V Japonsku vinou opuštěných tribun a spoustou omezení trpěla, nepostoupila z kvalifikace. V Mnichově, který žije multisportovním šampionátem, je naopak nadšená. "Celkově ta atmosféra je tady jiná. Asi je to dané i těmi menšími sporty, že jsou tady fanoušci jiného ražení. I Němci jsou strašně příjemní. Organizátoři hrozně vstřícní, furt se smějou. A přejou vám štěstí. Opravdu tady mám hrozně hezký pocit a jsem ráda, že tady můžu být," pochvalovala si dvojnásobná olympijská vítězka.

Před kvalifikací vyhlížela blízké, kteří ji přišli podpořit. "Já jsem věděla, že mají přijít. Když jsem viděla Lukáše, tak jsem se uklidnila," vyprávěla. Po druhém pokusu za hranici 60 metrů s nimi mohla oslavit postup do finále. "Oba kluci přiběhli, to byl hrozně krásný zážitek."

Vzpomínky na ME 2002 se jí při návratu nevybavily. "Mnichov si nepamatuju, to jsem byla takový návštěvník. Vícebojařka, co byla rok v Americe, přijela s únavovou zlomeninou, byla obtloustlá, hodila oštěpem. A pak mi někdo řekl, že by nebylo špatné jím házet dál," zavzpomínala.

V podobné pozici se cítí i letos, když se vrátila na místo činu jako světová rekordmanka a držitelka řady velkých medailí. "Teď jsem tedy taky na návštěvě, když se na ta data narození podíváte. Ale je to hezké. Ti lidé na mě tak obdivně koukají, zvláštně, je to divné. Občas se mě ptají, jestli jsem trenér. Mladí z týmu mi nevykají. Naštěstí, to by asi dostali záhlavek," povídala dobře naložená atletka.

Přijela prý připravená. "Jsem za to vděčná, že po těch dvaceti letech tady můžu být docela v plné síle, samozřejmě dané tím věkem. Prostě tím maximálním, co jsme mohli udělat. Natrénovali jsem velmi dobře za ten rok s Honzou (Tylčem), konečně jsme si sedli, nebyl žádný zdravotní problém."

Její první kvalifikační pokus, který měřil jen 56,36 metru, poznamenalo dlouhé čekání. "My jsme tam snad patnáct minut čuměly, než začala soutěž. To bylo takové nepříjemné. Ten první hod jsem zapomněla běžet. To bylo jak nějaký tréninkový. Pak už to jelo, pak se do toho člověk dostane," popisovala průběh kvalifikace.

Ani postupový pokus 60,75 metru nebyl ideální. "Netrefila jsem ho na to rameno, že bys cítil, že to brnkne, že to vystřelí," přiblížila. Že by protstor pro zlepšení na sobotní finále? Špotáková zdůrazňuje, že každý den je jiný. "Nejhorší je, že to už víš na tom rozcvičováku. To člověk pozná, jak na tom je, jak to tělo reaguje. Jak je pružné, jak jsou pružné kotníky. Nejhorší je, že už víš, že s tím budeš bojovat. Když je to dobré, tak si s tím můžeš jenom hrát," uvedla evropská šampionka z roku 2014.

Jak může vypadat ve finále, nechtěla odhadovat. "Vůbec nemám žádné tipy, scénáře, to po mně nechtějte, to neřeším. Já bych chtěla hodit třeba season best, hodit dobře, což chce každý. Ten pocit stačí," dodala Špotáková, která při Diamantové lize v Polsku hodila 62,29 metru. To ji v současné evropské oštěpařské konkurenci řadí do početného okruhu kandidátek na medaili.