Linda je na svém druhém grandslamu už v osmifinále, Brenda v 15 letech postoupila z kvalifikace. Jak jako právem hrdý táta pozorujete výsledky vašich dcer?
"Nejsem úplně překvapený, že se holky začaly prosazovat i na grandslamech. Určitě si zasloužily se do nich dostat a mají i level na hru, aby byly schopné uspět a prosadit se už i v jejich věku. Pro ně i pro nás je to zadostiučinění za veškerou práci, kterou do toho vkládáme."
Ve třetím kole hrála Linda proti Markétě Vondroušové. Myslíte, že zápas ovlivnil i fakt, že jsou obě Češky a že se znají?
"Velkou roli v tom utkání sehrálo vedro, které panovalo. Obě holky byly hodně unavené, nechaly se i ošetřovat. Byl to velký boj, možná rozhodovala kondice nebo něco v tom smyslu. Ten zápas byl hodně vyrovnaný, mohly vyhrát obě dvě, ale ve třetím setu se štěstí otočilo k Lindě a ta to dotáhla do konce."
Utkání Fruhvirtová – Vondroušová 7:5, 2:6, 6:3
Linda v Melbourne hrála i čtyřhru s Alison Riskeovou-Amritrajovou. Jak jejich spolupráce vznikla? Bude pokračovat?
"Linda a Alison jsou už delší čas velké kamarádky, poznaly se asi před dvěma lety a z kamarádství vznikl i tenhle debl. I naše rodiny se společně znají. Je klidně možné, že si spolu ještě zahrají. Je to postavené na přátelské bázi."
Letos jste v Melbourne společně celá rodina. Co pro vás letošní Australian Open znamená?
"Kromě samotných zápasů je to pro nás rozhodně i velká zkušenost, abychom na další takové podniky byli zase lépe připraveni a mohli všechno ještě lépe plánovat. Můžeme si projít přípravu i samotný turnaj. Teď jsme poprvé i ve druhém týdnu, takže je to určitě velká zkušenost do budoucna."
Brenda vypadla v prvním kole, zůstala s vámi v Melbourne? Jaký má nyní program?
"Brenda nyní nemůže moc hrát. Vzhledem k tomu, že je jí teprve 15 let, tak má velké turnajové omezení. Na okruhu se počítají turnaje od narozenin do narozenin a jí do dubna, kdy jí bude o rok víc, zbývá minimum turnajů. Takže zůstala s námi v Melbourne. Sparinguje tady, připravuje se a zatím nevíme, kde ty další turnaje, které jí zbývají, odehraje. Ale určitě ještě v únoru či březnu na nějaký turnaj vyrazí."
Jak nyní vypadají realizační týmy vašich dcer, kdo je připravuje?
"Moc se toho u nás nemění. Cestujeme ve dvou týmech - já jezdívám s Lindou a žena s Brendou, i když jsme si to teď v Austrálii na chvíli vyměnili. Trenéry teď momentálně žádné nemáme, jezdíme většinou jen s hittery (sparingpartnery, pozn. redakce). Máme kluky, kteří s holkami hrají, a zatím si to řídíme sami. Manželka zastává hlavně funkci fyzioterapeutky, prostě se stará o zdraví holek, protože je nejlíp zná. To je tak všechno, co teď máme."
A spolupráce s Patrickem Mouratoglouem? Našli jste u něj ve Francii zázemí.
"S Patrickem spolupráce pokračuje dál. Máme to nastavené tak, že když potřebujeme trénovat, tak u něj máme prostor. Právě před sezonou jsme u něj byli. On teď pracuje jako trenér Holgera Runeho, to mu zabírá hodně času, ale myslím, že nám pomáhá, jak může.”
Vy jste v podstatě vsadili na kariéru vašich dcer. Bylo to těžké rozhodnutí? A jak jste museli přenastavit svůj život?
"Když jsme se rozhodovali, že do toho takhle půjdeme naplno s oběma dcerami, tak jsme museli udělat spoustu rozhodnutí. Byl to určitý risk, protože profesionální sport je riziková činnost, ovlivňuje ho spousta faktorů. Zbavili jsme se svého soukromého i pracovního života a investovali veškerý čas do našich dětí a do dění okolo sportu."
Děvčata hrají pod českou vlajkou, ale jak často býváte přes rok v Česku?
"V Česku se teď moc nezdržíme a minulý rok jsme tam byli jen pár týdnů. Když tam jsme, tak hlavně proto, abychom dohnali školu, to je taková hlavní činnost. To je náročné pro všechny, protože holky pořád studují na dálku a musí na každé pololetí jít udělat zkoušky. Ale snažíme se. Jinak je v Praze naší základnou Olymp, kde trénujeme a určitě se opíráme o podporu Českého tenisového svazu, který nám dává takové tréninkové podmínky, že se právě na Olympu můžeme připravovat. Za to jsme rádi, je to hodně důležité."
V osmifinále čeká Lindu zápas s Donnou Vekičovou. Myslíte, že přijde zase větší nervozita, když už je tak daleko v turnajovém pavouku?
"Těšíme se na ten zápas, protože turnajový zápas Linda s Vekičovou ještě nehrála, i když se s ní už potkala. Bude to zase nová zkušenost a budeme se snažit co nejlíp připravit. Bude tam zase ta stejná nervozita jako před každým zápasem. Ono je to stejné, jestli hrajete první kolo kvalifikace nebo osmifinále grandslamu…"