"Ta sezona byla neskutečná. Nebylo to jen o hokeji, byla to skvělá jízda i mimo stadion. Vytvořila se skvělá parta, která neustále držela pospolu. Každý pátek jsme vyrazili na pivo a pokaždé jsme si měli co říct. To jádro týmu bylo neuvěřitelně silné. Běžně ho tvoří třeba pět, sedm hráčů a ostatní se občas připojí, ale tehdy jsme se sešli pokaždé ve dvaceti lidech," vzpomíná někdejší slovenský gólman na sezonu 2004/05.
Na ročník, během kterého se do extraligy vrátili borci z NHL, se dodnes vzpomíná jako na jeden z nejlepších v historii. Možná i proto si fanoušci v Pardubicích 20 let starého úspěchu stále tak cení. "Punc výjimečnosti té sezoně dala hlavně média, která často zmiňovala, že jde o speciální ročník. K nám hráčům se to samozřejmě dostalo a říkali jsme si, kdo by nechtěl získat tak cenný titul," směje se Lašák při vzpomínání.
Ze začátku sezony se zdálo, že vám se o něj příliš bojovat nechce. Po šesti zápasech jste měli jediný bod…
"Nevstoupili jsme do toho úplně dobře, postupně si ale tým sedal a v play off jsme nakonec válcovali jednoho soupeře za druhým. Skončilo to titulem i proto na ten rok vzpomínám jen v tom nejlepším."
Hrozivý vstup do sezony odnesl trenér František Výborný, který po šestém zápase rezignoval. Byl to pro tým budíček?
"Asi ano, ale pan trenér Výborný v tom byl trochu nevinně. Nepovedlo se nám prvních šest zápasů a on to šel položit. Mně to tehdy bylo hrozně líto, protože to byl skvělý člověk. Dokonce jsem za ním šel s tím, jestli to ještě nechce zvážit. On byl ale neoblomný a řekl, že toho bylo dost. Bylo to brzy, ale zpětně si toho jeho přístupu velmi cením, protože upřednostnil tým před svými vlastními zájmy."
Tým převzala klubová legenda Vladimír Martinec, pod jehož vedením jste se zvedli. Vyhráli jste pětkrát v řadě a okamžitě jste zažehnali krizi z úvodu ročníku. Co se po jeho nástupu na lavičku změnilo?
"Dostali jsme úplnou svobodu. Pan Martinec a asistent Jiří Šejba byli takovými našimi mentory, ale nechali nás bavit se na ledě i mimo něj. Kdybychom dostali trenéra, který by nás bral zkrátka, asi by to takhle nedopadlo. Oba chápali, co potřebujeme a díky nim a vedoucímu mužstva Bohuslavu Šťastnému se v týmu vytvořila skvělá atmosféra, kvůli které jsme se na zimák každý den těšili."
A postupně jste stoupali tabulkou…
"Začalo si to sedat, zásadní zlom ale přišel až v lednu, kdy se rozhodlo o tom, že se v zámoří ruší celá sezona. Do té doby se kluci z NHL v podstatě jen rozehrávali a čekali na to, až se jim z klubu ozvou se zprávou, že se liga rozbíhá. To zrušení klukům přineslo jistotu a mohli do toho naplno šlápnout."
Do té doby hráli na půl plynu?
"To bych neřekl, ale myslím si, že pak trochu změnili mentální nastavení. Celou dobu žili v tom, že mohou ze dne na den odletět. Zbytečně nevyhledávali souboje, když se někde začalo jiskřit podvědomě od těch rozmíšek ustupovali, protože měli v hlavě to, že se nesmí zranit. Jedinou výjimkou byl Aleš Hemský. To byl bohém, kterému bylo všechno jedno. Byl neuvěřitelný hokejista a s ničím si nelámal hlavu, absolutně netušil, co je stres nebo tlak."
Bezstarostnou povahu a hokejovou kvalitu prokázal v play off, ve kterém ovládl bodování. Společně s vámi byl hlavním tahounem týmu na cestě za titulem. Vedli jste spolu také mistrovské oslavy?
"Já se zkrátka nedržel. V den, kdy jsme vyhráli titul, jsem měl narozeniny a manželka mi navíc oznámila, že čekáme dceru, takže ty oslavy byly ještě o něco vydatnější. Na druhou stranu jsem nemohl skončit jako první pod stolem, takže jsem se musel trochu krotit. Hlavním tahounem oslav byl asi Michal Mikeska."
Na vaše oslavy se v Pardubicích vzpomíná i po 20 letech. S mistrovským pohárem jste neohroženě korzovali městem, jezdili jste s ním trolejbusem v ranní špičce a brali jste ho i na noční akce. Mohli byste stejným způsobem slavit i dneska?
"Měli jsme štěstí na to, v jaké době jsme hráli. Tehdy nebyly sociální sítě, takže jsme si mohli dovolit mnohem víc než současná generace hokejistů. Dneska hráči společně radši ani nikam nechodí, po zápase si jdou za svým a nemají tolik prostoru k tomu tužit partu. Navíc se za posledních 20 let hrozně posunula kultura profesionalismu ve sportu. Neznamená to, že bychom dřív byli horší hokejisti, ale měli jsme prostě štěstí na to, že jsme mohli hrát v době, kdy všechno nebylo tak strojové a nemuseli jsme se tolik hlídat."
Myslíte, že by se takhle dalo fungovat i v dnešním hokeji?
"Asi úplně ne, ale řekl bych, že když trenér v dnešní době najde způsob, jak do týmu vrátit trochu té nespoutanosti a živelnosti, tak má velkou šanci na to být úspěšný."
Pardubice jsou 20 let po vašem triumfu opět ve finále. Dokáže trenér Hořava najít ten správný mix profesionality a volnosti, který dovede tým k úspěchu?
"Těžko se mi to posuzuje, protože do klubu úplně nevidím a Miloše jako trenéra neznám. Měl jsem ale tu čest potkat ho jako hráče ve Zvolenu a myslím si, že to může zvládnout. Je to skvělý borec. Asi o tom ani neví, ale měl na mojí kariéru obrovský dopad. Úcta k tomu, co dokázal, mě dovedla tam, kde jsem byl. Ve Zvolenu odehrál jen pár měsíců, ale i to stačilo. Vždycky si v souvislosti s ním vzpomenu na jednu historku."
Povídejte.
"Miloš se za každých okolností postavil za tým. Bylo jedno jestli šlo o maličkosti, nebo velké věci. Vzpomínám si, že jsme jednou měli jet na venkovní zápas a vedení nám slíbilo moderní dálkový autobus s televizí. Když jsme přišli na sraz, před zimákem stál klasický starý autobus a Miloš se postavil na zadní a prostě nenastoupil. Byl velmi striktní a pro tým chtěl vždycky to nejlepší. Ve Zvolenu vydržel jen tři měsíce a i přes to, že se o to nesnažil, mě naučil spoustu věcí. Je to přirozený lídr."
I z rozhovorů s hráči je vidět, že za ním jdou. Je v zápasech proti tak houževnatému soupeři jako je Kometa důvěra v trenéra ještě důležitější než v předchozích sériích?
"Určitě. Kometa předvádí neskutečné věci. To, jak si ve finále počíná, je pro mě obrovské překvapení. Hráči jsou z předchozího průběhu play off pobití, navíc jsem si myslel, že vyčerpali veškeré emoce v semifinále se Spartou. Oni ale dokáží konkurovat dalšímu favoritovi. Za to si zaslouží obrovský kredit. Je ale vidět, že jsou na hraně, i proto věřím spíš Pardubicím."
Nemůže na Dynamo dolehnout tlak a vysoká očekávání?
"Nemyslím si, že by v Pardubicích byl výrazně větší tlak, než v jiných klubech. Důraz na výsledky je ve Spartě, v Třinci i všude jinde. Kluci se navíc mohou opřít o fanoušky, kteří jsou v Pardubicích obrovsky přejícní. Na hráče netlačí, ale za každé situace je podporují a stojí za nimi."