Onou generací jsou především hráči ročníku 2006. Ti se takřka zlatým písmem zapsali do kronik své rodné země k datu 25. března 2025. V tento den totiž národní tým Černé Hory do 19 let porazil stejně staré protivníky z Gruzie a kvalifikoval se na mistrovství Evropy do 19 let, které hostilo v polovině června Rumunsko.
Hráči týmu se okamžitě stali novými národními hrdiny deváté nejmenší země Evropy. Holdu se postupující mladíci dočkali i od místopředsedy černohorské vlády Aleksy Bečiče. "Naši mladí sokolové ukázali charakter, talent a odvahu hodnou těch nejlepších," nešetřil politik vzletnými slovy na adresu úspěšných sportovců.
Samotný turnaj už tak slavný nebyl. Mladí Černohorci si ve třech zápasech připsali postupně porážky s Rumunskem, Dánskem a Španělskem. A svá fidlátka na cestu domů si tak mohli sbalit hned po základních skupinách s ne zrovna dechberoucí bilancí tří porážek při skóre 1:12.
Již samotná účast ale znamenala pro balkánskou zemi obrovský milník. Navíc je záhodno zmínit, že jejímu výběru chyběli na Euru dva největší mladé diamanty, a to Vasilije Adžič z Juventusu a Andrija Bulatovič působící ve francouzském Lens.
Generační talenti
Právě tato dvojice záložníků by měla patřit k hlavním tvářím zlaté generace, jak jsou fotbalisté narození kolem roku 2006 titulováni v černohorských mediích. Starší z dvojice Adžič se dokonce objevil v prestižním seznamu britského deníku Guardian, jenž ho v roce 2023 zařadil mezi největší celosvětové talenty narozené v roce 2006. V Černé Hoře nikdo z příznivců národního týmu nepochybuje, že právě on by měl v reprezentaci v příštích letech převzít roli hlavní hvězdy po veteránech Stevanu Jovetičovi a Stefanu Savičovi.
V barvách své země si talentovaná dvojice Adžič, Bulatovič odbyla premiéru při přátelském utkání s Arménií. Při remíze 2:2 si oba debutanti navíc užili i euforii z prvního vstřeleného gólu v reprezentačním dresu.
V nominaci byly naděje černohorského fotbalu i na důležitý kvalifikační duel proti Česku, jenž zmiňovanému přátelskému utkání předcházel. V zápase ve Štruncových sadech však, k údivu černohorské veřejnosti, nenasadil kouč Robert Prosinečki ani jednoho z hráčů. Oba pouze z lavičky sledovali prohru svých spoluhráčů.
Na otázku, proč nedal alespoň na pár minut talentované dvojici šanci, reagovala legenda jugoslávského fotbalu dosti zvláštním vysvětlením. "V takovém utkání jsem o jejich nasazení do hry vůbec nepřemýšlel, bylo to, aby nevyhořeli," líčil Prosinečki své důvody.
Právě takové obavy, jež v černohorském prostředí panují ohledně dávaní příležitosti mladým hráčům, tvoří velké množství vrásek na čele tamním fotbalovým odborníkům. Strach mají především z toho, aby se z důvodu nedostatku odvahy začít hráčům přicházející nadané generace svěřovat důležité role v týmu, nerozplynul potenciál ročníku 2006 jako pára nad hrncem.
Talentům se nedává příležitost
Obavy tohoto rázu dokládá například analýza černohorského deníku Vijesti. Z ní vyplývá nepěkné vysvědčení pro vedení černohorských prvoligových klubů, pokud jde o práci s mládeží.
V nejvyšší černohorské fotbalové soutěži, jejíž nevalnou úroveň nejlépe vystihuje fakt, že se v tabulce evropských lig řazené podle koeficientů nachází až na 50. místě, nemá totiž ani jeden z hráčů úspěšné reprezentační devatenáctky stabilní místo a dostatečné herní vytížení.
Přitom by i vzhledem k nízké kvalitě soutěže měli právě hráči, jež se dostali do úzké společnosti nejnadanějších hráčů své generace v Evropě, patřit spíše k ozdobám místních fotbalových trávníků. Skutečnost je ale pro Černohorce o poznání smutnější.
Podle již zmíněné analýzy totiž v minulé sezoně z týmu, který se představil na mládežnickém Euru, většina hráčů v první – a dokonce i ve druhé černohorské lize – paběrkovala.
Čestnou výjimku tvořila pětice fotbalistů hledající své štěstí v zahraničních soutěžích, jmenovitě Marko Perovič ve španělské Almerii, Bodin Tomaševič v mládežnickém týmu italské Boloně, Vuk Vlahovič v chorvatském Dinamu Záhřeb a dvojice působící v Srbsku: Marko Tadič (Partizan Bělehrad) a Petar Jaukovič (Vojvodina Novi Sad).
Oblíbená destinace: Srbsko
Právě srbská nejvyšší soutěž je logicky, s ohledem na nedávnou společnou historii obou zemí, v současné době nejoblíbenější prvoligovou zahraniční destinací černohorských fotbalistů. V tamní Superlize jich momentálně působí 14, celkový počet hráčů s černohorským občanstvím působících napříč všemi srbskými soutěžemi dosahuje čísla 57.
Mimochodem, zemí, kde se v současné době nachází nejvíce registrovaných fotbalistů vlastnících černohorský pas, je možná trochu překvapivě Německo. Tam bychom jich v různých soutěžích napočítali hned 88.
Co se však týká prvoligové kategorie, tak mimo Srbsko mají Černohorci významné zastoupení v Chorvatsku, které čítá šest hráčů tamní elitní ligy, a v další bývalé části Jugoslávie, Bosně a Hercegovině, kde je tamní liga momentálním působištěm čtyř černohorských fotbalistů.
Co se týká působení černohorských hráčů v TOP 5 ligách, jejich největší enkláva je k nalezení v italské Serii A, kde si na své živobytí vydělává trojice Adžič (Juventus), Adam Marušič (Lazio) a Nikola Krstovič (Atalanta).
Právě na posledním uvedeném hráči je zároveň vidět i další nepřehlédnutelné lákadlo, které mladým Černohorcům nabízí působení v Srbsku, a tím je větší šance na sebe upozornit kluby dále v Evropě. Krstovič přišel do Srbska ve 20 letech a přes angažmá v Crvene Zvezdě Bělehrad, Dunajské Stredě a Lecce se dostal až do kádru účastníka Ligy mistrů, Atalanty.
Ještě více je srbská cesta viditelná u současného kapitána černohorské reprezentace Stefana Jovetiče, jenž se přes nejdříve mládežnické a potom i seniorské působení v bělehradském Partizanu odrazil až k angažmá v Manchesteru City.
Jako odrazový můstek směrem k evropské kariéře využil působení v Srbsku i již zmíněný Stefan Savič, jenž si během ní udělal velké jméno v Atlétiku Madrid.