O zahájení turnaje se postarali Arian Sadikovič a Jixie Molapo. Prvně jmenovaný jako bosenský rodák reprezentoval Německo, druhý nastoupil pod českou vlajkou, i když pochází z Jihoafrické republiky. Souboj bývalého kickboxera a někdejšího ragbisty nakonec ovládl domácí zápasník, který na začátku druhého kola sérií úderů ukončil naděje soupeře s přezdívkou The General.
Druhý zápas poslal do akce slovenského zástupce. Patrik Šebek se postavil překážce jménem Emir-Can Al, který šel do duelu se skóre 4:0 a s nálepkou kata slovenských talentů. Šebek mu však tuto přezdívku trochu narušil – na konci ustál tlak soupeře a na body zvítězil u všech bodových rozhodčích.
Třetí bitva večera nabídla albánsko-turecký střet. Altin Zenuni šel do boje proti Muratovi Tüysüzovi, který přicházel s pěti výhrami, přičemž všechny získal po KO nebo TKO. Převážně krvavý zápas vyhrál prvně jmenovaný, rozhodla série úderů, které rozdal soupeři na zemi.
Slovenské barvy šly do boje i ve čtvrtém dějství turnaje a i tentokrát vyšel ze souboje jako vítěz zápasník spod Tater. Tomáš Cigánik a Maurice Adorf nastupovali se stejnou bilancí 6:3, pro Němce to byl první zápas po čtrnáctiměsíční pauze. Cigánik na nic nečekal, už v prvním kole ukončil soupeře technikou rear naked choke a připsal si další triumf po submisi.
V pátém duelu zbystřili fanoušci Marka Bartla, kterého čekal výškově disponovaný Kamil Oniszczuk. Muže s přezdívkou German Slayer po pěti bitvách proti Němcům tentokrát čekal polský soupeř, který nakonec zvítězil po arm trianglu a připsal si druhé vítězství v Oktagonu. Dočkal se ho necelou půlminutu před koncem druhého kola.
Poslední vystoupení před hlavní kartou obstarali Samuel Bark a Zafar Mohsen. Švéd se po kariéře v thajském boxu chytil i v MMA a z jeho třinácti výher se hned jedenáct zrodilo před limitem. Tentokrát však jako vítěz neodcházel, oba vydrželi bojovat plných patnáct minut, po kterých rozhodčí jednomyslně rozhodli o úspěchu Mohsena.
Po pauze následoval rezervní duel pyramidy Tipsport Gamechanger a nabídl pořádně divokou přestřelku. David Zawada a Daniel Ligocki předvedli přítomným divákům místy až šílené momenty, spoustu přesných úderů, chvílemi i boj na zemi a celkově pořádnou palbu. Ani jeden z nich se nešetřil, tempo bylo po celou dobu vysoké a po skvělém výkonu se z vítězství na body radoval Zawada.
Další zápas měl do klece poslat Marca Doussise a Jevgenije Orlova, jenže domácí zápasník si při rozcvičce natrhl sval a do duelu nemohl nastoupit. Pokračovalo se tedy soubojem Tamerlana Dulatova a Stefana Končara.
Oba si do zápasu přinesli vzájemnou zlou krev z tiskové konference před turnajem, což očividně více nakoplo Dulatova. Ten totiž hned po startu vyrazil na soupeře tvrdými údery a následně několika pokusy o různé páky. Ujala se až ta těsně před koncem kola, po které rozhodčí ukončil zápas ve prospěch Němce.
Třetím Slovákem v ostré akci byl Karol Ryšavý. Po čtyřech porážkách z posledních pěti duelů na něj čekal domácí Deniz Ilbay, který naposledy zápasil v dubnu 2025. Ryšavý nejprve ustál přesné a tvrdé rány soupeře, aby před koncem čtvrté minuty úvodního kola vytáhl naskočenou gilotinu, kterou ukončil naděje Ilbaye i celý zápas.
Desátý zápas nabídl vystoupení už osmého německého zástupce, kterým byl Gjoni Palokaj. Proti němu stála britská překážka jménem James Hendin, kterého po třech minutách rozvlnila rána soupeře, ale ustál to a pokračovalo se dál. Palokaj si u bodových rozhodčích připsal i druhé kolo, práci dokončil ve třetí pětiminutovce a zvítězil.
Prvního února 2025 odstartovala třetí série tzv. evropské ligy mistrů. Tentokrát Oktagon vybral šestnáct bojovníků střední váhy, z nichž každý měl ambici porazit všechny soupeře, probojovat se na vrchol pyramidy a odnést si trofej i šek na 300 tisíc eur.
Právo bojovat o tento vavřín si zajistili Kerim Engizek a Krzysztof Jotko. Finále nemělo dlouhý průběh, po více než třech minutách kroužení v kleci a téměř bez úderu přišla menší chyba Engizeka, kterou okamžitě jako hladový vlk využil Jotko a škrcením donutil soupeře odklepat bitvu o bohatou odměnu.
Ta putuje do kapsy polského bojovníka, poraženému velmi hořkou chuť porážky vylepší 130 tisíc eur. Na závěr je třeba dodat, že poražený Turek prohrál zápas po více než deseti letech.