Tajemství španělského úspěchu? Jsme jedna rodina, hlásí trenér De la Fuente

De la Fuente před odletem do Severní Ameriky poodhalil, že tajemství vzestupu evropských šampionů nespočívá jen v jasné taktické cestě, motivačním projevu či v genu jednoho muže, ale v něčem jednodušším a srdečnějším. "Před časem jsme začali zdůrazňovat slovo, které nám přineslo velkou jistotu, sebevědomí a sílu – rodina. Chceme, aby španělský národní tým byl jedna rodina," řekl jasně. 

"Od prvního hráče po posledního. Všichni pracujeme s touto myšlenkou v hlavě a to mi dává velký klid. Pracuji s vědomím, že jsem ve skvělé společnosti a dává mi to velkou důvěru," dodal zkušený stratég.

Toto heslo se stalo základním kamenem jeho Španělska. Hráče nespojuje jen talent, ale také roky strávené ve společných šatnách, mládežnické turnaje, zklamání, trofeje a vzájemná důvěra.

Dlouhá cesta na vrchol

Pro De la Fuenteho byla cesta na trenérskou špičku velmi dlouhá a neobvyklá – kdysi pracovitý krajní obránce, který si udělal jméno v Baskicku v dresu Athleticu Bilbao, trenérskou kariéru budoval převážně mimo reflektory klubového fotbalu. Deset let totiž působil v mládežnických výběrech Španělska.

Když ho před více než třemi lety jmenovali lodivodem hlavního reprezentačního výběru, část médií se mu posmívala jako "Luis de la Kdo?". Mnozí ho vnímali jako nenápadného člověka svazu, milého a svědomitého, ale bez charismatu, které se od takové pozice obvykle očekává.

Jeho odpověď ale byla jasná – triumf v Lize národů v roce 2023 a titul mistra Evropy v roce 2024. Z tápajícího španělského týmu vytvořil sebevědomou družinu, která nyní míří na mistrovství světa jako jeden z hlavních favoritů.

De la Fuente, jakožto praktikující katolík, který se snaží žít podle své víry, uvedl, že nemá zájem vyrovnávat si staré účty. "Čas ukáže, kdo měl pravdu a kdo ne. Čas každého postaví na jeho místo. Věděl jsem, co mám dělat. Nejsem pomstychtivý a myslím, že každý by se měl zamyslet nad tím, co řekl nebo udělal. Od té doby jsem se vůbec nezměnil. Pořád jsem ten samý člověk," komentoval pochyby o jeho schopnostech.

"Pořád dělám to samé, co jsem dělal před třemi a půl lety. Chodím na stejná místa, do stejných restaurací, kaváren. Klidně se procházím po ulici a dělám stejné věci," dodal.

Největší výhoda

Pokud ostatní potřebovali přesvědčování, jeho hráči ne. Největší výhodou De la Fuenteho bylo to, co se dříve považovalo za slabinu – postupoval krok za krokem a s mnohými hráči spolupracuje už řadu let.

Mikel Merino pod ním hrál ve dvou po sobě jdoucích finále ME do 21 let proti Německu. V roce 2017 prohrál, o dva roky později zvítězil. Součástí úspěchu byli v roce 2019 také Mikel Oyarzabal, Dani Olmo a Fabián Ruiz, všichni se později stali i seniorskými mistry Evropy.

První mezinárodní titul s De la Fuentem získal Merino ještě dříve. A to v roce 2015, když po boku Rodriho a brankáře Unaie Simona ovládlo Španělsko finále ME do 19 let v Řecku s Ruskem 2:0. Od těchto zkušenějších hráčů až po Pedriho, Martina Zubimendiho a Marca Cucurellu, kteří byli součástí olympijského stříbra v Tokiu, má španělský kouč k dispozici kádr, který často chápe jeho myšlenky ještě dřív, než je vysloví.

"Náš vztah přesahuje čistě profesionální rovinu. S Rodrim se známe už víc než deset let. Od roku 2015 jsme toho spolu hodně zažili. Jsem si jistý, že v jeho životě, a v životě mnoha hráčů, kteří jsou dnes se mnou, nebyl jediný trenér, který by jim dokázal říct věci tak, jak jsem jim je řekl já. Ručím za to," prohlásil.

Pro de la Fuenteho tato blízkost není jen sentimentální, ale dává týmu i výhodu. "Vědí, že to, co jim říkám, vychází z upřímnosti, poctivosti a vždy s ohledem na jejich dobro, protože mě znají," uzavřel De la Fuente.

Španělé se pokusí týmovou pohodu přenést i do nadcházejícího mistrovství světa. V rámci skupiny H se utkají s Kapverdami, Saúdskou Arábií a Uruguayí a pokusí se získat pro Španělsko druhý titul mistra světa po triumfu La Roja v roce 2010.

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.