Čtvrteční duel se Švédy zvládli Češi dobře a vyhráli 4:1. Omlazený výběr ukázal velmi aktivní hokej s dobrým napadáním a nenechával soupeře rozehrát jen tak. Což vedlo i k velkému množství získaných puků v útočném pásmu a následným střeleckým pokusům. Češi si byli schopni vypracovat celkem čtyři velké šance při hře pět na pět po zisku puků v útočném pásmu a vstřelili z těchto situací dva góly.
Zároveň nenechávali ve svém pásmu Švédy se usadit na delší dobu, a když už ano, dobře bránili. Vyplynula z toho jen jedna větší šance soupeře. Často se stávalo, že domácí jen obehrávali český blok a ani nezakončili. Zvlášť se vydařilo bránění a aktivita u mantinelů, kde byli Rulíkovi svěřenci téměř bezchybní. Vycházelo i přebírání hráčů v obranném pásmu, když už se hokejisté Tre Kronor dostali od mantinelů. Dobrá defenziva pomohla po ziscích puku k rychlým protiútokům, které byly také velkou zbraní národního týmu, když si po nich připsal čtyři velké šance.
Jediná hluchá pasáž zápasu přišla ve druhé třetině, kdy Švédové víc zabrali ve hře v útočném pásmu a také získali přesilovku po vyloučení Jakuba Zbořila. Jejichž převaha však skončila právě Zbořilovou brankou na 2:1. Nutno ale podoktnout, že velkou zásluhu na výhře měl gólman Josef Kořenář (úspěšnost zákroků 95,24 %), který zejména v přesilovkách protivníka podržel národní tým proti velkým šancím a sám tak eliminoval největší zbraň Švédů.
Zápas s Finy byl odlišný. Češi nebyli lepší než soupeř u mantinelů. Právě Finové byli agresivnější, důslednější a lépe bránili. A to zejména přechod do útočného pásma, v čemž se navíc s přibývajícím časem pořád zlepšovali. Při dlouhých útocích, kterých měl český tým největší množství (15) na turnaji, se však nebyl schopen výrazněji prosadit. Nejvíc možností měl z kontrů (4) a po ziscích puků v útočném pásmu (3).
Naopak soupeř se byl schopen usadit i déle a úspěšněji ve svém útočném pásmu. A to hlavně díky vyhraným vhazováním, ve kterých právě před českou brankou exceloval. Nicméně góly padly po rychlých útocích a špatných vystoupeních obránců proti soupeřům ve středním pásmu. Nejdříve chyboval Filip Pyrochta a poté i jeho parťák z obranné dvojice Radek Kučeřík. Obě zaváhání vedla k brejkům v přečíslení.
Z Čechů nejvíc zaujal Pavel Kousal a Petr Fridrich. I když ani jeden nevstřelil branku, oba se ocitli v jedné šanci ze slotu a na tři nahráli. Fridrich dokonce trefil tyč. Brankář Dominik Pavlát pak stejně jako Kořenář podal dobrý výkon, ovšem nedokázal branku zavřít stejně jako jeho kolega.
Poslední utkání se Švýcary bylo znovu jiné. A to vyšší rychlostí a tím, že soupeř dával Čechům víc prostoru, takže někteří z nich téměř létali po ledě. Reprezentace předvedla tempo, lehkost a skvělý pohyb s pukem. Zejména to bylo vidět na Oscaru Flynnovi, který byl velmi aktivní, i obránci Jakubu Galvasovi, jenž zase skvěle hledal spoluhráče a byl na ledě u pěti šancí mužstva, což bylo nejvyšší číslo ze všech.
První třetina byla od českého výběru skvělá. Švýcary přestřílel 14:2, gólově se však neprosadil. To se povedlo ve druhé části a gól byl současně bodem, kdy se hra trochu změnila. Soupeř začal nacházet díry ve hře Čechů. Vypracovával si střely a šance po delších pobytech v útočném pásmu a národní tým nebyl schopen jejich pokusy blokovat ani jinak eliminovat. Takto se Švýcaři dostali do sedmi šancí ze slotu a celkově jich měli ve druhé třetině osm, což je nejvyšší číslo proti národnímu týmu za dvacetiminutovku na turnaji.
Češi však hráli aspoň směrem dopředu stále stejně a zejména Filip Přikryl trápil švýcarského gólmana, když si připsal tři velké šance. Nakonec se Češi dobře ubránili proti soupeřově hře bez brankáře, což předvádějí celou sezonu, a zaslouženě vyhráli. Znovu vynikl gólman Kořenář (26 zákroků), který tentokrát vychytal nulu.
Z nováčků určitě zaujal obránce Tomáš Cibulka, který se nebál hrát s pukem, dobře rozehrával akce a vzadu nepropadal. Pozitivní dojem zanechal i Přikryl, jenž sice nezaznamenal kanadský bod, ocitl se ovšem ve třech šancích a turnaj zakončil v plusových číslech co se týče střelecké převahy týmu na ledě.
Nejpříjemnějším překvapením je nicméně Kristian Reichel, jenž zazářil zejména proti Švédům (1+1). Svou hrou byl cítit na obou koncích kluziště i v přesilových hrách na levém kruhu, kde by se národnímu týmu hodil střelec. Připsal si sám dvě velké šance a na čtyři další přihrál spoluhráčům.
Hra týmu se od posledního turnaje lehce změnila. Češi byli agresivnější a trochu se vrátili k tomu, co předváděli na začátku minulé sezony EHT, kdy je zdobila právě agresivní hra u mantinelů, protiútoky a získávaní puků v útočném pásmu. Vzhledem k nižšímu věkovému průměru týmu je to vcelku logické.
Lepší se zdála být hra obránců. Zvlášť v rozehrávce neměli tolik problémů a nepředvedli žádné velké chyby na rozdíl od minulých turnajů. Zakomponování mladších beků (Ticháček, Cibulka), kteří se nebojí hrát a jsou platní při přechodu z obranného do útočného pásma, se jeví jako prospěšný krok a celkově by to mohlo národní tým posunout zase o kousek dál.