O své roli agenta
"Jako agent pracuji zhruba 20 let a mám za sebou řadu velkých přestupů. Zastupuji jednu z největších agenturních společností na světě, což neříkám jako svůj názor, ale je to fakt podložený konkrétními obchody a srovnáními, která lze dohledat ve veřejně dostupných žebříčcích. Začínal jsem jako hráč Legie Varšava a k agentství jsem se dostal při přestupu Stanka Svitlici do Hannoveru, kdy jsem mu během soustředění v Turecku pomáhal hlavně s komunikací, protože neuměl anglicky. Tehdy jsem si uvědomil, že tahle role mi dává větší smysl než samotná hráčská kariéra. Od té doby jsem byl zapojen do řady významných transferů, mimo jiné do přestupu Garetha Balea do Realu Madrid, kde jsem pomáhal agentům Joshuovi a Jonathanovi Barnettovým s kontakty ve Španělsku, nebo u odchodu Joška Gvardiola do Manchesteru City za 100 milionů eur. A věřím, že podobných obchodů bude v budoucnu ještě víc."
ANALÝZA: Šulc prohání hvězdy TOP lig
O spolupráci s velkými kluby
"Je to přirozený proces. Mluvím několika jazyky, hodně cestuji, pracuji a potkávám lidi, a právě díky tomu dokážu objevovat hráče velmi brzy. Třeba Daniho Olma jsem objevil už ve 14 nebo 15 letech. Získat TOP hráče ve chvíli, kdy je mu 25 let a je z něj velká hvězda, je prakticky nemožné. Využívám také síť kontaktů přes hráče a lidi z fotbalu. Ve Španělsku jsme dlouhá léta spolupracovali například s Nachem, kapitánem Realu Madrid, který je klientem mé agentury Niagara a vyhrál čtyřikrát Ligu mistrů. Když máte v portfoliu taková jména, přicházejí další hráči sami, protože vědí, že děláte svou práci dobře. Podílel jsem se na přestupech Tiémouého Bakayoka z Chelsea do Neapole a pak do Milána i na dalších velkých obchodech – včetně Nikoly Maksimoviče z Neapole. Jakmile se taková jména začnou opakovat, lidé si to mezi sebou řeknou a všechno je pak mnohem jednodušší."
Jak se dostal k Šulcovi
"Do vztahů mezi hráčem a jinými agenty se nezapojuji, vše jsem řešil výhradně přímo s hráčem. Věděl jsem ale, že jeho spolupráce s tehdejším agentem nefungovala tak, jak by měla. Zároveň mi přišlo velmi zvláštní, že Pavel Šulc ve 24 letech, s takovými statistikami, jako reprezentant a s velkým počtem gólů, stále nepřestoupil z České republiky do zahraničí. Postupně jsem zjistil, že už se svým agentem nespolupracuje a teprve poté jsem přijel do Česka. Setkali jsme se, představil jsem mu svou vizi a to, co jsem schopen pro něj udělat a vzhledem k mé dosavadní práci mi uvěřil. Podepsali jsme smlouvu a ještě to samé léto jsme ho prodali do Lyonu."
O české lize
"Přijde mi zvláštní, že byl vzhledem ke svým kvalitám tak dlouho v Česku. Jsem přesvědčený, že i dnes je v české lize řada hráčů, kteří mají úroveň na evropské kluby, a přesto zůstávají doma. Možná je to otázka agentů – evropští agenti do Česka příliš nejezdí a čeští hráči často nemají zastoupení, které by je dokázalo prosadit venku. Pokud hráče nepředstavíte jako konkrétní projekt, jak jsem Šulce prezentoval Lyonu i dalším klubům, pokud o něm aktivně nemluvíte, nevozíte skauty, neukážete ho v reprezentaci, tak pro velké kluby v podstatě neexistuje. Musíte jim jasně říct: Tohle je TOP hráč, hraje tady a tady. Jsem si jistý, že to jde – čeští hráči dnes hrají v Leverkusenu i v dalších velkých klubech a často patří k nejlepším v týmech.
Přesto mám pocit, že mnoho talentů zůstává v Česku zbytečně dlouho, zatímco v Chorvatsku odchází každá generace velmi brzy a liga je sotva stihne udržet. Do 21 let je to v pořádku, ale potom by se hráči měli posouvat výš, což se často neděje – podobně jako u Pavla, který odešel až ve 24 letech. To je pořád mladý věk, ale já běžně prodávám hráče v 19 letech. Mám Cardosa Varelu, který dal gól Malmö a patří k nejmladším střelcům v historii soutěží UEFA. Dnes hraje za Dinamo, je mu 17 let a prakticky neexistuje klub, který by mi kvůli němu nezavolal. To je ten rozdíl. V Česku, a nechci se nikoho dotknout, jsou hráči často v komfortní zóně, mají se dobře a netlačí na odchod. Zůstanou a pak je jim 25 nebo 26 a pro evropské kluby už jsou staří a nezajímaví. Myslím si, že by se hráči i kluby měli více otevřít, včetně spolupráce se zahraničními agenty, pokud cítí, že nemají dostatečně silné zastoupení schopné jejich hráče správně prezentovat v Evropě i ve světě."
O Šulcově sebevědomí
"Nebylo vůbec snadné přesvědčit Lyon, aby dal číslo 10 hráči, který přišel z České republiky, ale klíčovou roli v tom sehrál Pavlův charakter. Doufám, že se nebude zlobit, když to řeknu. Byli jsme spolu na večeři a zeptal jsem se ho: Pavle, mají volnou desítku, co si o tom myslíš? A on bez váhání odpověděl, že ji chce. Následně jsme seděli s ředitelem klubu, který upozorňoval na obrovský tlak spojený s číslem 10 v Lyonu a naznačoval, že možná není moudré si ho brát hned na začátku. Pavel mu ale řekl: Matthieu, pokud si ji nezasloužím, v létě ji klidně vyměním za jiné číslo. Ale věřím si. Přesně to ho charakterizuje – je sebevědomý, ale své sebevědomí potvrzuje na hřišti. Dnes je pro Lyon důležitým hráčem, je v základní sestavě a nevidím důvod, proč by se to mělo měnit. Mám sice dotazy z velkých klubů, ale v Lyonu jsem se ani neptal, protože vím, že ho teď prodávat nechtějí."
O Álvaru Moratovi
"Je to podle mě hráč, který v součtu všech částek absolvoval jedny z největších přestupů v historii fotbalu, možná na úrovni Neymara s jeho 222 miliony. Morata je ale především TOP hráč – odchovanec Realu Madrid, španělský reprezentant, mistr Evropy. Jeho jediným limitem je věk, jako u každého jiného hráče, ale v nejlepších letech mohl hrát v jakémkoliv týmu na světě. Působil v Chelsea, Juventusu, Atlétiku Madrid i Realu Madrid, chtěla ho i Barcelona, protože všichni věděli, jakou má kvalitu. Hrál po boku Ronalda, Benzemy a dalších největších jmen a vždy se prosadil, což jen potvrzuje jeho úroveň. Prodat takového hráče tedy není žádný zázrak. Skutečný zázrak je prodat Rodolfa, reprezentanta Beninu, kterého jsem dostal z třetí chorvatské ligy do MLS do Charlotte, milionový přestup. Velké jméno zná každý, ale vysvětlit Barceloně, proč má koupit Mikaela Fayeho z chorvatské ligy, to je teprve skutečně těžká práce."