky, ale je funkční.
Realu schází zdravý lídr, pracanti a osobnost, kterou by ostatní poslechli v krizových situacích. Situace, kdy Mbappé navzdory pokynům od Alonsa po prohraném superpoháru zavelel, aby neudělali špalír pro hráče Barcelony, je tomu jednoznačným důkazem.
Je škoda, že tohle Alonso v létě nepřečetl a netrval na setrvání Modriče či nechtěl seniornější typ posily, která by dění v kabině trochu více usměrnila. Přestupový trh je nicméně stále otevřený a třeba ještě k něčemu takovému dojde. Nejpozději v létě ale očekávám, že Real razantní změny provede.
