Konec profesionální kariéry pro Sagana neznamenal odchod ze sportu, spíš změnu tempa. Nadále se objevuje na cyklistických akcích po Evropě, účastní se exhibic a zůstává součástí projektů spojených s komunitní cyklistikou. V Praze ho čeká kombinace role hosta a aktivního jezdce, což je formát, ve kterém se po konci závodění objevuje stále častěji.
Jak vypadá váš život po konci kariéry?
"Mám se výborně a jsem zdravý, což je nejdůležitější. Konečně si můžu víc užívat život. Všechno se pořád točí kolem cyklistiky, jelikož dělám různé akce s ní spojené, jen už nejsem v profesionálním pelotonu. Myslím si, že jsem ještě víc vytížený, než když jsem závodil, akorát tedy nemusím trávit šest hodin denně na kole. Sportuju dál, ale volněji – silniční kolo, horské kolo, elektrokolo, posilovna, turistika. A mám víc času na rodinu. K tomu řeším logistiku, kdy a kam cestovat, takže mám kalendář pořád plný."
Můžou se na vás těšit fanoušci v pražské L’Etape?
"Samozřejmě. Pojedu část etapy s fanoušky a účastníky. Budu k dispozici, když budou chtít poradit nebo se na něco zeptat."
Co byste vzkázal mladým nadšencům a dětem do nadcházejícího závodu?
"Jde hlavně o to, aby si to děti užily, není potřeba to brát úplně vážně. V dětských kategoriích jsou totiž velké rozdíly v tělesném vývoji. Všichni ale musí sbírat zkušenosti, které jsou na těchto akcích to nejdůležitější."
Jak to na takových akcích vypadá? Chtějí si lidé spíš povídat, nebo vás hecují na sprinty?
"Je to různé. Někdo chce fotku, někdo radu, někdo si chce popovídat. Vždycky ale říkám, že bezpečnost je na prvním místě. Na fotky jsou oficiální fotografové. A pak jsou i lidé, co se mnou chtějí soutěžit. Nedávno jsme měli sprint na sto metrů, vyhrál jsem o setinu. Druhý den to chtěl dotyčný zkusit znovu na normálním kole, tak jsme si dali sprint a zase jsem ho porazil. Ale pak jsem byl úplně hotový."
Kde teď trávíte nejvíc času? Na Slovensku, nebo v Monaku?
"Zůstal jsem v Monaku. Odtud cestuju hlavně kvůli práci a sponzorům. Na Slovensko jedu většinou jen na konkrétní akce. Někdy tam zůstanu déle, ale pak se vracím zpátky. Zároveň se rád podívám do Prahy, jezdil jsem sem už jako malý a mám na to skvělé vzpomínky. Praha je velkoměsto a je bohatá na historii."
Jaký máte vztah k ostatním sportům z pozice diváka?
"Velké zápasy si rád pustím. Nejraději sleduju dobrý fotbal, stejně tak hokej. Ale ligy pravidelně nesleduju. Když je nějaký velký turnaj, tak se podívám. Na mistrovství světa ve fotbale budu fandit českým bratrům, jelikož se Slovensko nekvalifikovalo, a pak si určitě pustím i finále."
Co říkáte na současnou cyklistiku a dominanci Tadeje Pogačara?
"S Tadejem jsem soupeřil několik závodů, ale to byl ještě mladší, než je teď. (směje se) Je velmi dominantní a je o level výš než ostatní. Řekl bych, že se zrodil nový nadčlověk."
Dočká se Slovensko vašeho nástupce? Vidíte v někom podobný potenciál?
"Všechno je možné, ale bude to mít těžké. Uvidíme, koneckonců ani mě nikdo nečekal na takové úrovni."
V čem je recept na zisk zeleného dresu?
"Když se sprinterovi zadaří a vyhraje sedm nebo osm etap a poté se mu podaří nasbírat nějaké bonifikace uprostřed etapy, tak se dá vyhrát zelený dres. Klíčová je všestrannost, proto je tak těžké získat zelený trikot několikrát po sobě pro čistého sprintera."
Na konci kariéry jste měl hodně náročný program. Byl to jeden z důvodů jejího konce?
"Bylo to hodně náročné. V jednom období jsem jel čtyři Grand Tours během deseti měsíců. Člověk cítí, že takové dávky už jsou hodně složité a regenerace je pokaždé důležitá."