Po 19 letech trénování ve Vancouveru vás čeká přesun na opačnou stranu kontinentu. Jak těžké to bylo rozhodování?
"Hrozně těžké! Vancouver byl pro celou mou rodinu domov. Je to něco podobného, jako když člověk odchází z města někde z Čech a má se stěhovat do... vlastně do jiného státu, tak je to daleko. Z jedné strany Ameriky na druhou."
Canucks vám v odchodu nebránili? Měl jste u nich ještě smlouvu…
"Měl jsem tam výborné podmínky. Nicméně čím víc jsme nad tím s manželkou a dětmi přemýšleli, když jsme se dívali na naši rodinnou situaci, došli jsme ke stěhování. Syn hraje ve Finsku, z Filadelfie to je krátký let, když by se na něj manželka chtěla podívat. Nebo naopak kdyby letěli mí rodiče za námi. Naše nejstarší dcera zase nastupuje za Colgate University (ve státě New York), což je vlastně tady odsud čtyři hodiny."
Navíc si vás k sobě do Flyers vybral kouč Rick Tocchet, pod nímž jste strávil uplynulé tři sezony v Canucks, to jistě také hrálo roli, že?
"Je to člověk, který mě trenérsky vytáhl nahoru. Věříme si. Ví, co dělám, zná mé přednosti, ale taky nedostatky, na kterých člověk vždycky pracuje. Samozřejmě pro mě hokejově je výborné znát Ricka. Navíc, když se podívám na věci, jimž se věnuji s útočníky i na přesilovky, ve Filadelfii poslední roky nechodily moc dobře. Je to výzva a budovat to tady vlastně od začátku je skvělé. Hodně se těším."
Pod Tocchetem budete působit čtvrtým rokem po sobě, očividně jste si sedli. Dá se vypíchnout nějaká vlastnost, kterou vám lidsky či pracovně vyhovuje?
"Má úžasnou schopnost nejenom dát dohromady mužstvo, aby si věřilo a hrálo pro sebe, jeden za druhého. On tohle vlastně dělá i se svým trenérským štábem. K lidem se chová výborně. Když člověk stěhuje celou rodinu ze západu na východ, musí mu věřit, vědět, jaký je člověk. A já mu hodně věřím. On zase ukázal, že věří mně."
Byl jste s ním domluven rovnou poté, co ve Vancouveru skončil? Že kdyby pokračoval jinde dál, půjdete za ním?
"Ne. Měl jsem pořád smlouvu s Vancouverem, o ničem jiném jsme s rodinou ani nepřemýšleli. Tohle spíš tak nějak přicházelo po čase. Tou rodinnou situací. My jsme bydleli 19 let v místě Point Roberts ve státě Washington (je součástí USA). Je to takový poloostrůvek o sedmi-osmi čtverečních kilometrech, z Vancouveru tam musíte jet přes hranici. Pro mě to úplně nebylo ideální. Každý den jsem ztrácel hodně spánku. Když jsem se podíval na jiné město, zjistil jsem, že můj život může být trošičku lepší. Budu doma déle a hodina cestování, která odpadne, je dost dlouhá na to, aby to člověk dělal hodně dlouho. Už před pěti lety, když jsem šel od juniorů do profi hokeje, jsem věděl, že se budeme muset stěhovat. A asi to nebude naposledy…"
Jak se vám zamlouvá tým Filadelfie? Je tam hodně mladých hráčů, teď tam přišel navíc Trevor Zegras, kterého jste měl kdysi v kempu coby dovednostní kouč.
"Zegras je ročník 2001, který jsem znal a od deseti let jsem vlastně viděl všechny kluky. I proto, že jsem tam měl syna. Člověk ví, jak vyrůstali, už má takovou trošku výhodu. To je případ i Yorka nebo Brinka. Třeba mě neznají, ale já jsem je opravdu viděl odmalička. Můžu s nimi promluvit, říct jim: ‘V tom jsi byl vždycky výborný.’ Kolikrát to těm hráčům dělá dobře, když to slyší. Jinak, co se týče toho týmu celkově, je samozřejmě mladší. Hlavně však má jednu věc, už od dob Johna Tortorelly a Brada Shawa. Ti kluci jsou hrozně pracovití. To je základ, na kterém se snažíme stavět dál. Není to mužstvo, kde by byly problémy, jako že hráči neblokují střely, neforčekují dobře. Tady si myslím, že to bude spíš o tom, abychom kluky dostali do toho dalšího kroku, což je třeba zmíněná přesilovka, hra pět na pět v ofenzivě…"
Co přesně budete mít v týmu na starost?
"Největší částí mé práce bude development útočníků. Samozřejmě zmíněné přesilovky, které jsem dělal roky. A další mojí rolí bylo od začátku hodně se starat o tréninky. Vymýšlet nová cvičení, dávat dohromady přípravu… Nicméně v Rickově štábu si pomáháme ve všem. Není to tak, že jeden člověk dělá tohle a druhý tamto. (Další asistent) Jake Varady řídil přesilovku v Detroitu, měli ji výbornou. Dohromady na to skočíme a budeme se snažit úspěšnost v početní výhodě vytáhnout z toho dvacátého devátého, třicátého místa v NHL nahoru."
A vy byste se také rád posunul výš? Máte ambici stát se jednou hlavním trenérem v NHL?
"Beru to vždycky rok po roku. Aby se jím člověk v téhle lize stal, potřebuje hodně zkušeností, což není můj případ. Mám jediný cíl, a tím je být úplně nejlepší a speciální v tom, co dělám nyní. To znamená práce s útočníky, v přesilovce, rozumět ofenzivnímu stylu hokeje a dát mu nové prvky. Protože když člověk dělá třeba u juniorky, vlastně většinou musí kopírovat věci, co se dělají nad vámi, což je NHL nebo AHL. Říkám, že do funkce hlavního kouče v NHL vede tisíc kroků. Od mládeže až po ty superhvězdy. Být head coach, nad tím vůbec nepřemýšlím. Zatím na to nemám."
Teď se stal Němec Marco Sturm hlavním trenérem Bostonu. Jako pouze čtvrtý Evropan ve víc než stoleté historii soutěže. Čím to podle vás mají evropští trenéři v NHL složitější ? Proč se pořád tak málo prosazují?
"Výborná otázka, ovšem já na ni nemám úplně přesnou odpověď. Myslím si však, že k tomu mají blíž lidi, kteří v NHL hráli. Od nějakých devatenácti let do třeba pětatřiceti. Vždycky nad tím přemýšlím, proč nás tady není víc. Když tu člověk hraje hodně dlouho a zůstane tady, možná má blíž k systémům, k trenérům… Je to vlastně takový pavouk, kterého člověk musí mít mezi rukama, aby byl schopen dostat šanci. Vím, že v Česku je hodně dobrých trenérů a kolikrát to je jen o té šanci. Proto jsem hrozně šťastnej, že já jsem ji dostal."