"Zkoušel jsem jako dítě fotbal nebo hokej, ale nic z toho mě úplně nechytlo. U snowboardu to ale bylo jiné, bavilo mě, že jsem to mohl dlouho dělat bez toho, aniž by tam byl aspekt nějaké soutěživosti. U ostatních sportů jsem hned cítil, že jsou tam ostatní děti a pokud nedosahuju jejich kvalit, tak já i rodiče jsme si toho začali všímat a pochybovat, jestli je dobrý nápad ten sport dělat. Na snowboard jsme jezdili každý víkend a mohl jsem se tam posouvat bez toho, aniž bych tam od sedmi let cítil tlak na výkon," popisuje svoje snowboardové začátky trojnásobný medailista z univerziády.
Snažil se i o kvalifikaci na olympijské hry, ale nakonec u snowboardové kariéry nezůstal. "Poslední roky, kdy jsem ještě jezdil, jsem se tomu nevěnoval naplno, vlastně jsem netrénoval a neučil se nové věci. Pamatuju si, že jsem odjel na jeden závod světového poháru do Koreji a cítil jsem, že tam vlastně nemám co dělat. Že už jsem tam fakt tak strašně moc navíc, že neexistuje šance, že bych zajel dobrý výsledek, ani kdyby všichni popadali. I frajer, který v jízdě spadne, tak mě nejspíš porazí. Tak tam mi došlo, že už to nemá smysl," objasňuje Mikyska svůj snowboardový konec.
Dnes je z něj tvůrce videoobsahu a i z tohoto pohledu sleduje sport. "Prezentace sportu začíná být čím dál víc individuální. Kluby a organizace se taky chtějí přiblížit mladým a vytvořit atmosféru, aby se stali jejich fandy. Ale mají to v dnešní době těžké. Daleko větší možnosti mají individuální sportovci, kteří jsou dobří. Ti mají daleko větší šanci dostat se do povědomí lidí a přivést je k danému sportu. Na klubové úrovni a u kolektivních sportů je to těžké a vlastně sám nevím, jak bych to dělal," přiznává Mikýř.
Ve středeční epizodě Livesport Daily jsme také řešili:
Jestli byl nervóznější na startu univerziády, nebo při moderování cen Anděl?
Jak mu sportovní základy pomohly v Survivoru?
Proč netočí videa ze snowboardu?
Všechny díly Livesport Daily najdete také na podcastových platformách Spotify a Apple Podcasts.