Od chvíle, kdy slavil se Stanley Cupem, fanoušci Colorada spíš jen doufají. Chtěli by, aby se jejich švédský idol vrátil. Jedenáct sezon byli zvyklí, že borec s číslem 92 na zádech připravuje góly a nahrává na ně a postupem doby jsou Avalanche stále více konkurenceschopní. Nakonec opravdu i s Landeskogem došli až k hokejového grálu. Už dva roky předtím se ale věci změnily, i když nebyly tolik vidět....
Celá smutná story začala v září roku 2020, v sérii Colorada s Dallasem. Naprosto nevinný střet v rohu hřiště s bruslí spoluhráče Calea Makara odstaroval sérii příběhů, ve které se nálady střídají jako na houpačce. Ostrý břit projel výstrojí a rozřízl koleno. Landeskog ten zápas nedohrál, Avalanche si ale i bez svého kapitána vybojovali rozhodující sedmý zápas. V něm už bez lídra produktivity padli a finále Stanley Cupu si následně zahráli Stars. K vysněné trofeji došlo Colorado až o dva roky později, to už ale Landeskog hrával často se sebezapřením.
Oči otevřel Andy Murray
Pět dlouhých sezon se Švéd snaží léčit pochroumané koleno. Podstoupil tři operace, včetně jedné velmi rozsáhlé, která zahrnovala transplantaci chrupavky. Ta proběhla loni v květnu, dva roky po jeho doposud posledním utkání.
"Prošel jsem si docela těžkým, náročným obdobím. A když člověk nemá co dělat, dívá se na různé dokumenty. Našel jsem si i zfilmovanou story Andyho Murrayho "Resurfacing". Když jsem to viděl, měl jsem prostě pocit, že přesně takhle se cítím," vypráví Švéd v čerstvě zfilmované minisérii.
"Andy chtěl hrát tenis na světové úrovni, jenže jeho kyčle byly proti. A tak se postupně pouštěl do několika malých zákroků, které žádné velké zlepšení nepřinesly. Pak se odhodlal k velkému "resurfacingu". Několikrát jsem své ženě Melisse říkal, že to musí taky vidět. Bylo těžké vysvětlit to, jak se cítím komukoli jinému, ale dokázal jsem se vžít do všeho, co Murray říká," vypráví Landeskog. Pak se i on rozhodl pro velkou operaci.
V aktuální sezoně přece jen nastal posun. Švédský hokejista občas obuje brusle a zapojí se v bezkontaktním dresu do tréninku. Naděje existuje. O hokeji ale dnes už mluví úplně jinak.
"Ten sport stále miluji, ale v posledních třech letech byla období, kdy jsem neviděl jediný zápas. Měsíce jsem s hokejem nechtěl mít nic společného. I když jsem pořád na papíře kapitánem Avalanche a chci kluky podpořit, nechtěl jsem se na to dívat. Odcizilo se mi to," říká velmi upřímně.
Hokej byl pro bývalou dvojku draftu, stejně jako pro většinu hráčů NHL, první láskou. "Kromě několika malých letních brigád to také je jediná práce, kterou jsem kdy měl. Je to i vášeň, která se jako nit táhla celým mým životem. Vlastně jsem si nedokázal uvědomit, co pro mě znamená, že jsem zdravý a můžu hrát," vrací se do doby, kdy bezstarostně brázdil ledy arén, střílel góly a sbíral nahrávky.
Averze střídá vášeň
Po období, které strávil místo na ledě s lékaři a fyzioterapeuty se jeho pohled mění. "Dnes říkám, že hokej je jen něco, co dělám. Není to to, kdo jsem. Najednou se otevřela velká díra. Ztratil jsem vášeň, spíš jsem začal mít k hokeji averzi," dodává.
Je tedy vůbec ještě naděje na návrat? Landeskogovi je dnes 32 let a vzhledem ke svému talentu i dovednostem by byl pořád platným hráčem. "Doufám, že přijde den, kdy v sobě zase ucítím touhu. Je snazší, když cítím, že dělám pokroky, že se fyzicky cítím lépe. Stále častěji mám pocit, že se chci dívat na zápasy a vědět, jak si moji kamarádi v lize vedou a jaké je pořadí v tabulce. Ale jde to pořád nahoru a dolů," přiznává.
Minisérie A Clean Sheet se tak pro něj stala zpovědnicí, která pomáhá třídit myšlenky a motivuje do budoucna. S režisérem AJ Oscarssonem k sobě našli cestu a z profesního kontaktu se stalo velmi důvěrné přátelství. "Většinou jsme jen on a já, a sedíme a necháváme plynout myšlenky. V mnoha ohledech se to pro mě stalo terapií, i když teď mám i dalšího terapeuta, kterého si velmi vážím. Samozřejmě byly těžké situace, kdy jsem měl chuť to zastavit a vypnout kameru. Ale když jsem na ten dokument kývl, cítil jsem, že to zvládnu."
V jednom ze svých monologů Landeskog vypráví o tom, že by mohl být inspirací i pro někoho jiného, stejně jako on byl inspirovám Andym Murrayem. "Navíc mám děti, které jsou právě teď ve zlatém věku, je jim čtyři a pět let a jsou naprosto úžasné. Jenže je těžké jim vysvětlit, co se děje. Takže bych chtěl mít dokument, na který se budou moci podívat, až budou starší a budou mu opravdu rozumět," vypráví.
Landeskog se možná ještě do hokejových arén vrátí a možná znovu dres Colorada oblékne. Stále ale odmítá nějakou ultimátní odpověď. "Není to jen o tom, jestli ještě budu hrát nebo odejdu do důchodu. To prostě není tak jednoduché. Snažím se ze všech sil zůstat pozitivní a optimistický. Už je to dávno co jsem hrál zápas, ale já se tak snadno nevzdávám."