"Není to tak bolestivé, netrápí mě to při chození. Možná ráno, když to trochu ztuhne. Při hře občas vnímám bolest, když jdu na lavičku. Jak se ale hraje, už to tolik nevnímám. Což je nutnost, protože je spousta jiných faktorů, na které se musím soustředit," řekl Satoranský.
"Většinou se snažím hodně pomáhat hráčům na hřišti a teď jsem hodně řešil jen sám sebe, svůj kotník. Chybělo moje napichování obrany, agresivita. Ale teď bych řekl, že už jsem se dostal do bodu, kdy mě kotník při hře nebolí nebo na něj nemyslím," pochvaloval si zlepšení po urychleném léčení před vysněným, částečně domácím EuroBasketem.
"Po diagnóze nebylo moc lidí, kteří věřili, že to půjde a nastoupím. Naštěstí jsem měl otevřené dveře k tomu to zkusit, za což musím poděkovat i Barceloně," ocenil přístup staronového zaměstnavatele, k němuž se vrátil po šesti letech v NBA. "Ukázala se velikost trenéra (Šarunase Jasikevičiuse). Řekl mi, že je zastáncem toho, že člověk musí udělat všechno pro to, aby to zkusil. Že se mám řídit podle pocitu. Musím dát velký kredit doktorům a fyzioterapeutům Barcelony, kteří mě v tom podporovali. Nebylo by nic divného, kdyby trvali na tom, abych opustil reprezentaci," řekl.
Stihl sice úvodní zápas s Polskem, pak vynechal Srbsko a Nizozemsko a vrátil se na souboje s Finskem a Izraelem. "Myslím, že nastoupit proti Polsku bylo trochu předčasné. Chtěl jsem, aby to byla psychická vzpruha pro tým. Bylo jasné, že mě to hodně limituje. Prakticky jsem hrál na jedné noze. Neměl jsem za sebou tréninky, bylo to podruhé po zranění, co jsem byl na hřišti v nějakém kontaktu. I zápas s Polskem ale hrál svoji roli. Po něm už jsem věděl, jak jsem na tom, byl jsem schopný si další zápasy proti Srbsku a Nizozemsku sednout," podotkl.
S Polskem nebodoval a měl šest asistencí, s Finskem si připsal dva body a deset asistencí. "Byl to příšerný výkon, byl jsem hodně frustrovaný. Ale vzal jsem si z něj i jedno pozitivní: kotník už byl daleko lepší. Nechal jsem ho jen zatejpovaný, nenosil jsem ortézu. I to mi hodně pomohlo a dodalo důvěru do zápasu s Izraelem. Jsem moc rád, jakým výkonem jsme se prezentovali a že jsme našli to, co nám chybělo po celý turnaj," doplnil k postupové výhře, pod kterou se za 32 minut a 25 sekund na hřišti podepsal 14 body, 11 asistencemi a osmi doskoky.
Debaty některých fanoušků, jestli je týmu jako zraněný hráč prospěšný, nevnímal. "Měl jsem podporu hráčů a rodiny, všech. Každý, kdo věděl, jakým zraněním jsem si prošel, byl při mně. Jediný tlak, který cítím, je ten, jenž na sebe vyvíjím sám. Nepotřebuju nikoho, aby mi říkal tyhle věci. Dva a půl týdne jsem nehrál pořádnou hru pět na pět, věděl jsem, že to bude trápení. Na tomhle turnaji je krásné, že každý den je nová šance," podotkl.
Když pomohl double doublem k postupu, nejvíce jen potěšila reakce manželky. "Ona viděla, jak kotník vypadal, kolik energie a práce jsem mu dal. Když jsou na vás nejbližší lidi pyšní, zahřeje to u srdce. Neno (kouč Ginzburg) mi říkal, že on by s tím zraněním vůbec nehrál. To, že o mně pak on i ostatní spoluhráči tak hezky mluvili, mě taky moc potěšilo. Ale oni mě znají. Vědí, že jsem trošku blázen, že je to i moje prokletí, protože ne neberu jako odpověď. Zvlášť před takovou akcí, která byla historická pro celou Českou republiku. Chtěl jsem pro to udělat všechno," prohlásil.
Gratuloval mu také specialista na rychlé návraty hráčů Navin Hettiarachchi, jehož poznal ve Washingtonu v NBA. Hned po zranění přijel Satoranskému pomoci. "Odjel na dovolenou do Slovinska, takže mi včera psal, že je super, že se nám to podařilo a hrál jsem takhle. Měli jsme štěstí v neštěstí. Kdyby byl v Americe, bylo by to mnohem složitější. Ale přiletěl do Londýna na stáž a po ní si odskočil do Litvy na dovolenou. Takže byl v Česku během jediného dne. Prakticky se nastěhoval k nám domů, rozepsali jsme si plán po hodinách, měl jsem před očima progres. Je fajn, že teď dělá sám na sebe, má externí klienty. Proto byla možnost ho získat. Bez něj bych to nezvládnul," podotkl.
Sehnal si všechny možné dostupné prostředky k léčbě. "Bylo toho hodně, už se nemůžu dočkat, až se všech těch přístrojů a věcí zbavím. Snažili jsme se udělat, ať to bylo jedno, dvě procenta, aby se to zlepšilo, tak jsme měli všechno pokryté. Každá věc nejen s Navinem, ale i s Pavlem Kolářem, nebo (v Nemocnici) Na Františku... Každý měl svůj díl k tomu, aby se to povedlo," dodal Satoranský.