Bývalý reprezentační brankář Petr Čech se v posledních letech věnuje celé řadě aktivit mimo profesionální fotbal. Vedle hokeje a hudby se výrazně zapojil také do cyklistiky, která se pro něj stala nejen koníčkem, ale i součástí pracovních projektů.
Právě propojení sportu pro širokou veřejnost a podpora aktivního životního stylu patří mezi oblasti, na něž se dnes zaměřuje.
Aktuálně máte asi víc prostoru na koníčky. Jak dnes trávíte volný čas?
"Je to kombinace hokeje, cyklistiky, hudby a samozřejmě sledování zápasů mých dětí. Moje volnočasové aktivity se vlastně točí kolem těchto čtyř věcí."
Profesionální kluby často zakazují některé sporty kvůli riziku zranění. Platilo to i u vás a týkalo se to třeba cyklistiky?
"Týkalo se to hlavně extrémnějších aktivit, jako je jízda na motorce, skákání padákem nebo třeba lyžování, kde je riziko zranění větší. Cyklistika do toho ale nepatřila. Naopak se často využívá jako součást regenerace, takže s kolem nebyl problém."
Cyklistika je s vámi dnes hodně spojená. Jak to vlastně celé začalo?
"Velkou roli v tom sehrál projekt "Kolo pro život" a později i L’Etape Czech Republic. Poprvé jsem jel závod v Plzni se svým tátou a byl to skvělý zážitek. Málokdy se vám podaří jet společně 65 kilometrů, takže to pro mě mělo i osobní rozměr. Zároveň mě baví, že cyklistika je dostupná skoro pro každého. Nepotřebujete hřiště ani trenéra, stačí kolo, helma a můžete vyrazit. Každý si navíc může zvolit vlastní tempo, trasu i náročnost, což je na tom podle mě nejhezčí."
Probouzí se ve vás při cyklistice soutěživost z fotbalové kariéry?
"Soutěžím hlavně sám se sebou. V pelotonu jsou lidé, kteří najedou klidně patnáct tisíc kilometrů ročně, takže s nimi nemá smysl se porovnávat. Spíš si tedy dávám vlastní cíle. Třeba si odhadnu čas a snažím se ho překonat. Když vidím, že jedu lépe, motivuje mě to posunout se ještě dál."
Vyzkoušel jste si i roli hokejového brankáře, jak se liší příprava na zápas oproti fotbalu?
"V mnoha ohledech je překvapivě podobná. Oba sporty jsou týmové a cílem je vstřelit gól, takže z pohledu brankáře čelíte velmi podobným momentům. Taktická příprava i tréninky před zápasem jsou dost podobné, protože se vždy připravujete na konkrétního soupeře a situace, které mohou nastat. Rozdíl je samozřejmě v technice a fyzické náročnosti. V hokeji je výstroj výrazně těžší, má kolem 20 kilogramů, takže si na to tělo musí zvyknout."
Když dnes sledujete fotbal, díváte se spíš jako fanoušek, nebo pořád analyzujete hru?
"Je to kombinace obojího. Automaticky přemýšlím jako hráč a říkám si, proč to někdo řešil takhle nebo zda to nešlo udělat jinak. Ale občas se dokážu od všeho oprostit a užít si zápas jen jako fanoušek. To se sice nestává tak často, ale někdy si prostě řeknu, že je to hezký fotbal a dál to neřeším."