Hašek oproti čtyři měsíce starému utkání v Osijeku změnil rozestavení z 3-4-3 na čtyřobráncový systém. Směrem dopředu se jeho tým snažil dobývat obranu Chorvatů ve formaci 4-4-1-1, případně 4-2-3-1 s vysunutým hlavičkářem Tomášem Chorým.
Právě jeho označili oba trenéři za nejdůležitější prvek české ofenzivy. Trenér Hašek přiznal, že dlouhána z pražské Slavie nestřídal, protože byl pro tým stěžejní.
Slabý servis pro Chorého
Ve čtvrtek večer bylo v Edenu patrné, že 200 centimetrů vysoký dlouhán dokáže díky své postavě vyhrávat většinu osobních soubojů. Svedl jich 17 a v 10 případech z toho Češi vytěžili zisk míče (59 %). Ve vzduchu měl Chorý úspěšnost dokonce 70 % (vyhrál sedm hlaviček z 10)! Úctyhodné bylo, že ve vysoké intenzitě a kvalitě dokázal hrát celých 90 minut.
Problém byl ale jiný. Servis pro Chorého byl slabý. Pro Čechy klíčový hráč měl důležitou roli převážně v zóně za půlící čarou, kde sklepával dlouhé míče, které na něj mířily velmi často od brankáře Matěje Kováře. Co se doteků s míčem v poslední třetině hřiště či ve velkém vápně Chorvatska týče, tam se potkal Chorý s míčem jen šestkrát. Válečnou terminologií řečeno: nejsilnější zbraň Češi nedokázali využít v týlu nepřítele a opotřebovali ji na polích daleko před zónou nejdůležitějších bitev.
Pouze čtyřikrát mířil cílený míč na Chorého do pokutového území. Nejčastěji se pokoušel hrotového útočníka nacházet Vladimír Coufal, jen jeden jeho centr ale směřoval do velkého vápna.
Jeden pas do chorvatského brankoviště přiletěl přes celé hřiště od gólmana Kováře. Křídelníci centry ze hry na nejnebezpečnějšího forvarda v podstatě neposlali.
Výjimkou byl vrácený míč od Václava Černého z levé strany v závěru utkání – a pak už jen pas Vasila Kušeje, který našel Chorého po rohovém kopu.
Pokud přicházel na hrací plochu Ondřej Lingr, aby pomohl kreativitě a tlaku do chorvatské obrany, tak se tento záměr příliš nevydařil. Za 15 minut času na hřišti se mu podařily jen tři nahrávky. Dvě zpětné na Coufala a jedna ve středu pole právě na Chorého. O ohrožení chorvatské brány nemohla být řeč.
Pravá strana tradičně silnější
Český národní tým má dlouhodobě problém kvalitativně obsadit levou stranu hřiště. Proti Chorvatsku hrál levého obránce Jaroslav Zelený a co se defenzivy týče, nezklamal. Pozici levého křídla trenér Hašek svěřil Kušejovi. Jeho průniky však dokázal pravý bek Kristijan Jakič eliminovat.
Kušej se ale přesto ve dvou nadějných akcích ocitl. Právě on připravil palebnou pozici pro Pavla Šulce při největší české šanci zápasu. Druhá akce, která zvedla diváky ze sedaček pak proběhla v ofsajdové pozici, a tak ani není v datech započítaná.
I pohledem na heatmapu je zřejmé, že Čechům lépe fungoval přechod přes pravou stranu hřiště, táhli tudy 43 % akcí. Středem hřiště pak 20 % a zleva 37 %.
Dopomohla tomu aktivita Lukáše Provoda, který si velmi dobře dokázal vyhovět s Coufalem. Na útočné polovině právě tato dvojice zaznamenala nejvíce přihrávek mezi sebou. Do velkého vápna ani do velké šance se však nedostali. Hranici pokutového území velmi dobře střežil Joško Gvardiol (také je na heatmapě velmi dobře vidět prostor, na kterém bek Manchesteru City operoval). O centr z větší vzdálenosti se však pokusil jen Coufal – a to jedinkrát.
Výjimečná defenziva
Chorvatský tým se dostal do gólových šancí až v samotném závěru zápasu, kdy už vzhledem ke střídáním nefungovala kompaktnost české sestavy. Brankář Kovář pak čelil dvěma gólovým šancím a s oběma si poradil.
Vyzdvihnout je ale třeba obrannou činnost Čechů. Obranná čtveřice fungovala výjimečně a vyrovnala se té chorvatské. Lídrem defenzivy byl bezpochyby Ladislav Krejčí.
Česká obranná čtveřice dohromady vyhrála téměř všechny obranné souboje jeden na jednoho (11 ze 13). A pokud hrozilo nebezpečí, včas jej dokázala eliminovat odkopem míče do bezpečí (21krát). Jen pětkrát se stalo, že Zelený, Vitík, Krejčí a Coufal zachytili míč mimo souboj, což napovídá o výjimečné kvalitě kontroly míče Chorvatů. Naopak hostující defenziva zachytila české nahrávky 10krát.
Aktivní obrannou hrou český tým eliminoval nutnost faulů, za celé utkání měli Češi 17 přestupků a neinkasovali ani jedinou kartu. Chorvati sice faulovali pouze osmkrát, ale také dvakrát tahali za záchrannou brzdu a viděli dvě žluté. Defenzivu se podařilo Haškovi sestavit výborně a v následujících zápasech může být základním stavebním kamenem pro úspěšná vystoupení s podobně silnými soupeři, jako je Chorvatsko.
Střídání do plusu nebyla
Co se naopak Haškovi nepodařilo, byla střídání. Místo gradace výkonu Češi ztratili převahu. Právě po změnách si v závěrečných minutách Chorvatsko také vypracovalo své největší šance. Hrací plochu jako první opustil Kušej, jehož nahradil Matěj Vydra.
Během necelé půlhodiny se však plzeňský forvard jen osmkrát dotkl míče. Měl ale i smůlu, při jeho parádním průniku, kdy se rodilo přečíslení dva na jednoho, ho Andrej Kramarič stáhl za dres a inkasoval žlutou kartu.
Na posledních 14 minut přišli místo Provoda a Lukáše Červa na hřiště Lingr a Černý. Lingr se neprosadil vůbec, Černý vyslal do velkého vápna jeden nadějný centr. Dynamiku české hry ani jeden z ofenzivních náhradníků nezvýšil.
Opakovaly se scénáře z posledních vystoupení národního týmu, kdy Češi v závěrečných minutách přenechávají iniciativu soupeři.
V Chorvatsku dostali čtyři branky v závěrečné půlhodině, podobně se vyvíjel zápas se Saúdskou Arábií, která dala v přípravném utkání vyrovnávací gól v nastavení a pod tlakem byl Haškův tým i v Černé Hoře, kde nakonec tříbodový zisk naštěstí pečetil Černý po protiútoku.
Celkově je zřejmé, že Haškův realizační tým dokáže hráče výborně namotivovat a zápasy umí Češi velmi dobře rozehrát. V průběhu utkání se ale nedaří správně reagovat a v závěrečných minutách tým pravidelně ztrácí kontrolu nad vývojem zápasu.
Česko – Chorvatsko 0:0
Zaujal vás výkon některého z hráčů? Přidejte si ho v naší aplikaci pro Android a iOS po vzoru týmů a zápasů mezi své Oblíbené. Více o novince si můžete přečíst zde.
