Aktuálně to vypadá, že odpověď na tuto otázku zní "ano". Seznam vážných kandidátů na pozici stálého manažera Rudých ďáblů se podle posledních informací předních britských médií i serveru ESPN zúžil na dva. Potenciálním Carrickovým vyzyvatelem je zato poměrně těžký kalibr v podobě Andoniho Iraoly.
Kouč Bournemouthu už dlouhodobě prokazuje své kvality v rámci Premier League, preferuje ofenzivní pojetí fotbalu a zároveň jsou jeho vize v souladu s těmi, které má vedení Red Devils. Na druhou stranu, kdybyste byli na místě managementu, sahali byste do něčeho, co po delší době konečně funguje?
Zvláště, když se jedná o oblíbence fanoušků, se kterým jsou navíc nadmíru spokojeni rovněž hráči. Ti opět nastupují na svých přirozených pozicích, což se pozitivně projevuje i na jejich klidu. Po pondělním vítězství nad Brentfordem to naznačil také Harry Maguire: "Hodně jsme se zlepšili v obou pokutových územích. Svoje bráníme o dost lépe, v tom druhém se nám daří být klinicky přesní," nechal se slyšet anglický stoper.
Jednoduché změny, velké přínosy
Zmíněný klid na kopačky může být připisován i změně struktury výstavby hry. Pod Carrickem došlo k výraznému zvýšení počtu přihrávek při jedné útočné fázi, ještě vyšší je rozdíl v počtu sekvencí s deseti a více výměnami míče. Logika by velela, že se tomu tak stalo na úkor rychlosti hry, na níž si Amorim stavěl. Jenže v tomto ohledu je zhoršení dle dat The Athletic zanedbatelné.
Kde bychom našli další na první pohled zřetelnou změnu oproti časům portugalského inovátora, to je způsob vytváření šancí. V případě Amorima se rozdělení mezi pravou stranu, střed a levou stranu pohybovalo vesměs okolo třetiny, byť centrální příprava gólovek byla trochu upozaděna na úkor prostorů vpravo. Ty ale teď přebraly dominantní roli, když odsud vzniká téměř polovina příležitostí týmu.
To je dáno už základními principy výstavby hry Carrickova mužstva. Zatímco levý obránce, typicky Luke Shaw, se zatahuje ke dvojici středových obránců, jeho protějšek Diogo Dalot do velké míry podporuje ofenzivu a snaží se přečíslit soupeře na své straně. Tento princip mimochodem rodák z Wallsendu praktikoval už v Middlesbrough, byť tehdy byly strany prohozeny.
Nutno přiznat, že Carrickovy záměry fungují na jedničku. Ano, při odchodu Amorima zaznívaly hlasy, že šesté místo jen tři body za mistrovským Liverpoolem není nic hrozného a že progres je zřetelný. Se změnou na lavičce se však stal podstatně hmatatelnější.
Zatímco s Amorimovým bodovým průměrem by Manchester United tvrdě bojoval s Brightonem o poslední místo v Lize mistrů, ve skutečnosti se na Seagulls těší komfortnímu jedenáctibodovému náskoku. A naopak, s formou jako v posledních čtrnácti kolech by se Red Devils prali s Arsenalem a Citizens o titul.
Carrick jako nový Solskjaer?
To všechno jsou samozřejmě pozitivní zprávy pro každého příznivce historicky mimořádně úspěšného klubu. Avšak bylo by předčasné dělat závěry, že s Carrickem se příští sezonu mohou těšit na boje o prvenství. Nejen proto, že aktuální šíře kádru se sice s ligovým programem pere na jedničku, ale boje na čtyřech frontách mají úplně jiné nároky.
V potaz je potřeba brát také faktor "nového koštěte". Někdejší záložník s sebou přinesl pozitivní auru i naději na lepší zítřky, hráči jsou motivováni a spokojeni, že mohou vynikat v tom, co je jejich předností. Jenže takový Ole Gunnar Solskjaer, jemuž Carrick pomáhal v roli asistenta, měl ještě lepší start do manchesterského angažmá, přesto dřívější slávu na Old Trafford nepřinesl.
Co do počtu bodů začal norský manažer o něco málo lépe, prezentoval se také o pětinu vyšším počtem vstřelených branek a pevnější defenzivou. I tak nakonec musel snášet kritiku na svůj styl hry - fanoušky po čase přestalo bavit spoléhat se na protiútoky a individuální momenty hvězdných hráčů. Brzy si tak tehdejší management vyhodnotil, že i přes nesporný přínos není Solskjaer tím, kdo by United dovedl až na vrchol.
Důležitým prvkem při rozhodování vedení Rudých ďáblů bude jejich trpělivost. Spokojí se nyní pro další dvě nebo tři sezony se stabilizací klubu, vystavěním kádru a etablováním se mezi evropskou elitou v Lize mistrů? Pokud ano, pak sázka na Carricka dává smysl. Budou-li však v kancelářích vzhledem k nedávným investicím hladoví po okamžitém úspěchu, měli by se porozhlédnout jinde. A zároveň být obezřetní, aby opět nezabředli do nekonečné spirály výměn na lavičce.
Old Trafford v očekávání derby
V současnosti stále ještě dočasný manažer může dát v neděli další důvod, proč by si jej měli nechat i nadále. Těžko hledat emotivnější zápas pro fanoušky Manchesteru United, než je domácí derby proti Liverpoolu. Nyní se navíc po čase jedná o přímý střet o konečnou pozici v tabulce. Ačkoliv se oba týmy s největší pravděpodobností dostanou do Champions League, historická rivalita dává tomuto souboji prestiž v podobě toho, kdo skončí v tabulce výše.
Amorim svému nástupci tak trochu ukázal, jak na to. Pod jeho vedením dosáhli Red Devils v říjnu na premiérové vítězství na Anfieldu po téměř deseti letech. Nyní mohou poprvé od roku 2022, počítáme-li pouze základní hrací dobu, uspět i v Divadle snů a tím udělat výrazný krok ke konečnému třetímu místu v tabulce.
Pryč jsou sice doby, kdy si Manchesterští z Northwest derby opakovaně odváželi několikagólové příděly, přesto Liverpool rozhodně není oblíbeným soupeřem Rudých ďáblů. Ti museli relativně nedávno strpět sedmigólový debakl na Anfieldu, o trochu dříve pětkrát lovili míč ze sítě doma.
Naopak jedinou jejich opravdu slavnou výhrou z posledních let je ta v březnu před dvěma roky, kdy díky obratu v prodloužení postoupili do semifinále FA Cupu. Vzhledem k tomu, že od léta 2020 vyhráli pouze dva vzájemné zápasy, se dá považovat za zázrak, že z pěti sezon skončili v tabulce před svým rivalem hned dvakrát a letos mohou bilanci dorovnat.
Na to se těší i sám Carrick, který duely proti Reds označil za jedny ze svých nejoblíbenějších. Případná domácí porážka v tomto oblíbeném zápase by ale mohla dát jeho dosavadnímu snažení a sebedůvěře tvrdý direkt.