Věří jim, což jasně ukázal nominací, i když byla tu a tam k mání třeba o kapku lepší jména. To dává hráčům ohromné sebevědomí a motivaci. Už šesticí, kterou musel trenér povinně zveřejnit v polovině června, dal najevo, kudy se jeho myšlenky budou ubírat. Zopakovat předloňskou zlatou Prahu, kde tým plnil jeho pokyny a skvělým taktickým hokejem se probil až k titulu mistrů světa. I když to znamená, že z výběru až příliš dýchá nostalgie onoho nezapomenutelného turnaje.
Byl to tehdy Rulíkův první velký seniorský šampionát v roli hlavního kouče. Navíc na domácí půdě. Vnímal obrovský tlak. Ten navíc ještě několikrát znásobil svou nominací, z níž k úžasu tisíců fanoušků vynechal řadu borců z NHL (Nosek, Zadina, Zohorna, Vrána) a vsadil na prověřené hráče z Euro Hockey Tour. Výsledek znáte. Tehdy jasně ukázal, že je na místě hodnotit až odvedenou práci, nikoliv výběr nářadí.
Tentokrát se o žádné větší pozdvižení nepostaral. I z toho důvodu, že vzhledem k situaci českého hokeje nevybíral navzdory neomezeným možnostem v superzásobeném hypermarketu, nýbrž ve skromném koloniálu. Jména, o nichž se nyní napříč republikou diskutuje, představují vesměs jen drobné odchylky od ideálu.
Jistě, překvapilo zařazení Tomáše Kundrátka. Šestatřicetiletý matador neabsolvoval v této sezoně jediný reprezentační turnaj, v Třinci má tenhle odjakživa produktivní bek za 32 zápasů jen pět asistencí. Jenže sám Rulík na tiskové konferenci naznačil, že jej může potkat role sedmého, osmého zadáka. Kundrátkův přínos tkví v roli v kabině, ve zmíněné Praze byl jedním z jejích lídrů.
Stavitel národního týmu má pro všechny své volby argumenty, které dávají smysl. David Jiříček, jenž mohl být na místě třineckého beka, přestal hrát v NHL, což byla Rulíkova podmínka pro jeho start. Neměl si jej totiž možnost vyzkoušet na žádné velké akci (na rozdíl od jeho spoluhráče z farmy Wild a světového šampiona Davida Špačka). Což je, jak vyplynulo z této nominace, jedním z klíčových kritérií pro místo v olympijském týmu. I proto jede do Milána pouze šest hráčů, kteří nebyli na šampionátu v Praze.
Má to svou logiku. Olympijský turnaj není mistrovství světa po sezoně, kdy se tým může připravovat a dávat dohromady na několikaměsíčním kempu. Tady, uprostřed rozehraného ročníku, je minimální čas na přípravu. Doslova pár tréninků a rovnou ostré zápasy. Proto je dobré mít k ruce osvědčený materiál, na žádné velké vysvětlování nebude kdy.
Přestože všichni ostatní favorité (s jednou výjimkou na soupisce Finů) mají své týmy poskládané výhradně z hráčů NHL, Češi se pojedou bít s 12 hráči z Evropy (z toho jich polovina působí v extralize a Jakub Flek dokonce nikde jinde nikdy ani nehrál) a s bekem Davidem Špačkem z AHL. S největší pravděpodobností je povede jako kapitán Roman Červenka, jenž nedávno oslavil 40. narozeniny a pod pěti kruhy se ukáže už popáté, čímž vyrovná historický rekord Jaromíra Jágra.
I sám kouč ví, že právě kvůli evidentnímu nepoměru sil bude olympijský turnaj pro všechny pod českou vlajkou obrovskou výzvou. Tou dobrou zprávou je, že za těchto okolností nemá se svým mužstvem co ztratit. Dějiny navíc ukazují, že právě v takové situaci se tuzemským týmům hraje vždycky velice dobře…
