Chára ve svém projevu přímo před zraky vyprodané arény děkoval rodině, fanouškům, spoluhráčům a všem, kteří se podíleli na jeho cestě. Boston označil za svůj domov. V organizaci pokračuje dnes už mimo ledovou plochu, stal se poradcem a mentorem pro hokejové operace.
Poslechněte si článek v audioverzi
Krátce po skončení ceremoniálu poskytl na zhruba desetiminutovém tiskovém brífinku první vyjádření. "Nemám slova, doslova. Je to jedna z těch věcí, které si člověk mnohokrát představuje. Ale když na to dojde, je to ještě lepší a krásnější. Mám v sobě obrovské emoce a pocit zadostiučinění," řekl Chára.
Bývalý obrovitý obránce byl několikrát na pokraji slz. Dokázal je však udržet na uzdě. "Přiznávám, byl jsem opravdu hodně blízko tomu, abych naplno pustil emoce. Během kariéry jsem dělal to, co miluji. Hrál jsem hokej. V takových chvílích si člověk uvědomí, čím vším si prošel," svěřil se.
"Vyvěšení dresu neberu jako uzavření jedné kapitoly, protože jsem stále součástí Bruins. Je to spíš něco jako pokračující proces, i když už po hráčské kariéře," tvrdil. Když se jej novináři ptali, proč se nezapojil do tahání šňůr při vyvěšení dresu, měl jednoduché vysvětlení.
"Největší hodnotu má pro mě moje rodina. Řekl bych, že mám větší radost z toho, když se na ně dívám, než kdybych to dělal já sám. Rodina, hlavně moje manželka, pro mě udělali strašně moc. To jsou věci, které nevidíte, když sledujete jen hokej," konstatoval. Číslo 33 vytáhly ke stropu tři Chárovy děti.
Své zkušenosti chce Chára předávat dál na nové pozici. "Jsem šťastný, že jsem dál součástí klubu. Snažím se pomáhat mladším, ale zároveň se stále učím i já. Jsem vděčný za příležitost, že tu stále mohu být a chci pomáhat, jak jen to půjde," řekl.
I když to v posledních dnech několikrát zmiňoval, znovu se vrátil k tématu svého příchodu do Bostonu v roce 2006. "Na trhu s hráči to byl tehdy daleko větší stres než dnes. Museli jste reagovat během vteřiny, někdy jste ani nevěděli, do čeho přesně jdete. Ale udělal jsem si s agentem domácí úkol a vybral jsem si Boston, protože tým se chtěl zlepšovat," vzpomínal na jedno z nejdůležitějších rozhodnutí kariéry.
"Byl to klub z 'Original Six', což pro mě bylo důležité a Boston jako město miluji. Dávalo mi to smysl. Dnes si můžete všechno ověřit a zjistit si informace o zázemí a všem, ale tehdy jste to buď vzali, nebo podepsali někde jinde. Šel jsem bod po bodu, odškrtával jsem si věci a pak jsem se rozhodl," pokračoval.
"V té době to byl risk, ale ukázalo se to jako nejlepší rozhodnutí, které jsem v hokejovém životě udělal," doplnil Chára. Vrátil se také ke své motivaci, kterou vždy bylo ukázat to nejlepší ze sebe přímo na ledě. Přiznal, že to souviselo i s jeho těžkými začátky, protože mu trenéři často nevěřili a musel se probojovávat náročnou cestou.
"Dopředu mě poháněl strach ze selhání. Ne v tom smyslu, že bych si nevěřil nebo se bál. Vždycky jsem se snažil vydat ze sebe to nejlepší. Chtěl jsem vyhrát každý zápas. Od chvíle, kdy jsem se dostal do NHL, jsem věděl, že musím něco dokázat a vytvořit. Přerostlo to v to, že jsem vždycky chtěl být nejlepší," dodal.
Slavnostní ceremonii jedné z nejvýraznějších osobností Bostonu Bruins si nenechaly ujít ani klubové legendy. Vyvěšování dresu sledovali Bobby Orr, Cam Neely, Rick Middleton, Willie O'Ree, Terry O'Reilly, Ray Bourque nebo David Krejčí. Nejlepšího střelce historie klubu Johna Bucyka dokonce doprovodil do arény současný lídr David Pastrňák.