Z domova odešel za fotbalem do zahraničí už v 16 letech. A stále je nejmladším českým fotbalistou, který si zahrál německou Bundesligu, ač zůstalo jen u 17 minut ze zápasu Wolfsburgu s Lipskem. Nakonec mu do národního týmu pomohla polská liga a přestup na belgickou adresu v Anderlechtu Brusel.
"Jsem rád, že jsem dostal šanci. Tým i všichni kluci působí skvěle a moc se na to všechno těším," přiznal. Možná už mohl pozvánky dostávat dřív, však dlouhá léta patřil mezi stálice mládežnických výběrů a spekulovalo se o tom, že by mohl dostat šanci třeba i ve výběru, který mířil na mistrovství světa. "To bylo rozhodnutí tehdejšího realizačního týmu a nechci ho zpětně hodnotit. Nebyl jsem u toho. Ale teď jsem tady a jsem za to velmi rád," dodal.
Jak jste se vůbec o té vaší první pozvánce do národního týmu dozvěděl?
"Nominaci jsem se dozvěděl během tiskové konference, kterou jsem sledoval na YouTube. Předtím jsem žádné konkrétní informace neměl. Ale vlastně jsem ani nebyl nějak nervózní, jestli se tam ocitnu nebo ne. Bral jsem to tak, že můžu jen získat."
Polsko byl správný krok
Prošel jste Německem, pak byl v Polsku a nakonec zakotvil v Belgii. Nebál jste se, že právě ten přesun do polské Ekstraklasy může být krokem zpět?
"Nedávno jsme ji hodnotili s agentem a myslím, že mi toto rozhodnutí dalo strašně moc – po životní i fotbalové stránce. Nevím, jak se lidé v Česku dívají na polskou ligu, ale pro mě je to kvalitní soutěž, a to jak fotbalově, tak atmosférou a fanoušky. Zpětně ji vnímám velmi pozitivně."
V létě jste po povedené sezoně v Górniku přestoupil do Anderlechtu. Cítil jste, že je čas, udělat zase krok dál?
"Ve hře byly obě varianty – přestup i setrvání v Polsku. Pokud by přišla dobrá nabídka a správná příležitost, chtěl jsem ji využít. Ale zároveň bych byl spokojený i v případě, že bych zůstal."
Každopádně to byl zjevně dobrý krok. V Anderlechtu jste zaujal a pozvánka do reprezentace je toho důkazem.
"Samozřejmě mě to těší, ale je to teprve začátek. Sezona je dlouhá, čeká nás spousta zápasů a chci si výkonnost udržet. Myslím, že se zatím daří jak mně, tak celému týmu. Důležité bylo splnit cíl v podobě postupu do Evropské ligy, což se povedlo. Teď chceme ukázat, že v ní dokážeme uspět."
A vaši spoluhráči v Anderlechtu? Jak reagovali na vaši nominaci?
"Všichni mi gratulovali a měli z toho radost. V Anderlechtu všichni pamatují české hráče, kteří tam působili přede mnou. Takže i pro mě byla nominace do reprezentace jednou z výzev, se kterými jsem do klubu přicházel."
Cesta Evropou benefitem
Trenér Denia o vás na své nominační tiskovce mluvil jako o multifunkčním hráči. Na jaké pozici se cítíte nejlépe?
"V poslední době nastupuji na pravém křídle, ale často se toulám i ve středu hřiště. Jsem zvyklý na více pozic a jsem připravený nastoupit tam, kde mě trenér bude potřebovat. A zatím jsme podrobněji neřešili, co se ode mne bude čekat."
Pro české fanoušky jste pořád trochu neznámá tvář, žijete dlouho v zahraničí. Jak vás ale právě tahle cesta formovala a věřil jste jí od začátku?
"Věřil. Některé chvíle byly samozřejmě těžší, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že je to cesta, která mi pomůže posunout se dál. Když člověk odejde od rodiny a kamarádů a stále začíná v novém prostředí, musí se přizpůsobit. Často se mi měnili spoluhráči i lidé kolem mě, což mě naučilo samostatnosti a adaptaci."
Formovalo vás ještě něco dalšího, kromě prostředí cizí země a různé fotbalové kultury?
"Myslím, že největší posun za poslední dva nebo tři roky u mě nastal po mentální stránce. Myslím, že hlava je jedna z nejdůležitějších věcí nejen ve fotbale, ale i v běžném životě. Spolupracuji s mentálním koučem Víťou Schlesingerem. Jsem rád, že jsem se do toho pustil, protože mi to hodně pomáhá."
Teď se možná dočkáváte odměny?
"Mám z toho radost a člověk by si měl umět ocenit, když odvádí dobrou práci. Zároveň ale vím, že je stále o co hrát a že to není konečná stanice. Chci se dál rozvíjet. Jsem rád, že jsem v Anderlechtu a že jsem dostal příležitost v reprezentaci. A nechci příliš řešit, co bude dál. Chci co nejvíc pomoct tady i v klubu, a pak uvidíme."
Možná vám tahle pro české fotbalisty stále netradiční cesta pomůže i v národním týmu. Tu nyní také převzal cizinec. Jak se vlastně nyní bude v kabině mluvit?
"Zatím jsme komunikovali především anglicky. A myslím, že vzhledem k tomu, kolik hráčů ovládá španělštinu, to tak nejspíš zůstane. Mně to vyhovuje. Jsem zvyklý. Od šestnácti let žiju v zahraničí, angličtinu používám prakticky neustále."
První zápasy v národním týmu vás čekají s Chorvatskem a Anglií. Můžete potkat Luku Modriče, Harryho Kanea…
"Určitě jsem rád, že ještě stihnu Luku Modriče. Ale takové zápasy jsou pro mě hlavně důležité v tom, abych viděl, v čem se ještě mohu zlepšovat a co se dá od špičkových hráčů naučit. Prostě se na ně těším. Chci vidět, jak vypadá nejvyšší úroveň, a pokusit se jí konkurovat."
V belgické lize zatím na gól čekáte, v té Evropské už jste ale dvakrát skóroval. Nyní čeká národní tým. Ale i tak se stále řeší vaše produktivita.
"Tohle je oblast, na které dlouhodobě pracuji. Věděl jsem, že produktivita je něco, co mi dosud chybělo. Zlepšení je vidět, ale stále je na čem pracovat a může to být ještě lepší."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
