Bojovník s přezdívkou "Mutant" má za sebou zajímavý příběh. Téměř dvoumetrový obr (1,96 m) vtrhl na scénu MMA jako vichřice a v září 2021 ve svém premiérovém profesionálním zápase v Oktagonu porazil ukrajinského soupeře Jevgenije Goluba, kterého vybavil na TKO už po 29 sekundách.
K překvapení mnohých však v organizaci promotérů Pavola Nerudy a Ondřeje Novotného nepokračoval, zamířil do RFA, následně si vyzkoušel zápas v Srbsku či dokonce v Abú Zabí, aby v roce 2023 podepsal smlouvu s prestižní KSW. První zápas sice prohrál, ale pak třikrát zvítězil a vybojoval si titulový zápas s absolutní legendou.
Zápas byl historický hned v několika ohledech. Vojčák se mohl stát vůbec prvním přemožitelem De Friese v KSW a prvním "Čechoslovákem" s titulem v této organizaci.
Téměř čtyřicetiletý Angličan vstupoval do zápasu jako osm let neporažený a táhl sérii 15 výher v řadě. Kromě vynikající obrany budí respekt zejména jeho síla na zemi v submisích, kde měl bilanci 15-0 a z hlediska těžké váhy je zde podle několika ukazatelů nejlepším na světě. Slovák tedy rozhodně nebyl favoritem.
Duel začal snahou De Friese dostat Vojčáka na zem, ale Slovák, který je ve wrestlingu také doma, mu zdatně vzdoroval. Na konci prvního kola dostal Angličan tvrdý úder na bradu a byl viditelně otřesen, Vojčák nakonec ztratil výhodnou pozici, ale diváci málem viděli obrovské překvapení. Do druhého dějství už nastoupil De Fries odhodlaněji, dostal protivníka na zem a znepříjemňoval mu život údery loktem do hlavy.
Ve třetím kole se rozhodlo o osudu boje. De Fries pokračoval ve svém plánu, Vojčák postupně ztrácel síly a po ground and pound rozhodčí Tomasz Bronder přisoudil vítězství De Friesovi. Ten tak zaznamenal už 13. úspěšnou obhajobu titulu v těžké váze, tentokrát na TKO.
"Věděl jsem, že to bude těžké, ale ne, že až tak. Překvapil mě svou silou, loket mě stále bolí," zhodnotil vítěz bezprostředně po velkém triumfu.
"První kolo šlo, jak jsem čekal, na pletivu jsem jeho váhu opravdu cítil. V dalším mi už ruce nefungovaly tak, jak jsem si představoval, klobouk dolů před šampionem, vyhrál zaslouženě. Mrzí mě to, s celým týmem jsme dřeli deset měsíců, v prvním kole to bylo blízko, ale rozhodčí to nezastavil. Když na vás pak sedí takový chlap, už se to těžko řeší," prozradil Vojčák.