Znovu po roce skončil pětinásobný šampion Djokovič v Indian Wells na raketě lucky losera. Loni nestačil na Lucu Nardiho a ve třech setech byl nad jeho síly i Botic van de Zandschulp. Jedná se o další šokující porážku srbské legendy. A že jich nebylo od začátku loňské sezony málo.
Zatímco předloni posbíral sedm trofejí, hrál finále na všech grandslamech a tři z nich ovládl, loni poprvé od roku 2017 zakončil sezonu bez grandslamového vavřínu. Dokonce nevyhrál ani žádný turnaj ATP. Hlavní cíl si ovšem splnil, zlato z olympiády bylo posledním chybějícím dílkem do dechberoucí skládačky.
Už v průběhu loňského roku se začalo hovořit o ztrátě motivace rodáka z Bělehradu. On ji vlastně sám přiznal. "Dříve jsem motivaci vůbec nepostrádal, vždy přišla sama a byla tak nějak automatická. Ale v posledních pár letech už to tak není," řekl loni v září s tím, že hlavním cílem jsou už jen grandslamy a reprezentace.
A poslední vyjádření, které se objevilo na sociální síti X, by to jen potvrdilo. "Mluvil jsem s jedním z bývalých trenérů Djokoviče. Kromě jiných věcí bojuje se ztrátou motivace. Snaží se ji najít na kurtu a doufá, že se mu to povede," píše se na účtu Tennis Connected, který má 31 tisíc sledujících uživatelů.
Dává to smysl. Touha po jubilejním 100. triumfu prostě nemusí mimo grandslamy stačit. Podívejme se na letošní výkonnostní rozdíl Djokoviče na Australian Open a na třech turnajích ATP. Zkraje roku v Brisbane mu motivace rozhodně nechyběla, s Reillym Opelkou ve čtvrtfinále se rval do posledního míče. Američan ale předvedl životní výkon a srbskou hvězdu umlátil servisem i tvrdými údery.
V Melbourne Parku, kde je Djokovič s 10 triumfy nejúspěšnějším hráčem v historii, nezačal dobře. V úvodních dvou kolech ztratil set s Nisheshem Basavareddym i Jaimem Fariou a opět se diskutovalo o tom, že už grandslamový turnaj nikdy nevyhraje.
Pak ale přišly suverénní výhry nad Tomášem Macháčem i Jiřím Lehečkou a hlavně čtvrtfinálový skalp Carlose Alcaraze, a to navzdory vážnému zranění hamstringu, kvůli němuž následně skrečoval semifinále. Sám Djokovič prohlásil, že vítězstvím nad Alcarazem ukázal, že herně na to pořád má. Podle vlastních slov stále může grandslam ovládnout a definitivně se 25. trofejí odpoutat od Margaret Courtové.
Vezměme si jeho posledních pět grandslamových startů. Fantastickou sezonu 2023 zakončil velmi pozdě a určitě mu nepřidaly neproměněné mečboly proti Jannikovi Sinnerovi v semifinále Davisova poháru. Na Australian Open vypadl v semifinále právě s Italem a svůj výkon označil za jeden z nejhorších na grandslamech. V Paříži si zranil koleno a musel odstoupit. Ve Wimbledonu nastoupil krátce po operaci menisku a došel až do finále, v němž ho i kvůli slabšímu pohybu smetl výborně hrající Alcaraz. Na US Open přijel nerozehraný a po bujarých oslavách olympijského zlata. A příběh letošního Australian Open už známe. Smůla, nebo už to prostě nepůjde?
Ať už je to kombinace několika faktorů jako věk, ztráta motivace, slabší výkonnost či neideální fyzická kondice, Djokovič se letos prezentuje úplně jinou hrou na grandslamech a turnajích ATP. Možná tak pro Srba stále existuje naděje, že ještě alespoň jeden grandslamový titul přidá.
Letos vyhrál všech pět dohraných zápasů na grandslamové scéně, na ostatních akcích má naopak bilanci 2:3 a sbírá jednu šokující porážku za druhou. Na majorech se dá brát jako jediné větší selhání od začátku loňského roku jen prohra s Alexeiem Popyrinem na US Open, kde se Djokovič prezentoval na své standardy zvláštním rozpoložením hned od prvního zápasu.
Jeho kolísavou motivaci potvrzují třeba i odřeknutý start na loňském Turnaji mistrů a prvenství pod pěti kruhy bez ztráty jediného setu. Jedno je jasné, na grandslamech je vidět mnohem větší chuť po vítězství, minimálně v tomto roce.
Není pochyb o tom, že chce na metu 100 titulů dosáhnout a bral by aktuálně všemi deseti jakýkoli triumf. Ale mimo grandslamy už možná nikdy neuvidíme toho Djokoviče, kterého jsme ještě předloni sledovali. On totiž i malý střípek motivace může chybět k mnohem lepší výkonnosti.