Cítili jste, že se s dnešními juniory vrátil do svých mladých let. Před 35 lety byl na ledě, když mladí čeští teenageři připravili Kanadu o medaili. Společnost mu dělali gólman Roman Turek nebo Bobby Holík, tím smutným byl třeba současný trenér Carolina Hurricanes Rod Brind’Amour. "Já to teda nezažil v Kanadě, tehdy jsme hráli v Americe v Anchorage, ale vždycky je to pěkný. A vždycky si toho ten hráč musí vážit, že má možnost reprezentovat," vyprávěl Robert Reichel.
O rok později řádil na MSJ společně s Jaromírem Jágrem, dal deset gólů a byl nejproduktivnějším hráčem šampionátu. Následně Reichel vyhrál tři tituly mistra světa a v Naganu 1998 byl jediným hráčem, který proměnil nájezd v olympijském semifinále s Kanadou. "Jsi pašák, Alby!" hlásil tehdy komentátor Robert Záruba.
Kdo rozhodne o nájezdech?
I proto na litvínovského patriota hlavní kouč Patrik Augusta dal. Svěřil mu klíčová rozhodnutí ohledně útočníků. "Já měl na ty rozhodující nájezdy v hlavě dva střelce. A to byli Štanclík a Šalina. A Robert určil Edu Šalého," vyprávěl Augusta o boji o bronz se Švédy, který Češi pro sebe urvali v nekonečných nájezdech.
Brněnská "Šalina" jela pětkrát, třikrát minula. Ale v klíčových chvílích Šalé nájezdy proměnil. Ve 13. sérii odvrátil mečbol a hned poté proměnil i bronzovou šanci. I díky tomu Češi potřetí z juniorského šampionátu přivezli medaili.
Sebevědomí dělá rozdíl
Reichel byl i u loňského bronzu. A když vyprávěl o tom letošním, zamyslel se nad faktorem, který změnil pořádky. Téměř dvě dekády se český mládežnický hokej na světových šampionátech nebyl schopný prosadit. Nyní zase patří mezi favority.
“Myslím si, že to hlavní je sebedůvěra hráčů. Ti kluci si začali věřit. Vidí, že jsou schopni hrát s každým, že mohou porážet i velký týmy, což dříve nebylo. Dřív jsme zaostávali fakt ve všem a dnes i oni vidí, že jsou schopni porazit silnou Kanadu i u nich doma. Porazili silné Švédsko, loni Finsko a zase Kanadu. Je vidět, že sebedůvěra dělá hodně,” vyprávěl.
Podstatné ale podle Reichela bude nyní to, aby další cyklus navazoval na ten současný. "Už jsem to říkal několikrát. Hráči, kteří tohle zažili, to musí předávat dál. A ti noví co přijdou, musí naslouchat. Musí pracovat jako tým a pak je možné všechno," dodal litvínovský patriot.
Litvínov čeká
Nyní Reichel zase přesune své soustředění do domovského Litvínova. "Mám práci hlavně v klubu, ale dvacítku vždycky nějak skloubím. Děkuju, že Karel Mlejnek a David Kočí tu práci dělají beze mě, i když informace ode mě pořád dostávali. Jsem rád, že se daří."
Koneckonců do klubu se vrací i s jedním svěřencem, který v Ottawě nabral důležitou zkušenost. Matěj Maštalířský vedl dvacítku jako kapitán po celé přípravné období, jen těsně před MS předal "céčko" Šalému. "To bylo předem domluvené," prozradil skromně Maštalířský. Role lídra kabiny a tedy i čest velet válečným pokřikům ale litvínovskému křídlu zůstala. "To už bylo zažité, jeli jsme to celou sezonu, dařilo se a tak nebylo nic co měnit," dodal.
Plán následných dnů už ale mladíkovi nastaví Reichel. "Nevím, jak to bude mít Husa (Vojtěch Husinecký, pozn. red.), který je teď v Chomutově, ale Mašty by měl skoro hned nastoupit. Ve čtvrtek a v pátek se půjde sklouznout, možná bude mít do neděle volno. Ale prostě jedeme dál," přitaká.
Když prý ale zase přijde příležitost podílet se na práci s hokejovou dvacítkou, Reichel neodmítne. "Myslím, že je to hodně prestižní. Obzvlášť, když se hraje za mořem. A když porazíte dvakrát Kanadu, je to něco, co se dlouhá léta nestávalo. Nás ta práce baví," říká Reichel.