Proč nevyšel přestup do Hamburku?
"Sparta se ke mně zachovala hodně přívětivě, protože věděla, že tam chci pokračovat. Po dvou týdnech přistoupili na nabídku, i když si původně představovali vyšší částku. Chtěli mi vyhovět, čehož jsem si vážil. Myslel jsem, že tím to celé skončí, ale pak nastal problém na druhé straně a nakonec to nevyšlo. Byl jsem zklamaný, hlavně po tom roce, kdy jsem si s lidmi z Hamburku vybudoval nadstandardní vztahy, s většinou z nich jsem dodnes v kontaktu. Ti lidé za to ale nemohli. Spíš to zablokoval jeden člověk, protože tam mají nějakou radu, která se musí na věcech shodnout, a právě ten jeden člen to podle mě trochu zbrzdil."
O francouzské lize
"Šel jsem do toho s tím, že jsem byl sám zvědavý, jak se s tím poperu. Všechny hlasy okolo byly spíš negativní, že se do té ligy moc nehodím, a upřímně jsem to tak trochu cítil i já. Když jsme se o možnostech bavili, francouzská liga byla vždycky spíš až ta poslední varianta. Nakonec ale přišla příležitost, kterou jsem samozřejmě chtěl a musel vzít, když jsem o tom přemýšlel."
Jaká atmosféra je v klubu po finančních problémech?
"Těžko říct, protože jsem tam předtím nebyl a nevím, jak to vypadalo, když bylo všechno v pohodě. Co jsem ale vnímal, je, že od nás lidé moc nečekali. Trenér nám i říkal, že si všichni myslí, že to bude špatné, protože odešly top hvězdy a nejlepší hráči, a místo nich přišli spíš neznámí, mladší kluci za menší peníze. Na papíře to tedy nevypadalo moc slibně. Myslím si ale, že jak pracujeme a jakým stylem hrajeme, jsme opravdu silný tým. Všichni táhneme za jeden provaz, nikdo nemá výjimku. I náš levý křídelník, který by měl být největší ofenzivní hvězdou, maká dozadu, po ztrátě míče přepíná a skluzuje. Přijde mi, že opravdu všichni bojují jeden za druhého."
Jaké jsou cíle Lyonu do sezony?
"Bylo nám řečeno, že cílem je Liga mistrů, tedy umístění v první trojce. Podle mě musí být cíle nastavené vysoko. Kdybychom si řekli, že chceme být v první osmičce, působilo by to zvláštně. Možná je to tím, že jsem byl zvyklý ze Sparty i z Hamburku, kde se prostě muselo pořád vyhrávat. Pro takový tým by cíl být osmý byl málo. Takže ambice na Ligu mistrů považuju za správnou a myslím, že na to máme. Samozřejmě konkurence je velká a o ta místa se pere hodně kvalitních týmů, ale říkat si: hlavně buďme šestí, by podle mě byla hloupost."
O tlaku ve Spartě
"Měl jsem na sobě tlak už odmala. Vždycky jsem měl pocit, že musím být nejlepší, nejlepší hráč turnaje, nejlepší střelec. Ten tlak tam byl neustále. Když jsem pak přešel do áčka, byl to úplně jiný level, zvlášť ve Spartě, navíc tak mladý, s velkými očekáváními. Mělo to dvě stránky. Když jsem v sedmnácti udělal kličku v derby, všichni mě oslavovali. Ale pak jsem odehrál zápas, o kterém jsem věděl, že nebyl dobrý, a na internetu se psalo, jak je to super výkon na sedmnáctiletého kluka. Přitom když jsem později podal úplně stejný výkon v devatenácti, už se to hodnotilo jako špatný zápas. Lidé měli tehdy zkreslený pohled a očekávání se rychle změnila. Souhlasím, že ve Spartě jsem na sobě měl větší očekávání, než jaké výkony jsem nakonec podával."
O tom, že někdy působí laxně
"Určitě se v tomhle můžu zlepšovat. Nedělám to naschvál, mám to prostě přirozeně, ale díky tomu pak třeba některé situace s míčem řeším jinak a lidé řeknou: Jo, to bylo super, nebo to by někdo jiný neudělal. Je to všechno součást jednoho balíčku. Snažím se na řeči těla pracovat a myslím, že za ty dva roky v zahraničí jsem se v tom hodně posunul, i když pořád mám rezervy. V Německu jsem na tom pracoval s trenérem, se kterým jsem měl blízký vztah a který mě opravdu rozvíjel jako hráče. Říkal mi, že nechce, abych běhal od lajny k lajně nebo skluzoval, protože jsem ofenzivní hráč, ale že po ztrátě míče musím okamžitě přepnout a chtít ho získat zpět. To jsem se snažil zlepšovat. A myslím, že kdybych teď ve Francii nemakal, tak bych tam prostě nehrál."