O nevoli kanadského publika vůči Sikorovi
"Ten faul na něj byl, ať si říká, kdo chce, co chce. A to, že se potom vrátil do zápasu i s koňarem, jenom dobře pro nás. Přesto na něj diváci po zbytek turnaje bučeli. Myslím, že zrovna jemu to nevadí, spíš se v tom vyžívá. Když jsem byl ještě v extralize a bučeli na mě, taky jsem to miloval. Motivovalo mě to, abych lidem ukázal. Tohle mi přišlo až trapné. A ty komentáře, že se Kanadě nepovedl celý turnaj kvůli rozhodčím a že jsme simulovali… Naprostý nesmysl. Výmluvy jsou pro poražené. Ten metr byl takhle nastavený celý turnaj, nechápal jsem, proč to bylo najednou téma číslo jedna. Bučet na devatenáctiletého kluka mi přišlo trochu ubohé."
O přínosu Roberta Reichela
"Nechci nikoho v našem týmu snižovat, samozřejmě Šalina (Eduard Šalé) byl jednou z jeho hvězd, nicméně jsme neměli žádné superstar. Všichni věřili v systém a v tým. Tlučeš jim do hlavy, že když chtějí udělat úspěch, nemůžou hrát individuálně. Byl tam s námi Alby (asistent trenéra Robert Reichel – pozn. red.). Pro mě je to X faktor, vítěz. Ať už před těžkými zápasy nebo když se šlo do prekérních situací, vezme si slovo, řekne ty správné věci a klukům tím dodá sebevědomí. S tím se musí člověk narodit, musíš si to prožít, jsi vítěz. A on toho vyhrál spousty. Jeden takový proslov měl třeba před čtvrtfinále s Kanadou. Já byl po něm normálně ready nazout si brusle a jít na led! Klukům jsem v tu chvíli záviděl."
O vztahu s hlavním trenérem Augustou
"Naši tátové spolu hráli, mám ho rád. Vzhledem k tomu, že je trošku starší než já, mě jen trénoval. Podle mě je to stoprocentně jeden z nejlepších hlavních koučů, které v Česku máme. Vedl mě v Liberci, neměl to se mnou lehké, ale to asi nikdo. (usmívá se) Vždycky jsem ho respektoval, a i když jsem na něj párkrát vyjel, nebo on na mě, pokaždé jsem byl schopen se mu omluvit, protože jsem to občas přepískl. Být dobrý trenér je jedna věc, ovšem já se spíš dívám za záclonu. Jestli je to dobrý člověk. Trénovat s někým, kdo má špatné vlastnosti, bych prostě nedal."
O vlastním účinkování v semifinále MSJ
"Vyprávěl jsem klukům vzpomínku na svou kariéru. Když jsme hráli v roce 2005 v Grand Forks v semifinále s Kanadou, byl jsem v týmu s jedním z top beků. A tam jsem se z toho složil. Všichni se o mě chěli opřít, jenže já v tom zápase nehrál dobře a pak jsem toho litoval. Dokázal jsem se z toho však zvednout a nakonec jsme vyhráli bronz. Klukům jsem říkal: ‘Buďte sebevědomí, nemějte výčitky po zápase, že jste nebyli. Je to jen hokej.’ K tomu jsem jim pořád tloukl do hlavy: ‘Vy jste to nejlepší, co v Čechách máme. Nikoho bych neměnil, za všemi si stojím. Není důvod, proč byste si neměli věřit.’ Tohle bylo za mě to nejdůležitější."