Jedním z témat bylo, jak se po přestupu do zahraničí vypořádat s tím, když se hráči okamžitě nezačne dařit: "Tím, že pracuju s vrcholovými sportovci napříč světovými sporty, vidím určité vzorce a chci ukázat, že fotbal nebo jakákoli jiná profese je jen role. Není to skutečná identita člověka. Problém je, že už od mládí jedeme na výkon a společnost i sport jsou hodně egocentrické, takže děti si začnou spojovat výsledky se svojí sebehodnotou: daří se – jsem borec, nedaří se – jsem nula," podotýká Schlesingr.
"Jenže role sportovce nesouvisí s tím, kdo opravdu jsem. To neznamená, že nechci být ve své roli nejlepší, naopak, mám makat, trénovat, dobře spát, dobře jíst a umět pracovat s chybou. Ale zároveň potřebuju vědět, že moje hodnota není ve výsledcích,“ radí mentální kouč, který se stará o mnoho český sportovců, jak pohlížet na dočasný neúspěch na hřišti.
Podobně na tom byl Martin Graiciar. "Nedokázal jsem se od toho odosobnit. Pro mě to nebyla role, já jsem prostě fotbalista a přesně tohle se mi dělo," popisuje bývalý fotbalista, jehož kariéra se zadrhla po přestupu do Fiorentiny.
"Kdybych měl někoho jako Vítek už od útlého věku, možná by to bylo úplně jiné, protože čím jste starší, tím hůř se těch vrstev zbavujete. Myslím si, že by bylo jedině ku prospěchu, kdyby už mládež měla mentální kouče nebo psychology. Já ho nikdy neměl. V sedmnácti na to ještě ani nebyl takový boom jako dnes. Zdá se mi, že až v poslední době si napříč sportem, ale i v civilním životě víc uvědomujeme, že existuje něco jako mentální hygiena. Takže bohužel, já jsem nikoho takového neměl,“ dodává Graiciar.
Celé vydání Livesport Daily Talk sledujte na našem YouTube kanále