Druhý únorový den zažili basketbaloví fanoušci seismický otřes odpovídající deseti stupňům Richterovy škály.
V NBA se uskutečnila hráčská výměna mezi třemi kluby, jejímž hlavním výsledkem byl přesun Luky Dončiče z Dallas Mavericks do Los Angeles Lakers a Anthonyho Davise opačným směrem.
"Teď už může být vyměněn opravdu každý," zněla při následných vášnivých debatách věta, již baseball zná už z dob Babe Rutha (1920, trejd z Boston Red Sox do New York Yankees) a hokej díky Waynu Gretzkymu (1988, trejd z Edmonton Oilers do Los Angeles Kings).
Aktuální transakce byla pozoruhodná z několika důvodů.
Vyměněni byli dva hráči nedávno opakovaně zvolení do ideálního týmu sezony (Dončič pětkrát, Davis čtyřikrát). Navíc šestadvacetiletý Slovinec má podle všeho nejlepší roky teprve před sebou.
O trejdu nebyl předem informovaný nikdo z nich.
Legenda NHL Steve Nash pro Livesport nejen o Dončičově trejdu
V médiích ani na sociálních sítích se neobjevily žádné spekulace na tohle téma. Byl to dokonale utajený obchod, jemuž v první chvíli nechtěli uvěřit ani hlavní aktéři.
O devět dnů dřív došlo k podobné situaci v NHL. Nečekaná směna mezi třemi kluby, hlavní postavy Mikko Rantanen (z Colorada do Caroliny) a Martin Nečas (z Caroliny do Colorada).
Ne, nebyl to největší trejd hokejové historie, označení blockbuster je přesto na místě. Za posledních dvacet let se totiž nestalo, aby se uprostřed sezony upekl takhle zásadní obchod.
Obě události dokázaly zastínit všechno, co se od října v zámořských halách přihodilo. Na rozdíl od nedávných gólů, bodů, výher se o nich bude mluvit ještě po dlouhých letech. Hodnotící známky jim budou udělovat novináři, analytici i fanoušci.
Zvlášť v Dončičově případě se bude řešit, jak jeho odchod z Texasu do Kalifornie změnil moderní historii basketbalu i amerického sportu jako takového.
Také v tom je kouzlo hráčských výměn. Neovlivňují pouze výsledky na hřišti, budí i mimořádné emoce.
Pět hráčů za pět hráčů
V NHL se vůbec první výměna, aspoň podle dostupných pramenů z hokejového pravěku, uskutečnila 19. listopadu 1918. Byť spíš než o výměnu šlo o to, čemu u nás říkáme přestup. Tommy Smith odešel z Montrealu do Ottawy za blíže neupřesněnou částku.
Opravdový trejd hráče za hráče přišel na řadu o rok později, v roli průkopníků se ocitly Quebec Bulldogs a Montreal Canadiens.
"John za Franka" byl dlouho nejčastější model. Ačkoli obchodování ještě neovlivňovali agenti, odbory ani kolektivní smlouvy, a pravidla tedy povolovala cokoli, majitelé klubů neoplývali velkou fantazií.
Až v roce 1939 Toronto Maple Leafs získali útočníka Davida Schrinera z New York Americans za pět jiných hráčů.
V éře Original Six, tedy mezi roky 1942 a 1967, bylo obchodování s hokejisty poměrně jednoduché. NHL hrálo pouze šest týmů, majitelé a generální manažeři znali potenciální posily dokonale.
Výměny se dohadovaly na tribuně při zápase nebo následně u večeře. Případně ve vlaku, protože týmy obvykle společně cestovaly k dalšímu utkání. Pak stačilo vyhledat nejbližší telefonní automat a oznámit transakci na ústředí ligy v Montrealu.
Po rozšíření NHL na dvanáct klubů a potom i dál začínalo být všechno složitější. Víc hráčů, víc zájemců a také větší potřeba reagovat na nepříznivé výsledky, zvlášť v případě nových týmů.
V listopadu 1977 dokonce vznikl hodně nezvyklý trejd, v jehož rámci byl Václav Nedomanský vyměněn z Birmingham Bulls do Detroit Red Wings. Háček spočíval v tom, že to byly kluby konkurenčních soutěží, WHA a NHL. Na obou stranách však byla touha udělat dohodu, tak se i udělala.
Postupem let se od telefonátů přešlo k faxům a od skromných výměn k velkolepým transakcím. Největší z nich byla počátkem roku 1992 směna mezi Torontem a Calgary. Působiště v okamžiku změnilo deset hráčů, pět na každé straně. Hlavní postavou obchodu byl útočník Doug Gilmour, pozdější kapitán a legenda Maple Leafs.
Ve zlatých časech se nekorunovaným králem trejdů stal Mike Sillinger. Mezi dubnem 1995 a lednem 2006 byl vyměněn celkem desetkrát, tedy v průměru skoro každý rok. Jemu se opravdu nevyplatilo kupovat si někde byt nebo dům.
Zajímavou anabázi má za sebou rovněž útočník Roman Vopat – ten byl na podzim 1998 vyměněn třikrát v rozmezí devatenácti dnů. Prosvištěl napříč kontinentem po trase Los Angeles, Colorado, Chicago, Philadelphia, přičemž za druhý jmenovaný klub ani nestačil odehrát zápas.
Divoké doby skončily zavedením platových stropů v roce 2005. Najednou trejdy nedohadují pouze generální manažeři, nýbrž i účetní a právníci. Při výměně se totiž neřeší jenom sportovní kvalita hokejistů, ale také to, jestli se vůbec nové posily vejdou do povoleného finančního limitu.
Přestupy NHL ONLINE
Manažeři proto musejí být mnohem vynalézavější. Součástí výměn je i obchodování s prostorem pod platovým stropem (například ve zmíněném Rantanenově přesunu z Colorada do Caroliny je zakotvena dohoda, že půlku gáže mu uhradí Chicago) nebo pozicemi na hodně vzdálených draftech.
Specifickou položkou se staly future considerations, tedy neupřesněná budoucí vyrovnání. Protože každý hráč musí být vyměněn za něco, v určitých případech se určení protihodnoty odloží. Většinou není velká: hráč z farmy, nevysoká draftová pozice. Prostě cokoli, co není nutné vyřešit zrovna teď.
Nejkurioznější trejd tohoto typu se uskutečnil v roce 1993, kdy Detroit získal z Winnipegu útočníka Krise Drapera za future considerations ve výši jednoho dolaru. Tehdy nevýrazný dvaadvacetiletý hráč později s Red Wings vyhrál čtyřikrát Stanley Cup a dnes je v klubu asistentem generálního manažera.
Ani nejde spočítat, kolikanásobně se Detroitu utracený dolar vrátil.
Směna za peníze už je ovšem dnes zakázána. Quebec ještě v roce 1992 dostal za Erika Lindrose vedle rozsáhlé hráčské náhrady i šek na 10 milionů dolarů, potom se ale NHL začala obávat, že někteří majitelé by takhle získanými prostředky akorát záplatovali svoje problémy v jiném byznysu.