Jeho kariéra je zcela unikátní. Nelemují ji sice stovky gólů, nicméně v historii extraligy nikdo nedokázal to co on. V juniorském věku se vydal ze Slovanu do Česka, aby si pomohl v boji o místo na mistrovství světa dvacítek. A už zůstal natrvalo.
Jako jediný cizinec z víc než tisícovky, kteří v tuzemské soutěži kdy nastoupili, tak bratislavský rodák odehrál celou dospělou kariéru výhradně v Česku. K tomu na nejvyšší úrovni pouze za jediný klub. Zcela mimořádný úkaz… Však jej také za 13 let služeb v Litvínově předloni prohlásili za tamní legendu.
Povězte, jak se vám zatím na šampionátu libí Češi a Slováci?
"No, myslel jsem, že to bude vypadat přesně opačně. Že se Slováci budou víc trápit a Česko bude trošku víc dominantní. Jsem velmi mile překvapen Slováky. Na to, jaký mají mladý tým a kolik hráčů se omluvilo, na mě zatím udělali skvělý dojem. Naopak z Česka mám takové smíšené pocity. Naštěstí se podařilo porazit Švédsko, takže nálada se určitě zlepšila, ovšem asi stále ještě nejsou úplně spokojeni s tím, co momentálně předvádějí."
Komu vlastně po sedmnácti letech v Česku držíte palce?
"Tomu, komu se víc daří. (směje se) Dá se říct, že skoro celých sedmnáct let fandím oběma týmům. I když rok nebo dva jsem nebyl úplně ztotožněn se slovenským výběrem a s prací tamního svazu. Takže tehdy jsem, musím se přiznat, víc fandil Česku. A to jsem hrdý Slovák! O to horší je vzájemný zápas obou týmů."
Na jejich střídačkách nyní působí vaši bývalí trenéři z Litvínova…
"Vlado je strašně velký profesionál, žije každou minutu hokejem. Tak zapáleného člověka do hokeje jsem nikdy neviděl. Navíc je to velice lidský trenér. Přísný, ale kamarádský. Bylo mi líto, že z klubu v mé poslední sezoně odešel. I to přispělo k tomu, že jsem pak skončil kariéru. Radim měl zase velkou disciplínu, až dokázal být pedant. Nicméně bylo vidět, že se stále snaží zlepšovat, řešil s námi každý detail. Chodil po různých přednáškách, zjišťoval si, jak se trénuje v jiných klubech v zahraničí, hlavně ve Švédsku. Byl jsem za něj velmi šťastný, když se mu podařilo v Praze vyhrát mistrovství."
Vedl vás pět sezon. Napadlo by vás před těmi 10, 12 lety, že jednou bude trénovat národní tým a získá s ním titul světových šampionů?
"Ani ne. Hlavně proto, že bych nikdy neřekl, že by do toho šel sám. Párkrát se o něm mluvilo v souvislosti s reprezentací ve dvojici s Hořákem (Miloslavem Hořavou), s nímž působil ve Spartě, v Litvínově, v Boleslavi… Byli fakt skvělá dvojka. Ačkoliv když k nám měli přijít, trochu jsme se báli, co bude. Nakonec to bylo o dost jiné, než jsme předpokládali. Zavedli něco, co jsme předtím v Litvínově skoro nezažili. Nastavila se pravidla, disciplína a tréninky dostaly nový náboj. Jak to správně popsat… Sezonu předtím jsme hráli spodek tabulky, nálada nebyla dobrá. A díky nim dvěma se kompletně změnilo celé myšlení týmu. Nálada se naprosto neskutečně zvedla a na základě jejich práce jsme uvěřili tomu, že i my jsme dobrý tým, ačkoliv už nás spousta lidí odepisovala. A na to se pouze navázalo tu další sezonu, která byla titulová. Šli jsme za nimi."
Jaký jste měl s trenérem Rulíkem vztah?
"Výborný! Nedám na něj dopustit a myslím, že jsem byl jeden z těch jeho oblíbenějších hráčů. (usmívá se) Velmi rád jsem pod ním hrál, věřil jsem mu ve všem. Byl to přísný trenér, ovšem vůči mně vždycky spravedlivý."
Ve finálové sérii play off v roce 2015 vás musel škrtnout ze sestavy pro šestý zápas a na rozhodující sedmý zlatý duel do Třince jste už ani nejel…
"Na to šesté utkání jsem byl normálně ve výstroji, šel jsem na rozcvičku na led a v tom mi začalo být strašně špatně. Otrava jídlem. Na obědě před zápasem jsem snědl nějaké zkažené maso a začalo to působit. Seděl jsem v komplet výstroji celou první třetinu. Pořád jsem doufal, že půjdu na záchod a dostanu to ze sebe. Jenže to vůbec nešlo. Tehdy jsem pak ani nemohl dojít ze zápasu domů. Na základě toho jsem necestoval s týmem na poslední duel, abych náhodou někoho nenakazil. Tak jsem ve čtyři ráno čekal u stadionu, až kluci přijedou z Třince, i když mi ještě nebylo úplně dobře."
Videopreview utkání
Přesto jste se svého zlatého momentu dočkal. Litvínov na jaře 2018 hrál pod Jiřím Šlégrem, současným manažerem české reprezentace a tenkrát nástupcem odvolaného kouče Rulíka, baráž. A vy jste v ní vítězným gólem odvrátil sestup.
"Asi nejsilnější moment celé mé kariéry. Tehdy jsme měli doma Jihlavu a potřebovali jsme vyhrát, každá ztráta bodů by nás víceméně odsunula do první ligy. A my jsme po druhé třetině prohrávali 1:2... Fanoušci nás hnali za vyrovnáním, a když se to povedlo, ještě se to vystupňovalo. Atmosféra byla tehdy naprosto neskutečná, nevěřil jsem, že něco takového dokážou lidé vytvořit. Vzpomínám si, jak jsem po zápase prostě jen seděl v kabině úplně bez emocí, všichni jsme byli fyzicky a hlavně psychicky úplně vyčerpaní. Velké nervy. Kdyby se spadlo, nevím, co by se nejen s klubem, ale s celým městem dělo. Letos jsem těm hráčům rozhodně nezáviděl."
Kariéru jste uzavřel z rodinných důvodů poměrně brzy, ve 32 letech. A začal jste se věnovat programování, které vás dlouho zajímalo…
"Naštěstí jsem byl jedním z těch hráčů, kteří věděli, že kariéra jednou skončí a že na to budu muset být připraven. Takže jsem se už pár let předtím začal věnovat programování a snažil se chystat na přechod. A podařilo se to."
Vůjtek o derby: Už tak horké není, Slovensko má ale drajv
To znamená, že jste mezi tréninky a zápasy absolvoval kurzy? Nebo jste byl samouk?
"Snažil jsem se udělat si nějaké certifikáty, ale spíš jsem se hodně učil z různých materiálů dostupných na internetu. Měl jsem i dobrého pomocníka, protože bratranec je také programátor a vlastně víceméně všichni moji nejbližší, ať už z rodiny nebo z kamarádů, v té době pracovali v různých IT firmách. I to mi hodně pomohlo v tom, abych věděl, na co se zaměřit, kde začít, jaký si vybrat směr, kterým se chci ubírat."
Asi vám to učení šlo dobře, neboť dnes pracujete v české pobočce prestižní britské společnosti Opta, která se zabývá sportovními daty. Byla to náhoda nebo jste vysloveně chtěl nějakou firmu, která má blízko ke sportu?
"Nebyla to moje preference, v první řadě jsem se chtěl dostat do nějaké firmy, která by mě vzala a kde bych mohl rozvíjet své programátorské schopnosti. Když jsem pak viděl nabídku Opty, okamžitě jsem věděl, že to chci zkusit. A nakonec to byla i docela náhoda, protože nehledali juniornějšího kandidáta, nicméně tím, že jsem měl sportovní pozadí, jsem nějakým způsobem vyčníval mezi ostatními a díky tomu jsem se dostal k pohovorům. Pak už to bylo jen o mých technických schopnostech. Šel jsem do toho, i když jsem si myslel, že moc nebudu mít šanci a ve finále se to podařilo."
Vaše práce nemá primárně se sportem příliš společného. Můžete popsat, co přesně děláte?
"Momentálně pracuju na produktu, který se zabývá rychlým generováním grafiky z dat, která ve firmě zpracováváme. Klient si tak umí bleskově vytvořit grafiku na sociální sítě, do televize, do článku… Takže pracuju se sportovními daty, nijak je ovšem neoptimalizuju, nesbírám. Dostanu je v nějakém formátu a pak je musím co nejjednodušším způsobem dostat ke klientům, aby si z nich mohli během pár kliknutí vytvořit grafiku pro své potřeby. Například různé tabulky do předzápasových rozhovorů, poslední zápasy týmu…"
Není vám líto, že se Opta nevěnuje hokeji? Nebo se to ve firmě snažíte změnit?
"Hned první měsíc, co jsem nastoupil, jsem se rovnou ptal, z jakých hokejových lig zpracováváme data. Tehdy mi přišla odpověď, že jsme zaměřeni víc na fotbal, basketbal, tenis a další sporty. Jasně, trošku mě to mrzelo, ale pořád jsem byl strašně rád, že můžu dělat i s jinými sportovními daty a že jsem pořád ve sportovním průmyslu."
A vyděláte si víc jako hokejista Litvínova nebo jako programátor?
"Dobrá otázka. Dost se to poslední rok vyrovnalo. Předtím, než jsem v uvozovkách přestoupil do Opty, to bylo méně. Teď je to dost vyrovnané a v blízké budoucnosti se snad dostanu k tomu, že budu mít víc než v hokeji. Kdybychom vzali můj průměrný plat za celou kariéru, myslím, že by už byl nyní nižší než ten můj programátorský."