V podcastu promluvil o tom, v čem se Metoděj Jílek v posledních letech nejvíce zlepšil nebo jak prožíval zisk stříbrné medaile. Kompletní dabovanou verzi s trenérem Dobbinem si už nyní můžete poslechnout na platformách Spotify a Apple Podcasts.
Mnoho lidí objevilo Metoděje Jílka teprve v neděli, když získal stříbrnou olympijskou medaili. Mohl byste nám ho představit?
"Metoděj je mladý kluk, který si teprve hledá své místo v elitním světě sportu. Znám ho už skoro tři roky a za tu dobu jsem viděl, jak vyrostl z mladého teenagera do staršího teenagera. V podstatě je to úplně normální kluk jako každý jiný, ale má obrovský hlad po sportu a po vítězství."
Slyšel jsem, že v životě nikdy nepil alkohol, kávu ani energetický nápoj. Je to pravda?
"To je stoprocentní pravda. Dokonce hned po té stříbrné medaili jsem se s ním snažil uzavřít takovou dohodu, respektive jsem mu dal výzvu, zda by to dokázal vydržet až do konce své sportovní kariéry."
Jaká je vaše první vzpomínka na něj? Upoutal vás hned na první pohled?
"Ve skutečnosti to byl můj parťák z týmu, kdo si ho všiml. Máme vlastní inline tým. Založil jsem značku KejliSkate společně s Liviem Wengerem, švýcarským bruslařem, který je zároveň manažerem našeho inline týmu. A byl to právě Livio, kdo si jako první všiml jeho výkonů na inline bruslích. Řekl mi, ať se na něj podívám a šlo o kluka s velkým motorem a drivem. Měl obrovskou atletickou kapacitu, ale technika byla… Jak to popsat? Pořád ještě rostl, byl to vysoký, hubený, nesvalnatý patnáctiletý kluk, který neměl moc koordinace pro bruslení. Byl v něm ale vidět syrový potenciál. Jeho předchozí trenéři i rodina odvedli skvělou práci po fyzické stránce, takže jsem v něm viděl nevybroušený diamant. Věřím, že moje silné stránky jsou právě v technice a přípravě, takže jsem tam viděl neopracovaný diamant, z něhož by se jednou mohl stát velký šampion."
Rozhovor s Dobbinem
Jak to vlastně v rychlobruslení funguje? Vybral jste si ho vy, nebo si on vybral jako trenéra vás?
"Je to oboustranné. Jak jsem říkal, vycházíme z inline prostředí. Máme inline tým a oslovili jsme ho, jestli by za něj chtěl jezdit. To znamená, že může trénovat s naším profesionálním týmem a dostávat ode mě koučink. Samozřejmě to ale on sám musel přijmout, tu naší vizi – a to se stalo. A od té doby jsme se už neohlédli zpět."
Na čem jste během doby, co ho trénujete, pracovali nejvíc?
"Upřímně řečeno je to každodenní růst, protože jsme spolu opravdu v podstatě každý den. Hlavní věcí byla jeho bruslařská technika. To byl za poslední roky ten nejdůležitější aspekt. A letos opravdu začal plně chápat, co po něm chci, jaká má být technika, a dokázal ji přetavit do svého vlastního stylu. To byla největší výzva, protože jak jsem říkal, je to pořád teenager. Jeho tělo se vyvíjí, pořád roste. To byl hlavní bod. A pak samozřejmě díky nastavení týmu mohl trénovat se světovými šampiony a medailisty z inline scény. Měl možnost vidět, jak trénují šampioni, jak se chovají, jak pracují po mentální stránce. Ale upřímně, je to každodenní vývoj, který stále probíhá. Pořád roste i jako osobnost a bylo úžasné sledovat, jak se za ty roky posunul."
Pátek na olympiádě: Češky a Češi v akci >
Pojďme konkrétně k těmto olympijským hrám. Jak jste se připravovali, aby Metoděj načasoval formu přesně na správný moment?
"To je vlastně ta hlavní práce v celém posledním roce. Byl v trochu jiné situaci než ostatní bruslaři v mé skupině, protože jak víte, máme čtyři kvalifikační závody na olympiádu, čtyři závody Světového poháru. Metoděj během těchto závodů v podstatě trénoval, takže na Světových pohárech nebyl v absolutním vrcholu formy. Program jsme stavěli tak, aby všechno směřovalo sem, na olympijské hry."
Když se vrátíme k neděli a jeho stříbrné medaili. Šel jste do závodu s tím, že by měl útočit na zlato, tak jako on?
"Ano i ne. Jsme na olympiádě a letos byla pětka nejkonkurenceschopnější v historii, jak je vidět i na překonávaných rekordech drah. Ve Světových pohárech jsme měli čtyři různé vítěze na této trati, padly dva světové rekordy. Takže to klidně mohl vyhrát, ale taky mohl skončit pátý nebo šestý – tak vyrovnané to bylo a pořád je. Naděje na zlato tam byla, ale před dvěma týdny jsme měli poslední Světový pohár v Inzellu a Sander Eitrem, který teď vyhrál, byl na stejné vrcholné přípravě jako Metoděj. Oproti dvěma a půl týdnům zpátky jsme ten odstup stáhli asi o půl sekundy. Ale to je vrcholový sport. Se stříbrem jsem byl strašně spokojený, je to neuvěřitelné. Šance na zlato tam byla, ale Nor byl ten den prostě silnější."
Mnoho lidí překvapila jeho reakce – nebo spíš skoro žádná reakce – na zisk první olympijské medaile v 19 letech. Chápal jste ho?
"Ano, chápal. Když s ním jste každý den, vidíte ten jeho hlad. On chce vyhrávat a já tomu rozumím, protože jsem s ním denně. Bylo mi jasné, že ve své hlavě jede vždycky na zlato. Ale když jsme pak šli na oslavy do Českého domu, bylo to neuvěřitelné. Fanoušci tam byli úžasní a myslím, že až tam mu došlo, co znamená získat olympijskou medaili – jak prestižní a jak strašně těžké to je. A v těch následujících dnech si začal uvědomovat, jak velkého úspěchu dosáhl. Ale tu bezprostřední reakci po závodě chápu, protože v hlavě i v srdci jde pokaždé po zlatu. A to nejen v závodě, ale i v tréninku a v každodenním životě. Má to prostě v DNA – chce být šampion."
Kdyby tedy v pátek skončil znovu druhý, myslíte, že by to na ledě slavil, nebo by zase působil zklamaně?
"To si budeme muset počkat a uvidíme. On zlato opravdu strašně chce, ale jak jsem říkal, jsme na olympiádě, mezi absolutní světovou elitou, a tady musí všechno dokonale zapadnout. Myslím, že hluboko uvnitř by byl spokojený i se stříbrem, ale bezprostředně po závodě by asi cítil zklamání, protože i když ho ještě čekají další dva starty, desítka je jeho nejsilnější disciplína. Já ale nechci, aby ten hlad ztratil, protože právě to je výjimečná vlastnost, kterou má většina skutečných šampionů. Doufám, že pokud by získal další stříbro nebo třeba bronz, dokáže si toho vážit. Já jako trenér vždy říkám: 'můžeš být teď zklamaný, ale tyhle medaile a vzpomínky ti zůstanou navždy'. Každý sportovec projevuje emoce jinak. Vím, že z toho stříbra má obrovskou radost, ale zároveň musíme držet fokus na zlato, protože když nejdete po zlatě, často nezískáte ani stříbro nebo bronz. Takže uvidíme, jaká bude jeho reakce."
Říkal jste, že si nastavuje jen ty nejvyšší standardy. To je pro sportovce skvělé, ale nehrozí někdy, že by to mohlo být až sebedestruktivní?
"Ano, to riziko tu je u každého vrcholového sportovce. On nastoupil na scénu a neuvěřitelně rychle zažil úspěchy, ale každý trenér i špičkový sportovec ví, že kariéra má vzestupy i pády. A jeho to v určité chvíli potká taky. Budeme to muset zvládnout jako každý jiný top sportovec. Ve Světovém poháru v Calgary skončil myslím šestý nebo sedmý na pětce. To bylo asi poprvé, kdy něco nešlo úplně podle plánu – a přitom pro to nebyl žádný zjevný důvod. To je prostě vrcholový sport, někdy nemáte svůj den. A on to přijal stejně jako vítězství. Jen měl ještě větší hlad vrátit se a pracovat tvrději. Takže ano i ne – raději budu mít sportovce, který každý den usiluje o dokonalost, než někoho, kdo je tam jen do počtu."
Jak vypadá jeho typický den na olympiádě, když zrovna nezávodí? Stihli jste třeba navštívit i jiné soutěže?
"Ne, my pořád trénujeme, takže vlastně žádné volné dny nejsou. Má práci s fyzioterapeuty, má tréninky. Na stadion je to 45 minut, někdy hodina cesty, takže jen přesuny zaberou několik hodin denně. Má také cyklistický trénink, takže režim pokračuje víceméně stejně jako doma v přípravě. Byli jsme se podívat na ženskou tisícovku, kde jela Nikola Zdráhalová, a také jeho švýcarská týmová kolegyně. Takže nějaké závody jsme viděli. Ale upřímně, dny v olympijské vesnici rychle utečou kvůli tréninku a cestování."
Stíhá si tedy olympiádu vůbec užít a nasát tu specifickou atmosféru, když pořád trénuje?
"Ano, určitě si ji užívá. Je pořád mladý, takže když sem přijel, bylo to pro něj všechno nové. Pro mě jsou to už čtvrté hry, takže jsem věděl, jak funguje vyměňování odznaků a podobně. On se mě nejdřív ptal: 'Proč máme nějaké odznáčky?' A teď je z něj jeden z největších sběratelů a obchodníků s odznáčky ve vesnici. Užívá si i různé aktivity, které tu organizují sponzoři. Třeba Coca-Cola tu má automat, kde si můžete nechat vytisknout svou fotku na plechovku. Takže ano, aktivity ve vesnici si rozhodně užívá."
V Česku bylo rychlobruslení dlouhá léta spojeno s Martinou Sáblíkovou. Teď tu máme devatenáctiletého kluka, který by teoreticky mohl získávat medaile ještě na čtyřech, možná pěti dalších hrách. Má podle vás potenciál stát se ještě větší legendou než je Martina?
"Ne. Martina je podle mě ta největší legenda a jsme dobří přátelé. I kdyby se Metoděj jen přiblížil tomu, co dokázala ona, byl by to neuvěřitelný úspěch. A pokud by ji jednou překonal, nebo se jí vyrovnal, pořád by Martina byla první. Právě ona ukazuje Metodějovi, že i z České republiky – stejně jako já pocházím z malého Nového Zélandu – se dá uspět jako zástupce malé bruslařské země. Ona prošlapala cestu všem dalším Čechům. Myslím, že nic nemůže zpochybnit a překonat to, co dokázala. My jen doufáme, že se dokážeme aspoň přiblížit jejím výsledkům."
Byla pro něj vzorem?
"Upřímně nevím, o vzorech se moc nebavíme. Ale vím, že mu ukazuje, že je to možné, a že mu v posledních letech dává obrovskou podporu. Během trenérské kariéry jsem působil u mnoha reprezentací a to, jak se chová Martina, není úplně běžné. Chodí na jeho závody a fandí mu. Šampionka takového kalibru podporuje mladého nastupujícího sportovce, a to není samozřejmé – někdy se objeví žárlivost, ne každý chce, aby přišel někdo nový. Ale Martina stojí za Metodějem na každém kroku a je to neuvěřitelné."
Řekla mu po stříbru něco konkrétního? Předala mu nějakou radu před dalším závodem?
"Teď je to hodně hektické a navíc, jak víte, Martina byla nemocná. Nemohla jet trojku, takže jsem ji vlastně ani neviděl. Zotavuje se, takže si nemyslím, že spolu kvůli nemoci byli v kontaktu. A já se obvykle příliš nezapojuji do soukromých rozhovorů svých svěřenců, pokud mi o nich sami neřeknou. Ale jsem si jistý, že je Martina pořád neuvěřitelně podporující a že je jeho obrovskou fanynkou."
Mluvili jsme o jeho osobnosti a mentálním nastavení, ale co ho dělá tak výjimečným na ledě? Proč je tak rychlý?
"Je to kombinace více věcí. Jak už jsem říkal, měl od mládí skvělé trenéry, takže má velmi silný základ, na kterém můžu stavět. Ale co je u něj výjimečné, je to, že když po něm chci nějakou technickou změnu, dokáže ji poměrně rychle převést do praxe. A to je v tak technickém sportu, jako je rychlobruslení, opravdu neobvyklé. Myslím, že právě to je jeho největší přednost – rozumí tomu, co po něm z technického hlediska chci, a zároveň se hodně ptá. Připomíná mi to mě samotného, když jsem závodil a trénoval mě můj otec. Pořád jsem se ptal: 'proč děláme tohle, proč trénujeme takhle, co je cílem?' On potřebuje chápat proč. A pak je schopný to fyzicky realizovat, což je úžasné."
S úspěchem přijde i pozornost
Trénujete v mezinárodní skupině. Co to přináší Metodějovi a co to přináší vám jako trenérovi?
"Já sám pocházím z malé země a během kariéry hodně pracuji se sportovci z menších států. Výhoda mezinárodní skupiny je v tom, že vynahrazujeme ten chybějící obrovský národní systém – například Metoděj je jediný elitní český muž v mé skupině a z dalších zemí mám vždy třeba jen jednoho špičkového závodníka. Vytváříme tak něco jako malé Spojené národy. Díky tomu může trénovat s elitními sportovci v prostředí na nejvyšší úrovni. V podstatě se snažíme napodobit podmínky silných zemí, jako je Norsko nebo Nizozemsko, ale složené z jednotlivců z menších států."
Musím říct, že Metoděj na mě nepůsobí jako typická sportovní hvězda. Je spíš rezervovaný, hodně svůj. Je připravený na mediální pozornost a zájem, který ho po návratu do Česka čeká?
"Upřímně řečeno asi úplně ne. Ale je mu devatenáct, takže tohle všechno je součástí jeho učení. S velkými výsledky přichází i média, reflektory a pozornost. Věřím, že to patří k jeho cestě a že si tím musí projít. Bylo by skvělé, kdyby si čeští fanoušci uvědomili, že je to pořád devatenáctiletý kluk, který teprve dospívá v muže. Je to další část jeho vývoje, kde se bude učit a růst. Viděl jsem, jak se za ty roky posunul, a mezinárodní skupina mu také dává možnost poznat různé kultury a přístupy. Nemám pochyb, že do toho v následujících letech doroste, ale je to prostě součástí cesty vrcholového sportovce, která přichází s velkými úspěchy."
Z pohledu českých fanoušků to v pátek bude asi jiné než v neděli. Teď už celé sportovní Česko upíná své naděje k Metoděj a vlastně i k vám. Cítíte kvůli tomu větší odpovědnost?
"Ne. O tom jsme mluvili už před pětikilometrovým závodem. Jednou z Metodějových silných stránek je, že ho vnější tlak nebo takový ten hluk zvenčí neovlivňuje. A ani mě ne. Říkal jsem mu mnohokrát: 'je to jen další jízda'. Přesně na tohle jsme trénovali. Je to další příležitost jít tam a – jak říkám já – předvést show, ukázat lidem tu tvrdou práci a trénink, které nikdo nevidí. Snažíme se držet toho nastavení, že jde jen o to ukázat všechno, co jsme za ty roky odpracovali. Když uděláte všechno správně, výsledek přijde. A jak už teď Metoděje trochu znáte, víte, že on to od sebe stejně očekává. Myslím, že dodatečná podpora ho může posunout ještě o úroveň výš."
Takže vy jako trenér nejste před závodem vůbec nervózní? Jste úplně klidný?
"Trochu nervózní ano, ale spíš v tom smyslu, aby se nic nepokazilo. Rychlobruslení je časová disciplína, známe svou úroveň i úroveň soupeřů. Jde o to správně provést plán – technicky i tempově. Jediná skutečná nervozita je z toho, aby se jízda nepokazila po technické stránce. Když všechno provedeme správně, Metoděj zajede technicky dobře a všechno vyjde, dobrý výsledek tam bude. Takže bych řekl, že je to spíš vzrušení a očekávání než nervozita."
Z pohledu jeho kariéry. Je už blízko svého výkonnostního stropu, nebo má ještě velký prostor pro zlepšení?
"Má obrovský prostor pro zlepšení. A to je na tom to nejzajímavější. Před dvěma lety měl problém sladit ruce a nohy, protože rychle rostl. Teď každý den vidím pokrok – v bruslařské pozici, v technice. U některých disciplín, třeba u patnáctistovky, je už teď tam, kde jsem ho čekal až někdy za dva roky. Pořád má před sebou další roky systematického tréninku, který si musí 'uložit do své svalové banky'. Takže ne, ke stropu má ještě hodně daleko, to je jisté."
To zní skvěle. Můžete prozradit jednu věc o Metodějovi, kterou fanoušci nejspíš ještě nevědí?
"Vzhledem k tomu, že spolu trávíme hodně času, tak možná něco trochu nečekaného je, že si oblíbil vaření. Když jste pryč z domova a od rodičů, je to nová životní situace. Já sám rád vařím, takže když jsme byli před prvním Světovým pohárem v Salt Lake City a bydleli jsme v Airbnb, začal se zase jako vždycky vyptávat. Tak jsme měli takové malé lekce vaření, dívali jsme se na kuchařské pořady na YouTube. Učí se jídlo vnímat nejen jako palivo pro výkon, ale opravdu si ho užít a připravit si ho sám. Na devatenáctiletého sportovce to možná není úplně běžné, že se už takhle zajímá o vaření."