"Itálie potřebuje pět stadionů v souladu s předpisy, a to i s projekty, které jsou schválené a financované. Zatím je hotový jen jeden – stadion Juventusu v Turíně. Olympico v Římě čekají úpravy, situace u San Sira je ještě složitější," uvedl Uva pro Tuttosport.
Původně měla Itálie pořádat Euro 2032 sama, ale právě pomalý postup infrastrukturních projektů přiměl UEFA rozdělit turnaj mezi Itálii a Turecko. Ani to však nemusí stačit. "Uplynul rok a pokroku moc nevidíme. A nejde jen o pět stadionů pro Euro, Itálie potřebuje investovat i do zázemí menších klubů. Turecko postavilo 13 nových stadionů během několika let, nejen ty pro mistrovství Evropy," upozornil Uva.
San Siro jako symbol odporu ke změnám
Významný posun nepřinesl ani krok AC Milán a Interu, které po dlouhých úvahách definitivně odmítly možnost rekonstrukce San Sira. Projekt označily za příliš drahý a technicky komplikovaný. Oba kluby se tak vrátily k myšlence vybudovat místo něj novou arenu pro 71,5 tisíce lidí.
Uva poukazuje na to, že ve světě je podobný přístup běžný. "V Anglii zbourali Wembley, v Brazílii přestavěli Maracana, a to byly fotbalové chrámy. Musíme si uvědomit, že stadiony nejsou věčné. San Siro je nádherný monument, ale oba milánské kluby potřebují moderní domov, který jim přinese nové příjmy," řekl.
Po desetiletém čekání na udělení všech povolení se dočkalo i Cagliari, které vybuduje nový domov na místě chátrajícího Stadio Sant'Elia. Stadion bude mít kapacitu 25 200 míst s možností rozšíření na 30 tisíc.
Podle Uvy je zásadním problémem v italském fotbale všeobecný odpor k modernizaci, který je dlouhodobě zakořeněný. Připomněl i protesty při zavádění B-týmů. "Obávali se, že to zničí malé kluby. Dnes vidí, jak funkční tento model je, v Německu, Španělsku, Francii funguje už roky," dodal.