Představení skupiny E: Mladí Němci chtějí napravit fiaska a návrat favorita z afrického kontinentu

Německo

Po letech hojnosti přišla v Německu doba půstu. Mezi lety 2006 a 2016 na velkých turnajích sebrali jeho reprezentanti šestkrát po sobě medaile, od té doby však podobný počin nezopakovali ani jednou. A co více, na předchozích dvou mistrovstvích světa v Rusku a Kataru dokonce ani neproklouzli ze skupin. Zklamaní se loučili i s domácím Eurem, které skončilo čtvrtfinálovým krachem na úkor pozdějších šampionů ze Španělska.

Na svůj první mundial vzal Julian Nagelsmann, v 38 letech nejmladší trenér mezi všemi účastníky turnaje, skvadru plnou talentu. Alespoň tedy co do ofenzivy, která je nabitá řadou mladých jmen, na něž se můžeme těšit ještě na mnoha dalších šampionátech. Vzadu to už taková sláva není, což je také důvod, proč Němci tentokrát nepatří mezi největší favority šampionátu.

Taktický profil týmu

Trenér Nagelsmann si při výstavbě hry zakládá na dvojici diamantů. V úvodní fázi rozehrávky odzadu jej vytváří oba stopeři, Jonathan Tah s Nicem Schlotterbeckem, spolu se středopolařem Aleksandarem Pavlovičem a pravým bekem Joshuou Kimmichem. Právě kapitán týmu, který dokáže nastupovat i v záloze, je klíčovým mužem. Kimmichův protějšek na levém kraji pro změnu udržuje šířku hřiště a po straně se vysouvá dopředu.

Videopreview Floriana Wirtze

Po přechodu o několik metrů výše a překonání první linie bloku přijde k užitku druhý z diamantů. V něm má nezastupitelnou roli středopolař Leon Goretzka spolu s Jamalem Musialou a Florianem Wirtzem, který posunem do středu uvolňuje v okolí postranní čáry prostor Davidu Raumovi. Nedílnou součástí je také útočník, přičemž důvěru na této pozici zřejmě dostane Kai Havertz.

Největší otazník při absenci Serge Gnabryho panuje nad pravým záložníkem, jehož úlohou je podobně jako u levého beka držení šířky hřiště. Po mimořádně produktivní sezoně ve Stuttgartu by sázka mohla padnout na Jamieho Lewelinga, variantou je i zkušený Leroy Sané. Zatímco u většiny zbylých pozic očekává Nagelsmann co největší aktivní zapojení do dění na hřišti, hledání meziprostorů a práci s odtahováním obránců, v tomto případě je naopak plusem schopnost z minima doteků vytěžit maximum.

Německý tým je každopádně vyrovnaný a realizační tým bude mít v průběhu turnaje spoustu možností reagovat na výpadky formy, herní styl soupeře a další faktory. Pravda, trojlístek Musiala, Wirtz a Kimmich by se nahrazoval jen těžko, avšak na další pozice je přítomna osvědčená kvalita. Ať už v podobě Denize Undava či Nica Woltemadeho do útoku, Antonia Rüdigera do obrany nebo Angela Stillera s Felixem Nmechou do zálohy.

Predikce: osmifinále

Ekvádor

Když bylo v roce 2022 rozhodnuto, že Ekvádor v následujícím kvalifikačním cyklu přijde o tři body, vyvolalo to sice v zemi nevoli, většina fanoušků však tušila, že i tak se zvládne na mistrovství světa kvalifikovat. Že ale i s odečtem skončí na druhém místě jihoamerické kvalifikace, to nečekali ani největší optimisté.

Ekvádorští fanoušci si přitom udržují dávku furiantství a argentinský kouč Sebastián Beccacece se mezi nimi netěší velké oblibě kvůli pomalé výstavbě útoku a defenzivnímu pojetí hry, která je postavena na výborně zvládnutém středním bloku. A že je obrana mužstva skutečně mistrovsky vybroušená. Svědčí o tom pouhých pět inkasovaných gólů v 18 kvalifikačních zápasech. Ani jednou tým nedostal více než jednu branku.

Je tady ovšem i druhá strana mince. Ofenzivní trápení Ekvádoru je zhruba stejně impozantní jako jeho pevná defenziva. Žlutomodří vstřelili v kvalifikaci pouhých 14 gólů, což je spolu s Paraguayí třetí nejhorší bilance na kontinentu – hůře na tom bylo jen Chile a Peru. Osm duelů přitom skončilo výsledkem 0:0.

Ekvádor bude každopádně obtížným soupeřem pro každého. Země je totiž i díky práci akademií Independiente del Valle a LDU Quito na cestě k zajímavé budoucnosti. Současnému týmu ještě chybí nadstandardní ofenzivní kvalita, ta ovšem díky Kendrymu Páezovi, Darwinu Guaguovi, Justinu Lermovi, dvojčatům Hólgeru a Edwinu Quinterovým a dalším už brzy přijde. Potenciál na to, být černým koněm turnaje, má výběr už letos a za čtyři roky může být klidně v širším okruhu favoritů.

Taktický profil týmu

Na základě častých bezgólových výsledků by se mohlo zdát, že Ekvádor je čistě defenzivně laděný tým, realita je ovšem složitější. Ano, Ekvádor se nejlépe cítí ve středním bloku, ze kterého má možnost vyrážet do rychlých protiútoků, jenže formát jihoamerické kvalifikace je v podstatě pravidelně se opakující ligovou soutěží a týmy jsou na sebe nadstandardně připravené.

Každý soupeř tedy ví, že Beccaceceho výběr je nejslabší při tvorbě hry, tudíž se ho k tomu snaží donutit. A zde se berou ony bezgólové remízy, protože jeho záloha je ještě schopná překonat střední blok, nemá už ale dostatečnou kreativitu a útočníci kvalitu k překonání dobře zvládnutého hlubokého bloku.

Trenér Beccacece přitom není vůbec špatným stratégem. Jeho družstvo nastupuje většinou v rozestavení 3-4-3 a v bloku přechází do 4-4-2, přičemž důležitou roli v přechodové fázi hraje univerzál Alan Franco, primárně střední záložník, který odvádí výbornou taktickou práci jako pravý wingbek nebo bek. Ekvádorští reprezentanti totiž budou v závislosti na hře s míčem nebo bez míče pomyslně posouvat sestavu po směru hodinových ručiček pro maximalizaci účinnosti protiútoků.

To zní složitě, ale jde o jednoduché stažení pravé strany o řadu níž do zálohy či obrany a posun obranného tria horizontálně tak, aby vytvořilo čtyřčlennou defenzivu. Při bránění výsledku je pak tým připraven stáhnout se do rozestavení 5-4-1.

Propracovaná defenziva je umocněna obrovskou individuální kvalitou. Pacho už nyní patří mezi jedny z nejlepších stoperů na světě, Ordóňez do něj dorůstá a Piero Hincapié proměnil levou stranu obrany Arsenalu v neprostupnou tvrz. Díky poctivě bránícímu Francovi navíc může trenér naplno využít ofenzivní kvality Pervise Estupiňána.

Videopreview Moisese Caiceda

Při výstavbě hry si ke stoperům bude sbíhat mladý Pedro Vite z mexického Pumas UNAM, který sice začínal jako klasická desítka, více mu ale sedí role staženého tvůrce hry. Už zmíněná hvězda Caicedo bude rychle a vysoko napadat soupeře při rozehrávce a bude se snažit nacházet spoluhráče vepředu uličkami za obranu, ke kterým se v klubu zase tak často nedostává.

Gólová zodpovědnost bude opět ležet na Enneru Valenciovi, který po slabších letech v brazilské lize pookřál v Mexiku. Pod ním pak nastoupí typologicky podobní dribléři, kterých má Ekvádor k dispozici několik. Turnaj začnou pravděpodobně Nilson Angulo a John Yeboah. Zvláště druhý jmenovaný má v reprezentačním dresu vynikající formu a jako rodák z Německa bude mít v posledním zápase skupiny speciální motivaci.

Predikce: čtvrtfinále

Pobřeží slonoviny

Když se nekvalifikovali do Ruska, bylo to překvapení. Když se stejná situace opakovala o čtyři roky později v Kataru, mluvilo se o krizi. Poté ale Sloni dokázali vyhrát Africký pohár národů, a i když ten letošní nevyšel, patří mezi nejžhavější africká želízka v ohni.

Pobřeží slonoviny se po dvou nezdařených kvalifikacích a dlouhých dvanácti letech vrací na světový šampionát, kde bude chtít konečně potvrdit pozici jedné z nejlepších afrických reprezentací. Kádr třicátníků totiž vystřídala nová generace a Sloni vyslali za Atlantik mladou a talentovanou sestavu, kterou tvoří hráči z věhlasných evropských celků.

Kouč národního týmu Emerson Faé sestavil vůbec nejmladší tým celého šampionátu, a co bude Pobřeží slonoviny postrádat ve zkušenostech, vykompenzuje dravostí a mládím. Všichni členové nominace totiž prožijí svou premiéru na mistrovství světa. Jediný mužem, který mohl pomýšlet na druhou účast, je Serge Aurier, ale v uplynulé sezoně odehrál jen pět zápasů v íránské lize a do finální nominace se nevešel.

Faé navíc zkušeného pravého beka vůbec nepotřebuje. Obrana je výkladní skříň současné reprezentace Pobřeží slonoviny. V deseti kvalifikačních zápasech ani jednou neinkasovalo a perfektní bilanci si přeneslo i do březnových přátelských zápasů s Koreou a Skotskem. Otázkou tak zůstává pouze to, zda obrannou formu potvrdí i na velkém turnaji. Na lednovém Africkém poháru národů mladý tým neunesl tíhu okamžiku a jeho cesta za obhajobou zlata skončila už ve čtvrtfinále.

Taktický profil týmu

Faé převzal reprezentaci za kuriozní situace v průběhu nakonec vítězného domácího Afrického poháru národů a od té doby vytvořil mužstvo, které se profiluje taktickou disciplínou. Nejčastěji nastupuje v rozestavení 4-3-3, případně jeho flexibilní variantě 4-2-3-1.

Základem hry je pevná obranná kostra tvořená Evanem N'Dickou, Odilonem Kossounouem či Ousmanem Diomandém a zkušenou záložní dvojicí Franck Kessié – Ibrahim Sangaré. Právě ve středu zálohy má Pobřeží slonoviny nejvíc zkušeností.

Videopreview Francka Kessieho

Bez míče bývají Sloni velmi kompaktní. Nejde o mužstvo, které by soupeře neustále vysoko presovalo, mnohem častěji vyčkává ve středním bloku a spoléhá na fyzickou převahu ve soubojích. Díky silným stoperům a dominantním záložníkům dokáže perfektně uzavřít střed hřiště.

Po zisku míče přichází největší zbraň tohoto výběru. Pobřeží slonoviny disponuje mimořádně rychlými křídly a přechod do útoku bývá velmi přímočarý. Simon Adingra, Amad Diallo nebo Diomande dokážou během několika sekund přenést hru na polovinu soupeře a využít otevřeného prostoru. Díky tomu je Faého družstvo nebezpečné proti jakémukoliv soupeři, kterému může přenechat držení míče a trestat ho z protiútoků.

Určitou slabinou naopak zůstává hra do uzavřené obrany. Na rozdíl od dřívějších slavných generací nemají Sloni v útoku jednoho dominantního střelce kalibru Drogby a občas se trápí proti hluboce zataženým soupeřům. Přesto patří díky vyváženosti k nejkomplexnějším africkým reprezentacím na turnaji. Nejsou tak hvězdní jako v minulosti, ale možná právě proto působí jako soudržnější a taktičtější celek než kdy dřív.

Predikce: šestnáctifinále

Curacao

Když v roce 2018 postoupil na mistrovství světa Island s necelými 400 tisíci obyvateli, málokdo čekal, že by tak rychle přišel o statut nejméně lidnaté země, která se dokázala kvalifikovat. Přesto se to s pořádnou dávkou štěstí ve formě rozšíření na 48 účastníků a schůdné kvalifikační skupiny s Jamajkou povedlo Curacau, karibskému ostrůvku menšímu než Praha. Ten je téměř pohádkovou dovolenkovou destinací. Je obklopen čistým mořem svádějícím k potápění a hlavní město Willemstad je barevným architektonickým skvostem.

V současnosti se objevuje debata o opravdu vysokém množství hráčů reprezentujících jinou zemi než ve které se narodili – a Curacao je na špici pomyslného žebříčku, jelikož na ostrově se narodil pouze ofenzivní univerzál Tahith Chong. Ve skutečnosti ale Curacao jako jedna ze čtyř zemí Nizozemského království má plné právo sklízet plody výborné práce s mládeží.

Fotbal na ostrově ani není nejoblíbenějším sportem. Tím je baseball. A v něm jsou místní velmi dobří. Mistrovství světa v baseballu se ještě pod vlajkou Nizozemských Antil zúčastnili 12krát. Po jejich rozdělení zanikla i zmíněná reprezentace a v současnosti Curacao a Aruba jednají o založení vlastních národních týmů, nicméně to je vedlejší. Ostrov s populací 155 826 obyvatel se totiž dokázal kvalifikovat na světový šampionát i v celosvětově oblíbeném sportu. A to je zkrátka obrovský úspěch.

Taktický profil týmu

Curacao udělalo po kvalifikaci na lavičce kolotoč, kdy nejprve musel z rodinných důvodů skončit trenérský nestor a hrdina Dick Advocaat, aby jej nahradil Fred Rutten. Ten ovšem po dvou prohrách a zlepšení Advocaatovy rodinné situace rezignoval a úspěšnému trenérovi opět uvolnil místo. Může se tedy družstvo vrátit k osvědčenému systému 4-3-3? Spíše ne.

Problémem, který musí Advocaat řešit, je nesrovnatelná kvalita kvalifikační skupiny s Trinidadem a Tobagem, Jamajkou a Bermudami se skupinou na šampionátu, kde je Německo, Ekvádor a Pobřeží slonoviny. Dá se tedy očekávat silně defenzivní sestava v systému 5-4-1, tedy plán, který Curacao využilo v přípravě se Skoty. Cílem bude přehustit střed pole a vytlačovat soupeře ze středu hřiště do křídel. Problémem může být, že krajní beci nejsou nejsilnější v defenzivních soubojích 1 na 1, což je naopak přesně doména Ekvádorců nebo hráčů Pobřeží slonoviny, o všestranném Německu nemluvě.

Trenér tuší, že s čistým kontem, tedy v tak silné skupině, nemůže počítat, proto se nedá čekat pasivní čekání na pohromu. V bratrech Bacunových a Chongovi má země poměrně kvalitní kombinační a individuální kvalitu, těžko ovšem predikovat, jak moc dokáží být hráči Curacaa kliničtí v zakončení. Hrotový útočník Locadia sice udělal slušnou kariéru, ve druhé americké lize už má ale nejlepší léta za sebou.

Videopreview Juninha Bacuny

Zároveň velkým problémem bude kvalita lavičky. Solidního náhradníka má Advocaat akorát v Kenjim Gorrém na levé křídlo, zbytek možností už však znamená větší či menší ofenzivní oslabení.

Predikce sice pro Curacao nehovoří, zároveň je ale třeba počítat s tím, že Ekvádor ani Pobřeží slonoviny nejsou zrovna mistry v otevírání hlubokého bloku soupeře. Za předpokladu, že budou stopeři a defenzivní štít Comenencia schopní dostatečně dlouho odvracet míče posílané do vápna z křídel, teoreticky mohou hlavně Ekvádor Advocaatovi svěřenci potrápit. Klíčovým bodem bude také výkon veterána Eloye Rooma v bráně.

Predikce: základní skupina

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.