O rozšíření iniciativy Saves Help
"Je to tak. Občas se i sami ozvou, ale klíčové je, co jsme dokázali se Saves Help. V hokejové komunitě už všichni vědí, kdo jsme, jak pomáháme a co děláme. Tím pádem bylo jednání jednoduché. S Bohoušem Jankem, který je duchovním otcem The Braves, jsme obvolávali kluky a ptali se: 'Víš, jak funguje Saves help? Bude to to samé. Chceme sto korun za blok. Jdeš do toho s námi? Chceš pomáhat?'
Odpověď byla vždycky: 'Jo, jasně.' Někdy mi přijde, že je těžší kluky ne přesvědčit, ale spíš jim vysvětlit, že i jejich malý příspěvek má velký význam. Někteří hráči mají za sezonu třeba jen 10 zblokovaných střel, což znamená tisíc korun. Ale právě tohle malé množství je v celkovém počtu strašně silné."
O cestování ve Švýcarsku
"Právě Třinec na to v Česku doplácí nejvíc. Curych je něco jako pražská Sparta. Nachází se uprostřed země a všude to má relativně blízko. My máme nejdelší cesty do Lugana, Lausanne a Ženevy, ale i to jsou jen tři hodiny jízdy. Což je, řekl bych, skoro až směšné. Nejkratší trip je 20 minut."
O přístupu k cizincům
"Když jste cizinec třeba v Rusku nebo v Číně, berou vás jako výjimečného hráče, který svými výkony převyšuje ostatní. Proto jste v KHL a zasloužíte si tam být. Ve Švýcarsku je to naopak. Na piedestalu jsou Švýcaři, a když jste cizinec, tak platí: 'Vybrali jsme si tě, tak buď rád, že tu jsi. A teď nám ukaž, proč jsme si tě sem vzali.'"
O švýcarském nastavení
"Bavil jsem se o tom se dvěma nebo třemi hráči. Někteří s tím mají dodnes problém. Jeden z nich si stěžoval: 'Když jsem byl v Rusku, tak mě uznávali. Chodili za mnou na každý rozhovor a po každém zápase jsem ho musel hodnotit. A najednou přijedu sem a za ty tři nebo čtyři roky, co jsem tady, jsem měl jen čtyři rozhovory, a to ještě možná pokaždé po zisku titulu.' Také jsem z toho byl zpočátku zaskočený.
Říkal jsem si: 'Mají mě rádi? Vědí, že něco umím?' Byl jsem z toho celý nesvůj. Po několika měsících jsem se ale probral a řekl si: 'Na co si to hraješ? Buď rád, teď máš klid. Žádný mediální tlak. Nech to na Švýcarech. Ti jsou prostě takoví. Mají rádi Švýcary. Kluci budou dávat rozhovory k dobrým i špatným výkonům. A ty máš tu svobodu, že prostě jenom půjdeš do brány, budeš chytat a dělat to, co tě baví."
O rozdílech mezi soutěžemi
"Nemám na to přesnou odpověď, ale rozdíl v platech mezi KHL a švýcarskou ligou je zhruba čtyřnásobný ve prospěch KHL. Mezi českou ligou a KHL je ten rozdíl ještě větší. KHL je, co se týče platů, úplně někde jinde. KHL je ale vykoupena náročným cestováním a časovými posuny. My jsme například hráli v Amuru a ranní rozcvičku jsme měli ve 12 v noci, protože jsme zůstávali na moskevském čase.
V podstatě jsem si kolikrát musel hrát hru sám se sebou. Zavřel jsem oči a hádal, jestli je ráno, odpoledne, nebo ve kterém městě se právě nacházím. Tam jsou nároky na cestování a zápasy extrémní. Tlak na výkon je tak obrovský, protože do KHL chtěl tehdy každý a oni to věděli. Často se stávalo, že jste se jen zranil a hned vás vyměnili, protože 'dobře, chce sem tolik hráčů, že vezmeme dalšího.'"
O duševním klidu
"V tomto ohledu je Švýcarsko opravdu lepší. Tady jste zaměstnanec a klub se o vás stará. Dají vám smlouvu a i kdyby vás nechtěli, nebo se něco stalo, kontrakt stále platí. Není to jako v Česku, kde může být smlouva samozřejmě vypověditelná. Tady, když ji podepíšete, je hotovo. Na dva až tři roky máte absolutní jistotu, že ty peníze dostanete, ať se stane cokoli."
O zkaženém největším turnaji v kariéře
"Je mi to líto. Na tu olympiádu jsem se v životě připravoval nejvíce, ale všechno zkomplikoval covid a neustálé testování. Paradoxně nám ani Český olympijský výbor moc nepomohl, protože nám dával těžší podmínky pro odlet, než ve skutečnosti byly v Pekingu. Do poslední chvíle jsem ani nevěděl, jestli odjedu. Nakonec jsem do Pekingu přiletěl jako jeden z posledních a hned mě dali do izolace, protože mi po třech dnech našli pozitivní test.
V Česku se testy dělaly z nosu, v Pekingu z krku. Mně v Česku vycházel test z krku negativní, ale z nosu pozitivní, a tak mi nedávalo smysl, proč se dělají jiné testy. Říkal jsem, ať mě tam nechají odletět a já si test z krku udělám tam. Ale nešlo to. Bylo to strašně těžké. Přiletěl jsem, hned mě zavřeli do izolace na další tři dny. Nemohl jsem trénovat, až poté jsem se mohl konečně připojit k týmu. Jenže přede mnou v letadle letěla nějaká atletka, která byla pozitivní na covid, takže mě zase zavřeli do karantény. Řekne se olympiáda, ale já na ni nemám jedinou dobrou vzpomínku."
O reprezentačním konci
"Je mi to líto, protože v Rize 2021 to nebylo ideální. Hlavní trenér nevěřil trenérovi brankářů a naopak. Všechno se to řešilo dokola. Bylo to zkrátka všelijaké. Opravdu mě mrzí, že z těch mistrovství světa bylo fajn snad jenom to v Bratislavě. Na to vzpomínám rád. Jinak se neustále řešilo všechno kolem, jenom ne hokej. Ne, reprezentace je pro mě vnitřně uzavřená kapitola."