Jeden krátký článek nemůže dostatečně popsat jeho přínos. Tady je alespoň několik věcí, které udělal pro zlepšení sportu, jejž miluje celý svět. Chapman je spojován především s Arsenalem. Jako první dovedl Gunners k zisku velkých trofejí (ligové tituly v letech 1931 a 1933, FA Cup v roce 1930). Zajímavý je způsob, jak se k severolondýnskému klubu dostal.
Krátce po první světové válce byl Arsenal na vzestupu. Jeho ambice měl naplnit nový manažer. Vedení se jej dokonce snažilo najít tak, že v roce 1925 zveřejnilo inzerát v novinách. Nabídka otištěná ve sportovním časopisu Athletic News oslovila vycházející funkcionářskou hvězdu: Chapmana z Huddersfieldu Town (s nímž předtím dvakrát vyhrál ligu a jednou FA Cup).
Cíl byl daný – vybudovat v Arsenalu tým, který začne vyhrávat trofeje. Jednou z prvních zajímavých novinek, jež progresivní odborník do tehdejšího fotbalu přinesl, bylo vytvoření pozice trenéra. Jako manažer se chtěl co nejvíc soustředit na budování týmu a klubu jako takového a vlastní přípravu mužstva přenechal koučovi.
Tvůrce hry
Během úplně prvních fotbalových zápasů nebylo zastávání pozic obránců, záložníků a útočníků příliš důležité. Všichni se doslova honili za míčem. Teprve na konci 19. století se prosadila formace zvaná pyramida.
Skládala se z pětičlenného útoku, tří záložníků, dvou obránců a brankáře. Formace byla poměrně statická, hráči museli držet své vymezené pozice. A právě Chapman byl jedním z iniciátorů toho, jak fotbal zatraktivnit, vnést do něj víc dynamiky a zajistit, aby padalo víc gólů.
Řešením byla zásadní změna ofsajdového zákona, takzvané "pravidlo dvou hráčů", zavedené v roce 1925. Jeho důsledkem bylo, že krátké přihrávky byly nahrazeny rychlejšími dlouhými pasy. Bylo obtížnější nachytat soupeře v ofsajdu, a pokud to nebylo možné, snížil se počet zbývajících obránců. Tím měly být vytvořeny nebezpečnější šance, takže také mělo padnout víc gólů.
Přirozeně se muselo změnit i rozestavení. Reakcí, s níž přišel Chapman, bylo vytvoření systému zvaného "WM". Dá se říct, že šlo o bezpečnější verzi pyramidy. Oba záložníci se stáhli do hloubi pole, takže rozestavení útočníků na hřišti tvořilo písmeno W.
Jeden ze středopolařů se přesunul do obrany a ti zbývající uzavřeli prostor před obrannou trojicí a vyplnili mezery mezi zadáky. Defenzivní řady tak měly podobu písmene M. Proto se tomuto rozestavení začalo říkat WM. Z hlediska toho, jak se formace popisuje v současnosti, tedy zezadu dopředu, by se jednalo o systém MW. Podle číselného vyjádření by to bylo 3-2-2-3.
Na rozdíl od mnoha svých současníků ve Velké Británii byl Chapman také fanouškem kontinentální hry, tedy fotbalu, který se hrál na evropské pevnině. Nepohrdal Evropany, kteří se "pletli do anglického sportu", jak se na Ostrovech často říkalo. Naopak, na kontinentu si rozšiřoval obzory.
Se svými týmy tam pořádal výjezdy, aby zde sehrály mezinárodní zápasy s evropskými soupeři, a ty pak na oplátku zval na odvety do Londýna. Také navrhl vytvoření mezinárodní celoevropské klubové soutěže. Byl vizionářem (a nejen v tomto). S touto myšlenkou totiž přišel víc než 20 let předtím, než takový pohár skutečně vznikl (UEFA jej zavedla v sezoně 1955/56)...
Chapman byl také jedním z prvních manažerů, kteří uvažovali o angažování zahraničních fotbalistů. V roce 1930 se pokusil podepsat smlouvu s vynikajícím rakouským brankářem Rudolfem "Rudim" Hidenem do Arsenalu, ovšem britské ministerstvo práce bylo proti. Šéf Arsenalu však svého cíle podepsat gólmana z Evropy ještě téhož roku přesto dosáhl. I když mu padl do oka jiný zahraniční hráč.
V zápase amatérského týmu Margate FC, což byl v té době jakýsi rezervní tým Arsenalu, se mu zalíbil nizozemský brankář Gerrit Keizer. A po pouhých několika zápasech v Margate se Keizer stal posilou Gunners.
Život pro fotbal
Jako amatéra (tj. nezaměstnaného, tudíž nespadajícího pod britské pracovněprávní předpisy) ho Chapman mohl zařadit na soupisku prvního týmu. Keizer se v Anglii přejmenoval na Gerarda Keysera a stal se jednou z klíčových postav prvního ligového titulu Arsenalu v roce 1931.
Vedle fotbalu jako hry, tedy sestavování mužstva, výběru sestavy společně s trenérem nebo vypracovávání taktiky věnoval Chapman pozornost také fyzické kondici hráčů. Jako jeden z prvních stanovil tréninkový režim, který se řídil jasně stanovenými úkoly a termíny. Svůj realizační tým rozšířil o fyzioterapeuty a maséry a do tréninkového procesu zavedl také rekonvalescenci a kompenzační cvičení.
Také porušil zavedené pořádky v tehdejší fotbalové kultuře tím, že se svými hráči přímo diskutoval o taktice a principech hry. Jeho svěřenci se stali součástí rozhodovacího procesu, lépe chápali, co po nich jejich šéf chce, a tak šli za stanoveným cílem cílevědoměji a zodpovědněji.
Pracoval také na budování týmu mimo hřiště. Povzbuzoval své hráče k tomu, aby společně chodili na golf nebo na večeře. Fotbalu obětoval celý svůj život, bohužel doslova. Na začátku ledna 1934, během další skvělé sezony jeho Arsenalu, se po silvestrovských oslavách vydal na sever Anglie, aby sledoval zápasy Bury a Notts County.
Následující den odcestoval do rodného Yorkshiru, aby analyzoval Sheffield Wednesday, dalšího soupeře Gunners. Do Londýna se vrátil s nachlazením, nicméně se rozhodl, že je natolik v pořádku, aby se mohl jít podívat na zápas rezervního týmu Arsenalu. Jeho stav se však brzy zhoršil, dostal zápal plic a 6. ledna ve věku pouhých 55 let zemřel.
Navzdory svému předčasnému odchodu toho Chapman fotbalu hodně dal. I díky němu je dnes takový, jaký je.