Hall, přezdívaný "Mr. Goalie", hrál v NHL za Detroit, Chicago a St. Louis v letech 1952-1971. Rodák z kanadské provincie Saskatchewan je považován za prvního gólmana, jenž v době, kdy brankáři chytali vestoje, klesal při zákrocích na kolena. Střelám navíc čelil bez masky, jak bylo v té době obvyklé.
První Stanley Cup získal Hall jako náhradník v roce 1952 s Detroitem ještě předtím, než nastoupil k jedinému zápasu NHL. O devět let později už Chicagu triumf v elitní soutěži vychytal. Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off paradoxně získal až v roce 1968, kdy v brance St. Louis nestačil ve finále na Montreal. Stal se druhým z celkově šesti držitelů této trofeje z poraženého týmu v historii.
Jeho série více než 500 odchytaných zápasů v řadě už vzhledem k tomu, jak se brankářská pozice proměnila, podle všeho nikdy nebude překonána. Včetně play off nastoupil dokonce do 552 utkání za sebou.
"Glenn byl urostlý, spolehlivý a velkolepý. Jeho rekord ze sezon 1955/56 až 1962/63 stále platí a nejspíš navždy bude. Je skoro nepochopitelný - zvlášť když si uvědomíte, že to dokázal bez masky," uvedl komisionář NHL Gary Bettman.
Vedle trofeje pro nejlepšího hráče play off získal Hall také Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a třikrát Vezina Trophy, tehdy udělovanou gólmanovi týmu s nejméně obdrženými brankami. V 906 zápasech základní části si připsal 407 výher a 84 čistých kont. V roce 1975 byl uveden do Síně slávy a v roce 1988 Chicago vyřadilo z užívání jeho číslo 1.