Změnila se nějak vaše pozice v Anaheimu po letošním zlatém šampionátu v Praze?
"Nevím… Soustředím se v podstatě jenom na to, co můžu ovlivnit. Samozřejmě, mistrovství byla taková zlatá tečka za minulou sezonou. Je to spíš otázka na vedení klubu, jak mě vidí. Já kdekoliv dostanu příležitost v zápasu, snažím se podat co nejlepší výkon."
Podáváte nyní lepší výkony a máte ještě lepší čísla než dosud v NHL. Jak se cítíte?
"Výborně! Mistrovství světa mi pomohlo k většímu sebevědomí. Dostal jsem tam velkou roli. A upřímně, už jsem to i několikrát říkal, s tak velkou rolí jsem vůbec nepočítal. Přišlo to zčistajasna, samozřejmě jsem za to byl moc rád. Být součástí toho zlatého týmu a i to, že jsem byl jednička na šampionátu, mi hodně pomohlo do nové sezony. Ano, odchytal jsem už i celou minulou v NHL. Celkově ta zkušenost mi pomohla tak, že se na ledě cítím líp a trošičku zkušenější."
NHL vás loni objevovala a vy naopak ji. Co je pro vás nyní jiné?
"Učil jsem se hodně věcí. Nejvíc jsem si musel zvykat na cestování. Ne že by to byl problém, ale ze začátku jsem s tím hodně bojoval. Odehrál se zápas a hned se šlo do letadla. Někdy nebyl čas po zápasech na pořádnou regeneraci. A jako brankář musíš být vždycky připravený… Hodně mi s tím pomohl Gudy (Radko Gudas). Hodně jsem se ho na to ptal a právě s ním jsme vždycky chodili na kolo, když jsme někam zrovna přiletěli, abychom se trošku zpotili. Byl pro mě takový opěrný bod, hodně mi to usnadnil."
Ještě v lednu o vás v Torontu napsali, že je porazil no name gólman. To už dávno neplatí. Jak se na to s odstupem několika měsíců díváte?
"Úplně stejně, jako jsem se na to díval tehdy. (usmívá se) Slyšel jsem to jen z médií a jen jsem se pousmál, jako se u té zmínky pousměju dneska. Co kdo napíše, to neovlivním."
A těšíte se na to, až si v Torontu zachytáte?
"Každý hráč se těší na to, když si může zahrát buď v Torontu, nebo v Montrealu. Přece jen to jsou místa, kde hokej téměř začal. Když se například hraje v Montrealu, je to o něco větší hala než ty ostatní. Když se člověk podívá z ledu na první patro, přijde mu strašně dlouhé, obrovské. Asi proto ta aréna dělá dojem, že je mnohem větší. Když je nad ledem víc pater, to už brankář nepostřehne, dívá se dopředu. Z haly v Montrealu je cítit ta historie. Když si můžu zachytat v takovýchto arénách, jako je tahle nebo Madison Square Garden, vždycky si to užívám."
Jak vycházíte s Johnem Gibsonem, jenž je v Anaheimu vaším konkurentem?
"Jsme s Gibbym kamarádi, to je prvořadé. Máme spolu dobrý vztah, beru s respektem, že jsem mladý kluk. Pořád sbírám zkušenosti a kdykoliv od trenérů dostanu možnost chytat, snažím se podat co nejlepší výkon, abych týmu pomohl. Kdo bude chytat, je vždycky rozhodnutí trenérů, brána je jen jedna. A jediné, co můžu udělat, je, abych podával pokaždé nejlepší výkony, když šanci dostanu."
Během jeho zranění jste chytal víc, teď už to tak často není. Co vám vyhovuje víc?
"Každý brankář řekne, že chce co nejvíc chytat, být v tempu. Takže když je vytížení větší, jsem v zápasech v pohodě, v takovém flow. Rád chytám, snažím se týmu co nejvíc pomoct vyhrávat. Když šance přijde, jdu do brány a snažím se být maximálně připravený."
Po sezoně vám končí smlouva. Máte v hlavě, že hrajete o novou?
"Na to se nesoustředím. Už jsem takovou zkušenost zažil, když jsem šel do Finska, kde jsem byl na dva měsíce na hostování. Tehdy jsem se právě snažil o to, abych si vybojoval smlouvu s Anaheimem. A pak jsem chtěl stejně ve Finsku pokračovat, protože jsem cítil, že by to pro mě byl nejlepší krok. Teď jsem na smlouvě po entry levelu, takže už o smlouvu bojuju asi tři nebo čtyři roky. A neřeším to, jedu na vlně a prostě se soustředím na to, co můžu ovlivnit, což jsou moje výkony na ledě. Zbytek nějak dopadne."
Máte hodně mladý tým, jehož cílem určitě bude play off. Jak dlouho to může trvat?
"Doufám, že se to zlomí už tuhle sezonu. Že začneme vyhrávat víc zápasů, věřím, že na to tým máme."
Jak se změnil život v týmu pod novým kapitánem Radko Gudasem?
"Gudy je pořád stejný. Žádné rady mu dávat nemusím, na začátku jsem mu nicméně říkal, ať se nemění a zůstane takový, jaký je. Že ho zvolili kvůli tomu, jaký je člověk a lídr. Své nové povinnosti zvládá dobře, je to super kapitán a super člověk. Má skvělou rodinu a teď mu přibyla další – tým."
Chová se v kabině Anaheimu jinak než na mistrovství světa?
"Myslím, že se chová stejně. Snaží se pomáhat mladým klukům, předává jim rady. Kabina by měla fungovat tak, že vesměs každý je lídr. Hraješ pro spoluhráče vedle sebe a kapitán je tam od toho, aby mluvil s trenéry, s rozhodčími…"
Jak vnímáte formu Martina Nečase, který se pere o vedení v bodování? Je to pro vás překvapení?
"Není, rozhodně ne. Teď dostal v Carolině větší roli, hraje v první přesilovkové formaci, to mu hodně pomohlo, body mu přibývají víc. Když jsem viděl některé jeho zápasy nebo highlighty, ten kluk má dar. Vzpomínám si, když proti nám hrál ještě za Žďár. Ten měl bodů! Byl to vždycky on, Martin Kaut a Tomáš Havránek. Už v tu dobu šlo vidět, že je neuvěřitelný. Byla jen otázka času, kdy to zlomí. A s touhle větší rolí se to stalo. Pár hráčů z Caroliny odešlo, padlo to na něj a on to trenérům vrací. Je to fakt geniální hokejista."
Nemrzí vás, že se potkáte až v lednu? Nebo je to naopak lepší?
(usmívá se) "Vždycky si rád zachytám proti dobrým hráčům. Takže jestli proti Carolině nastoupím, bude se na ten zápas těšit. V minulé sezoně jsme ji měli v prvním domácím zápase, byla to má první sezona v NHL… Dal mi gól, ale taky jsem ho potrápil, vyhráli jsme 6:3. (usmívá se) Mám k Nečimu obrovský respekt jako k hráči i jako k člověku."
Ještě zpátky na zlatý šampionát. Máte nějaký konkrétní moment z něj, na který budete ještě dlouho vzpomínat?
"Nějaké věci nemůžou jít do médií. (směje se) Jinak asi nezapomenu na to, jak ve mě vybouchly emoce, když jsme ve finále dali gól na 2:0. Nejsem emoční člověk, držím se. Ovšem ten pocit, když celá hala stála… Jako kdybych to pořád viděl před sebou. Ten výbuch emocí! Nikdy v životě jsem to nezažil. Mohl bych to přirovnat k blackoutu. Jel jsem k jednomu mantinelu, pak ke druhému, řval jsem… Všichni se radovali na střídačce, já jsem si to užíval sám v našem pásmu. Pak jsem přijel zpátky do branky, předklonil jsem se a jak byly ty emoce silné, rozbrečel jsem se štěstím. Na dvě tři vteřiny mi prolétlo hlavou: ‘Ty jo, tak jsi mistr světa! To, na co ses dívával jako mladý kluk celé roky…’ Všechny vzpomínky, celá ta ‘malá kariéra’ do té doby mi probleskla hlavou. I tréninky. Silnej zážitek. Je to těžké popsat, nicméně na to nezapomenu."
Na co ještě?
"Celkově na kluky, jak šlapala kabina. Pro národ, pro trenéry. Bylo to takové hrozně přirozené, vůbec ne vynucené. Každý věděl, jakou má v týmu roli a každý ji plnil na 100 procent. Krásně se to sešlo a jsem moc rád, že jsem to zažil. Protože je to něco, co bych si chtěl nést mou kariérou. Mít vítězný mindset. Pak cítíš, jak kabina funguje. Pořád se beru za mladého, nicméně občas k mladým mluvím sám. A chci vyhrávat, takže ten pocit vítězství, který jsem tam zažil, si chci vzít dál do kariéry."