"Kdy jsem vstřebal, že jsem vítězem Stanley Cupu? Těžká otázka... Já si myslím, že to člověk naplno nevstřebá, dokud opravdu neskončí kariéru. Teď, když mi sem Stanley Cup přivezli a nosím ho tady, tak jsem si to uvědomil, ale vím, že zítra se probudím, zase bude jiný den a budu se soustředit na to, kde jsem, na současnost. Takže si myslím, že si to plně uvědomím až ve chvíli, kdy ukončím kariéru," řekl Vaněček.
V devětadvaceti letech ale na něco takového pomýšlet nemusí. Díky vytouženému triumfu má naopak jednu velkou výhodu. Získal určitý vnitřní klid. Má své jméno vyryté na poháru, po němž touží dlouhé řady hokejistů. "Ano, do jisté míry ano. Vyhrál jste něco, vyhrál jste Stanley Cup, takže ten klid ve mně v tomto směru určitě bude, ale samozřejmě ten stres se vždycky zase objeví," podotkl.
I když do play off nezasáhl a plnil roli dvojky za jedním z nejlepších gólmanů planety Sergejem Bobrovským, od spoluhráčů či trenérů si vysloužil mnoho pochvalných ohlasů za svůj přístup.
"Řeknu to takhle: když jsem viděl Bobrovského, tak to je neskutečný gólman. Pro mě je to vzor. Je to naprosto neskutečný gólman, když jsem viděl, co předvádí. Samozřejmě je to tak, že člověk buď chytá, nebo nechytá a je dvojkou. Ale abych řekl pravdu, tak mi to tady nevadilo. Byl jsem rád, že Bobrovskij chytá tak, jak chytá. A kdyby mi řekli, ať jdu do brány, tak půjdu a budu se snažit podat ten nejlepší výkon," uvedl Vaněček.
I o něm se však během finálové série mluvilo hodně nahlas. To když se psychologickou hrou snažil během předzápasového rozbruslení rozhodit gólmana Oilers Stuarta Skinnera - stoupl si před něho na červené čáře a upřeně na něho hleděl.
"Tenhle úkol jsem dostal od trenéra gólmanů. Přišel za mnou, jestli bych jim mohl brankáře trošku rozhodit, že vždycky, když přijde na led, tak jde na červenou čáru, stojí tam a kouká se na náš tým. Řekl mi, zda bych si tam mohl stoupnout, trochu kolem něho tancovat a podobně. Já řekl, že ano, že to udělám, i když nejsem člověk, který by to chtěl dělat," připomněl Vaněček.
"Věděl jsem však, že hrajeme finále a že udělám všechno pro tým, aby uspěl. Tak jsem si tam stoupnul a doufám, že ho to trošku rozhodilo. Jak je vidět z výsledku, tak snad trošku ano," doplnil s úsměvem Vaněček.
Od nové sezony ale už bude oblékat dres Utahu, s nímž podepsal roční kontrakt. "Nový tým, nový majitel, ale myslím, že to nebude špatné. Sestavovali nově tým přes celé léto a já věřím, že tým může být úspěšný. Stanley Cup může v NHL vyhrát kdokoliv. Ale bude to samozřejmě těžké," přemítal.
Na nové adrese by mohl vytvořit českou brankářskou dvojici s Karlem Vejmelkou. "S Karlem se známe, odmalička jsme hráli proti sobě, já za Havlíčkův Brod, on za Třebíč, když jsme byli v mládežnické reprezentaci, já byl jedničkou, on mi dělal dvojku, ale teď jdu do nového týmu a musím si to svoje místo vybojovat, abych byl zase já ta jednička," řekl Vaněček.