Vedení F1 jistě doufalo, že po zavedení nového pravidla, které vyžaduje, aby každý jezdec absolvoval alespoň dvě zastávky v boxech, se závod zatraktivní. Jenže stalo se? A jak to nyní vypadá s vývojem boje o titul?
Norris prošel psychickou zkouškou
Když Lando Norris, Oscar Piastri a Charles Leclerc v sobotní napínavé kvalifikaci bojovali o pole position, vypadalo to, že Norris je ten, který potřebuje vyhrát nejvíc. Musel vyslat vzkaz, že je s ním dál potřeba počítat. Vždyť už to byla slušná série závodů, v nichž byl až druhý nejlepší za Piastrim či Maxem Verstappenem. A to se mu o víkendu podařilo.
V kvalifikaci vytvořil rekord trati, když bojoval s "letícím" domácím miláčkem Leclercem. Pole position v Monaku fakticky zaručuje vítězství (tedy pokud nenastanou technické problémy či zmatky v boxové uličce). Je pak ale ještě jeden způsob, jakým lze přijít o slávu. Pokud na trati uděláte dost chyb. Vítězství v Monaku je zkrátka víc než cokoli jiného psychickou zkouškou. A právě v takových testech Norris v minulosti selhal.
O tom, že má problémy, když je pod tlakem, byla napsána už spousta řádků. Tentokrát v závěru závodu pod velkým tlakem opravdu byl. Zdálo se, že Verstappen svou jízdou "podporuje" Leclerca i Piastriho. Ale Norris tentokrát neudělal žádnou chybu. Ani se nestresoval v týmovém rádiu, jako tomu bývalo dříve. Místo toho jel soustředěně a svou práci dokončil na jedničku.
Byl to přesně ten druh chladnokrevného klidu a sebedůvěry, který vídíme celou sezonu u jeho týmového kolegy Piastriho, jenž Australana drží ve vedení průběžné klasifikace. Pokud ale Norris dokáže takové výkony předvádět i v dalších závodech, má na to, aby boj o titul překlopil na svou stranu. A jestli se mu to podaří, může být Monako považováno za zlomový víkend.
Povinné zastávky nepomohly
S tím, jak se vozy formule 1 v průběhu let zvětšovaly, narůstaly i problémy s Velkou cenou Monaka. Předjíždění v tak úzkých uličkách se jednoduše stalo téměř nemožným. F1 doufala, že problém letos vyřeší zvýšením počtu zastávek v boxech. Věřila, že práce mechaniků či strategie, kdy zajet do depa, udělá ze závodu větší drama. Jenže nové pravidlo nezafungovalo.
Naopak vedlo k tomu, že týmy Racing Bulls a Williams využily jednoho ze svých jezdců, aby zdržely konkurenci za sebou a vytvořily mezeru, která umožnila týmovému kolegovi vepředu zajet do boxů, aniž by utrpěl ztrátu pozice. Vedoucí jezdec pak mohl nechat druhý vůz projet, pokud už nebyl vepředu, a službu mu oplatil.
V podstatě byly k vidění úplně stejné zácpy, jaké Monako nabízelo po celá léta. Jen byly nyní výrazně pomalejší. Alex Albon jel tak pomalu (pět sekund za vedoucími), že se George Russell rozhodl raději provést zakázaný manévr a přijmout trest, než aby zůstal trčet za ním.
V minulých ročnících bylo možné v Monte Carlu alespoň obdivovat talent a soustředěnost jezdců, kteří se v úzkých uličkách dokázali pohybovat v obrovské rychlosti. Nyní nebylo možné kochat se ani tím.
Předjíždění se nekonalo, v boxové uličce se téměř žádné změny nestaly, a tak z elitní desítky jezdců získal místa k dobru pouze Lewis Hamilton. Efekt pravidlo nepřineslo a naopak sportovní úroveň prestižního závodu byla hodně mizerná.
Co dál se slavným závodem?
Každý asi chápe snahu F1 přinést něco nového, aby se pokusila oživit dění v tak nablýskaném závodu, který by nikdy neměl být nudný. Dnes je však opět jasnější, že na okruhu, kde se vedle sebe sotva vejdou dva vozy, prostě není možné uspořádat dobrý závod. Takže co s tím?
Jednoduchým řešením by bylo zmenšení monopostů. Ty mají být v následující sezoně zhruba o 30 kg lehčí a o 10 centimetrů užší. To však není dostatečné, aby to na Monako mělo zásadnější dopad. Další zmenšování vozů vzhledem k jejích bezpečnosti je pak už spíš nereálné.
Možností je také změnit uspořádání trati. Pokusit se vytvořit delší a širší úsek, kde by se dalo předjíždět. Jenže to se v Monte Carlu zdá být nemožné. Místa je prostě tak málo…
Nakonec možná existuje ještě jedna možnost, neboť se těžko podaří na tomto podniku vrátit závodění kolo na kolo. V Monte Carlu by se mohla jet pouze kvalifikace – a tedy časovka vozů, jak ji známe z cyklistických Grand Tour. Z hlavní sportovní události víkendu by se díky poněkud specifickému modelu závodu rázem stal jeden z vrcholů sezony. Samozřejmostí by byla přehlídku jezdců i poctivý ceremoniál na stupních vítězů. Možná by se přitom dal využít systém bodování, jaký se používá pro sprintové závody.
Než se pokoušet o vylepšení pomocí triků či změnami na ikonické trati, bylo by lepší přijmout Velkou cenu Monaka takovou, jaká je. Jako historickou událost na skutečně úžasném místě, která celý víkend ukazuje lesk a slávu tohoto sportu a v sobotu nadlidské schopnosti jezdců. To přece není tak špatné.