Zatím je známo 42 účastníků závěrečného turnaje, o dalších šest míst se ještě bude hrát a šanci stále mají další trpaslíci. Letenky a víza do USA se začaly řešit už na začátku června, poslední postupující budou známi v březnu.
Kapverdy
Maličké souostroví v Atlantiku je spíš turistickou destinací než fotbalovým rájem. Ani jeden z hráčů národního týmu nepůsobí v domácí soutěži a zhruba polovina z nich se narodila v jiných zemích. Jenže Pedro Leitao Brito dal dohromady výběr, který si v africké kvalifikaci počínal velmi sebevědomě. A když doma porazil favorizovaný Kamerun, byla cesta do Ameriky otevřená.
Kapverďanům pak pomohl i hodně bizarní gól, když doháněli dvougólové manko v Lybii – střela Sidnyho Cabrala téměř z poloviny hřiště proklouzla domácímu gólmanovi Muradovi Al Wuheeshimu mezi nohama. Potvrzení postupu pak přišlo doma po zápase se Svazijskem (3:0). V ten moment byly Kapverdy co do počtu obyvatel se 600 tisíci lidmi druhou nejmenší zemí (po Islandu), která se kdy kvalifikovala na MS.
Curacao
V polovině listopadu ale přišla chvíle ještě menší zemičky. Karibský ostrůvek Curacao má rozlohu jen 444 čtverečních kilometrů, žije na něm necelých 200 tisíc obyvatel a nejpopulárnějším sportem je zde baseball. Vůbec první oficiální zápas odehrála reprezentace v roce 2011, dříve totiž bylo Curacao součástí Nizozemských Antil. A tak za fotbalový národní tým hrají převážně borci, kteří sbírali zkušenosti v Eredivisie či jinde v Evropě.
V rozhodujícím utkání středoamerické kvalifikace potřebovalo Curacao alespoň remizovat na hřišti Jamajky. Jenže v šesté minutě nastavení přišla situace, po které málem domácí kopali penaltu.
Nakonec došlo na VAR a na jeho základě salvadorský sudí Ivan Barton rozhodl, že střídající útočník Jeremy Antonisse ukopl míč z nohy Shamara Nicholsonona čistě. Oddechl si i trenér Dick Advocaat. Slavný nizozemský kouč nemohl s týmem Curacaa při postupovém utkání z rodinných důvodů být a svěřil jej do rukou svého asistenta Cora Pota. Ten misi zvládl a po zápase přiznal, že zřejmě kvůli přetíženým linkám se s Advocaatem nemůže spojit a zavolá mu až ráno. Asi tušil, že oslavy budou dlouhé.
Haiti
S Curacaem je spojen i postup další karibské zemičky. Dlouhých 52 let čekalo Haiti na velkou slávu, účast na MS 1974 byla spojena se jménem kanonýra Emanuela Sanona, jenž byl později zařazen magazínem France Football mezi 100 legend světových šampionátů.
Novodobý příběh země je poněkud temný. Od atentátu na prezidenta Jovenela Moiseho v roce 2021 je zmítána násilím. Hlavní město Port-au-Prince je ovládáno gangy, které od března 2024 nikoho nepustily ani na Národní fotbalový stadion. Haiti tak všechny domácí zápasy o MS hrálo ve Willemstadu právě na Curacau. Z něj tým trenéra Sebastiena Mignea udělal v klíčové fázi nedobytnou tvrz, ani jednou neinkasoval. A když "doma" porazil Nikaraguu 2:0, hráči už jen na mobilech sledovali, zda souběžně hraný zápas Hondurasu se Salvadorem skončí, jak má...
Uzbekistán
Po rozpadu Sovětského svazu se stal Uzbekistán jednou z významných středoasijských republik, na fotbalové scéně ale spíš klopýtal. Sedm pokusů kvalifikovat se na MS skončilo neúspěšně, ten osmý už ale vyšel. Rozhodující bod získali Bílí vlci díky bezbrankové remíze na hřišti Spojených arabských Emirátů. Když se pak o pět dnů později představili v domácím prostředí, na stadionu Taškentu sledoval jejich přesvědčivé vítězství 3:0 nad Katarem plný stadion.
Zápas okořenil báječným gólem Azizbek Turgunbojev, na jeho dělovku si však dnes málokdo vzpomene. Svět bavilo spíš defilé, které uspořádal pro tým prezident země Šavkat Mirzijojev. Po zápase věnoval darem všem fotbalovým hrdinům luxusní elektromobily. Trenéra Timura Kapadzeho všichni plácali po zádech, nicméně čtyři měsíce po postupu jej nahradil Ital Fabio Cannavaro. Uzbecká fotbalová ikona se musela smířit s pozicí asistenta.
Jordánsko
Fotbal je v Jordánsku dlouho nejoblíbenějším sportem. Hraje se v rušných ulicích Ammánu i na pískem pokrytých polích venkovských vesnic. Dlouhá desetiletí byla ale cesta na nejslavnější turnaj pouhým snem. Blízko byli Jordánci v roce 2014, kdy se dostali do mezikontinentálního play off, proti ostřílené a hvězdami nabité Uruguayi ale neměli šanci.
Zemi, jíž proslavilo spíš Mrtvé moře, vnitrozemní jezero ležící 420 metrů pod hladinou moře, v minulosti trénovali třeba Oscar Tavares, Ray Wilkins či Harry Redknapp. Na úspěšnou vlnu ale dostali národní tým až domácí odborníci Hussein Ammouta a Jamal Sellami, který také prošel kvalifikací. Hrdinou postupového zápasu v Ománu (3:0) byl střelec hattricku Ali Olwan, tleská se ale i kličkám křídelníka Mousy Tamariho, dnes zřejmě nejlepšího fotbalisty Jordánska a opory francouzského Rennes.
Vůbec poprvé se na MS kvalifikoval i Katar, pokud se nebude počítat jeho účast v roce 2022 díky pořadatelství. Uspěla i Panama, která se vrací po osmi letech.
Další šance pro outsidery
Další šestice týmů z fotbalově rozvojových zemí je stále ještě ve hře díky mezikontinentální kvalifikaci.
Irák do ní postoupil gólem z penalty, která byla nařízena 17 minut po vypršení oficiální hrací doby zápasu (se SAE 2:1). Stále žije i Surinam, jenž po zpackaném utkání na hřišti Guatemaly (3:1), dostal druhou šanci díky vlastenci domácích. Právě nechtěná hlavička Nicolase Samayoy do vlastní brány v čase 90+3 poslala nizozemskou kolonii do baráže na úkor Hondurasu.
DR Kongo se pro změnu do play off dostalo díky závěrečným penaltám v duelu s favorizovanou Nigérii. Trenér Éric Chelle se s krutým koncem nemohl smířit a obvinil soupeře, že během rozstřelu prováděl černou magii a použil i slovo 'voodoo'.
Bolívie zase dostala šanci navzdory tomu, že v jihoamerické kvalifikační skupině vyhrála jen šest zápasů z 18 a má děsivé skóre 17:35. O MS stále ještě mohou snít i Nová Kaledonie a Jamajka. V evropské baráži zase živí šanci balkánské země Kosovo a Severní Makedonie.