Už desetkrát se rozdělovaly medaile nejlepším hokejovým týmům světa ve Stockholmu. A nikdo jich ve švédské metropoli neposbíral víc než čeští (a českoslovenští) reprezentanti. Ti se dostali na stupně vítězů v sedmi případech, stejně jako Rusko (pokaždé zlato) a Švédsko. Vedle domácích jsou pak jediným týmem, který se jen na jednom šampionátu z těchto 10 nevešel mezi elitní kvarteto (Česko to potkalo v roce 2013).
Se Stockholmem má národní tým spjaté mimořádné chvilky. V roce 1949 tam získal své první zlato mimo domácí území, o 20 let později tam zase dosáhl jedné z nejslavnějších výher v dějinách. Tehdy zdolal nepřemožitelné Sověty, a to dokonce dvakrát. Rok po okupaci v srpnu 1968 to celý národ vnímal jako odvetu za násilný vojenský akt.
Jen jedinkrát se turnaj ve švédské metropoli nepovedl. V roce 2013 vypadli Češi už ve čtvrtfinále se Švýcarskem (1:2) a obsadili až konečné sedmé místo, což byl vyrovnaný nejhorší výsledek v historii. V sestavě byli tenkrát současní asistenti trenéra Tomáš Plekanec, Marek Židlický a Ondřej Pavelec.
Pokud se však jedná čistě o bitvy proti domácím, k tomu pod ikonickou půlkulatou kopulí připomínající glóbus, mají Češi jasně navrch. Z posledních sedmi utkání (od roku 2012) tam pětkrát vyhráli. A hlavně – od otevření slavné arény v ní v zápase o vše pokaždé uspěli. Není divu, že se nyní v pořadatelské zemi hovoří v souvislosti se čtvrtfinálovým soupeřem o noční můře. Jaké ony duely byly?
29. dubna 1989, Švédsko – Československo 1:2
Diváci: 13 856.
Švédové měli velké plány. Na šampionátu obhajovali zlato poté, co jej získali po dlouhém čtvrtstoletí. Navíc otevřeli úchvatnou Globen Arenu, jež se okamžitě stala jednou z dominant města. A zprvu to vypadalo slibně. Domácí navzdory senzační remíze s Němci skončili druzí v základní skupině, zatímco Čechoslováci prošli do finálového kvarteta s odřenýma ušima. V boji o medaile se však předešlé výsledky smazaly, což byla výhoda pro Růžičku a spol.
Švédové totiž závěrečnou fázi vůbec nezvládli, když prohráli všechny tři duely. A to včetně toho s Čechoslováky, kterým tak stačilo toto jediné vítězství k bronzu. Dominik Hašek pustil v utkání před nejvyšší návštěvou turnaje jediný gól, a to až 10 minut před koncem. Jeho spoluhráči si v úvodní třetině vypracovali dvěma rychlými trefami během 23 vteřin rozhodující náskok a ve zbytku utkání jej uhájili.
7. září 2004, Švédsko – Česko 1:6
Využití přesilovek: 1:0.
Český hokej se stále vzpamatovával z tragické zprávy. Vždyť to bylo necelé tři týdny poté, co při autonehodě zemřel tehdejší kouč národního týmu Ivan Hlinka. Místo něj narychlo naskočil Vladimír Růžička a postaral se o to, že Světový pohár skončil úspěchem, nikoliv ostudou, jako osm let předtím. Po rozpačité základní skupině tým převálcoval soupeře, o němž se tehdy říkalo, že složil nejsilnějši mužstvo v historii.
Legendy Lidström, Sundin či Forsberg se nestačily divit, co se to děje. Švédský tisk mluvil o ponižujícím konci zlaté generace, vítězové naopak slavili nejvyšší triumf samostatné české reprezentace ve Švédsku a dodnes jej nepřekonali. Jágr a spol. nastoupili s číslem 21 na prsou jako připomínku toho, s nímž legendární Hlinka strávil hráčskou kariéru. Jedním z asistentů u mužstva byl tehdy jistý Radim Rulík…
17. května 2012, Švédsko – Česko 3:4
Střely na branku: 39:32.
Do třetice nečekaný úspěch. Když se po základní skupině vyloupl soupeř v podobě Švédska, kouči Aloisi Hadamczikovi se přitížilo. Vždyť tenhle protivník jej porazil na čtyřech velkých turnajích, zatímco on na něj nikdy nevyzrál. Pár dní předtím navíc přejeli domácí jeho svěřence 4:1. Ve prospěch Švédů hovořila výborná bilance ve čtvrtfinále, které zvládli 11krát za sebou.
Tucet však nezvládli, třebaže šli rychle do vedení. Národní tým zaskočil favorita odvážným forčekingem. K obratu zavelel čtyřicetiletý veterán Petr Nedvěd, jenž toužil po své první medaili v českém dresu. Soupeř na začátku třetí třetiny dotáhl z 1:3 na 3:3 už to vypadalo, že je prodloužení nevyhnutelné. Jenže 29 vteřin před koncem obral soupeře o puk Milan Michálek a švihem nahoru rozhodl.