Minulý rok se v Praze a Ostravě uskutečnilo jedno z nejúspěšnějších hokejových mistrovstvích světa v historii. Zápasy navštívilo rekordních 797 727 diváků.
Příští týden v zámoří startuje reprezentační turnaj zvaný 4 Nations Face-Off. Sice bez české (a pochopitelně ruské) účasti, ale měl by se stát jakýmsi předskokanem Světovému poháru, jehož obnovení po dvanácti letech je plánované na rok 2028.
Stejně dlouhé čekání na zimní olympiádu, kde by všechna mužstva hrála v nejsilnějším možném složení, tedy i s hráči NHL, skončí příští rok v Miláně. Ano, poprvé od Soči 2014 – tedy od turnaje, kde ještě za národní tým hrál Jaromír Jágr a benjamínkem byl Ondřej Palát.
National Hockey League se už rozšířila na 32 klubů. Hraje ji stejně mužstev jako NFL (americký fotbal), o dvě víc než NBA (basketbal) a MLB (baseball). V zákulisí se dokonce začíná řešit, které město dostane šanci příště. Houston? Kansas City? Potřetí Atlanta? Podruhé Quebec?
Do IIHF byly loni přijaty Bahrajn a Keňa, jako členové s pořadovými čísly 83 a 84.
Není to snad dostatek důkazů, že hokej vstupuje do nové, mimořádně úspěšné éry?
Není. Naprostý opak je pravdou. Tenhle krásný sport nečeká zářivá budoucnost, spíš hodně těžké časy.
Z mnoha nikoli banálních důvodů.
S mizejícím ledem mizí i vášeň
Loni na konci ledna jsem byl pár dnů v Mnichově. Krásné zimní počasí, však to znáte: mráz, slunce, modrá obloha i trocha toho sněhu.
Zima tak poctivá, že dokonce zamrzlo velké Kleinhesseloher See uprostřed Englischer Garten. Když jsem se procházel kolem a viděl, jak to tam žije, neodolal jsem a po letech okusil kouzlo přírodního ledu.
Vedle všech těch dětí vesele klopýtajících na bruslích a rodičů, kteří s obavami jejich počínání sledovali, se vyjímalo i několik improvizovaných hokejových plácků.
Od jednoho zněla němčina, na druhém se mluvilo anglicky, po třetím se proháněl kdosi ve finských dresech. S pukem a hokejkou se bavili pánové v letech i hráči podstatně mladší.
Jako bych se při pohledu na ně vrátil ve vzpomínkách kamsi do dětství. Nebo ke sledování filmových týdeníků.
Protože takových dnů výrazně ubývá, nejen v našich zeměpisných šířkách. I země, které mívaly konkurenční výhodu v množství přírodního ledu, pozorují úbytek téhle vymoženosti. Některá města v kanadské provincii Ontario, kde bývalo běžné bruslit venku 50 dnů v roce, jsou dnes ráda za třetinový počet.
Ano, na vině je změna klimatu.
Možná si řeknete, že nějaké teplotní výkyvy nejsou v souvislosti s hokejem tak důležité. Vždyť poslední generace, co u nás vyrostly na zamrzlých rybnících, jsou ve věku, jemuž se říká úctyhodný. Dávno se trénuje a hraje výhradně na umělých kluzištích.
To sice je pravda, ale bruslení na přírodním ledě má i velký symbolický význam.
Pro hodně dětí to byl první kontakt s hokejem. Pro ty nejtalentovanější způsob, jak na sobě pracovat i mimo dobu oddílových tréninků. A pro všechny rekreační hráče cesta, jak půvab tohoto sportu poznat i jinde než na tribuně nebo před televizní obrazovkou.
V Kanadě jsou podobné obrazy přímo kapitolami národní mytologie. I proto se tam v posledních dvaceti letech staly tolik populárními zápasy NHL pod širým nebem.
Snad všichni zámořští fanoušci znají příběh Wayna Gretzkyho, jemuž táta vyrobil malé kluziště za domem, aby tam den co den do tmy mohl pilovat bruslení a kličky a střely na branku. Podobnou cestou prošly spousty dalších pozdějších hvězd. To je ostatně důvod, proč města finančně podporují vznik podobných plácků. U škol, v parcích, kdekoli na vhodných místech ve veřejném prostranství.
Jenže dekádu od dekády je to složitější.
Průměrná teplota ve zmíněné provincii Ontario, kde vyrostl právě Gretzky, se od roku 1950 zvýšila o jeden stupeň Celsia. Podle klimatických modelů už za pětadvacet let nebude možné v okolí Toronta a Montrealu hrát hokej na přírodním ledě, kolem roku 2080 podobný osud čeká severněji položené oblasti Edmontonu a Saskatoonu.
Pro hokej to může být tvrdá rána. Nezmizí pouze jeho kouzlo, jaké poznáte jedině na zamrzlém jezeře nebo říčním rameni, ale definitivně se z něj stane halový sport. Drahý, exkluzivní, logisticky náročný. Přístupný ještě menšímu počtu lidí než dnes.
Drobná útěcha: lyžování na tom bude hůř.