Od zmrzlého rána si v prosluněném Livignu šla pro životní úspěch, na opatrnost nebyl prostor. "Řekla jsem si, že dnes to tam prostě pošlu a nějak to dopadne. Ale vítězové se rozhodně nerodí ze strachu. Buď to půjde, nebo nepůjde. Lepší jet rychle a být diskvalifikovaná, že jsem přejela tyčku, než jet pomalu a být někde vzadu," popsala svoji strategii.
Už dopolední kvalifikace, kde nestačila jen na favorizovanou krajanku Ester Ledeckou, naznačila, že to dnes může být její den. "Od začátku do konce mi seděl sníh, bylo to perfektně připravené, tratě byly vyrovnaný. Trať krásně postavená, seděla mi. Od rána jsem si říkala: 'Dnes nebo nikdy, prostě si pro to jdi'. A tak jsem to udělala," vyprávěla Maděrová se širokým úsměvem a zlatou medailí na krku.
Prvního velkého vítězství se dočkala v nejlepší možné chvíli. "V Davosu (na prosincovém Světovém poháru) to bylo hodně blízko, tam byl fotofiniš, tak jsem si říkala, že by to mohlo vyjít. Nevyšlo. Říkala jsem si, že přijde lepší příležitost. A přišla tady," rozplývala se. Při slavnostním ceremoniálu hned v několika jazycích slyšela, jak ji označují jako olympijskou vítězku. "Bylo to neuvěřitelné, pořád tomu nemůžu uvěřit. Neskutečné," svěřila se.
Ze šesti jízd cestou ke zlatu udělala největší chybu v té osmifinálové, kdy jí prkno na traverzu před cílem poodjelo v měkkém sněhu. "Chvíli jsem přemýšlela, jestli nezměním tratě, protože modrá byla delší dobu na sluníčku. Už po kvalifikaci jsem si prohlížela tratě a říkala jsem si, že je modrá dole měkčí. Nakonec jsem si řekla, že zůstanu v tom, co mám zajeté. Všechny ostatní jízdy už byly bez chyby," komentovala svůj výkon.
Nejsilnější emoce prožívala po vítězství v semifinále nad domácí Italkou Elisou Caffontovou. "To už byla jistota medaile a to bylo neskutečné," řekla. Ve finále chybovala její rakouská soupeřka Sabine Payerová, takže už několik bran před cílem měla Maděrová výrazný náskok. "V posledních třech nebo dvou branách jsem věděla, že jsem asi fakt vyhrála, a začala jsem se s tím nějak sžívat," doplnila.
Mohla si užívat mimořádnou pozornost, protože v Livignu byla spousta českých fanoušků, kteří fandili hlasitěji než ti italští. "Bylo to neskutečné. Hodně i díky Ester (Ledecké). Měli jsme tu krásnou podporu, moc si toho vážím," ocenila Maděrová. Osobně jí pogratuloval prezident Petr Pavel, který na závod rovněž dorazil. "Viděla jsem ho hned po první jízdě a pak už po každé, jak fandí a raduje se se mnou. Po závodě mi řekl, že děkuje za Českou republiku a že mi moc gratuluje a že je to skvělé," vyprávěla Maděrová.
Hodně jí pomáhá spolupráce s mentálním koučem Marianem Jelínkem, se kterým si dnes volala prakticky po každé jízdě. "I minutka s Marianem mě strašně zvládne uklidnit, protože on už ví jak na mě. Jenom tři slova mi řekne a můžu jet, čistá hlava," ocenila Maděrová.
Zatím netuší, jak jí olympijské zlato změní život. "Zatím si to neumím představit, jaké je to žít jako olympijská vítězka, ale asi to brzy zjistím," řekla s úsměvem snowboardistka, která bude 7. března hvězdou domácího závodu Světového poháru ve Špindlerově Mlýně. A už za týden plánuje startovat na mistrovství republiky na Dolní Moravě.