V uplynulé sezoně pod ním skončili Bees v ligové tabulce na 10. místě. A nastříleli 66 gólů, což se povedlo překonat jen čtyřem týmům. Také v Tottenhamu slibuje kouč, který minulý měsíc vystřídal Australana Angeho Postecogloua, ofenzivní fotbal. "Ve svých zásadách mám jasno. Chci, aby byl tým odvážný, agresivní a útočil. To je spojené s klubovým mottem 'odvážit se znamená konat'," citoval vžité heslo, které má charakterizovat Spurs jako divácky atraktivní tým.
Horlivý Dán chce klub vrátit do dřívější fazony, jež jej řadila mezi elitní pětici ligy. Minule však skončil na první nesestupové příčce a jen díky triumfu v Evropské lize se na podzim může těšit na Champions League. "Pokud nejste odvážní, je velmi těžké něčeho dosáhnout. Být agresivní je velmi důležité a samozřejmě musíme útočit," dodal.
Je otázkou, jestli vyhmátl ten pravý problém týmu. V lize totiž Tottenham nasázel stejně branek jako čtvrtá Chelsea, v počtu přesných střel na branku byl v Premier League šestý nejlepší. Přesto měl nakonec záporné skóre, což jde na vrub děravé obrany. Tu brzy poznal i lednový příchozí, český gólman Antonín Kinský.
V domácích zápasech dokonce jeho tým inkasoval třetí nejvyšší počet gólů. A fakt, že se o tento nelichotivý post dělil s Frankovým Brentfordem, nevzbuzuje ve fanoušcích naději, že se něco radikálně změní.
Dán zanechal během svého sedmiletého působení v Brentfordu silný dojem. Stal se prvním trenérem, který s týmem postoupil do nejvyšší soutěže. Trvalo to tři roky, nicméně postup přece jen přišel, když tým ve finále play off porazil Swansea a západní Londýn rozbouřily bujaré oslavy.
Pod jeho vedením vzkvétala jména jako Ollie Watkins či Said Benrahma, sám se pak zasadil o příchod Ivana Toneyho, jehož vliv byl pro setrvání týmu mezi elitou klíčový. "Opustit Brentford bylo velmi těžké, ale zároveň velmi snadné. Jsem člověk, který jde do všeho naplno. Přilnul jsem ke klubu a měl jsem tam skvělé vztahy. Také jsem ale cítil, že možná nastal čas pustit se za novou výzvou. A když přišla nabídka z klubu velikosti Tottenhamu, chtěl jsem být jeho součástí," uvedl Frank.
A byl empatický vůči svému předchůdci Postecoglouovi, jehož vedení propustilo, přestože Spurs dovedl vítězstvím ve finále Evropské ligy k první velké trofeji po 17 letech. "Ange bude v Tottenhamu navždy legendou. Je jedním z pouhých tří trenérů, kteří zde vyhráli evropskou trofej, navíc první po 41 letech. Naším prvním cílem je konkurenceschopnost ve všech čtyřech soutěžích," řekl Frank.
Na otázku, zda v něm časté změny na lavičce klubu vyvolávají obavy, že dopadne stejně, odpověděl žertem. "Mám rád výzvy. Nikdy předtím jsem nebyl vyhozen, což je jeden z důvodů, proč jsem tuto práci vzal. Abych mohl ve svém každodenním životě trochu víc riskovat," usmál se.
"Když přicházíte do velkého klubu, je tu tlak. Musíme podávat výkony – já, trenéři, hráči, my všichni společně. Všechno, co dělám, každé rozhodnutí, které jsem zatím učinil, beru z dlouhodobého hlediska. Nejde o to přežít jeden zápas, jeden rok... Ne, plánuji dlouhodobě."
Jak dlouho tedy na horké židli vydrží?