Štvanice 86 žije ve vzpomínkách a někteří pamětníci si nostalgicky připomínají moment, kdy se Martina Navrátilová po letech v emigraci, ještě v době železné opony, znovu představila v domovině.
Štvanice 26 pro změnu ukazuje, kam se český tenis za 40 let posunul a jak i díky odkazu dnešních legend sbírá úspěchy. Ikonický centrkurt u Vltavy tleskal báječnému českému souboji Terezy Valentové a Marie Bouzkové, a poté i šampionce, která před zaplněné tribuny přinesla wimbledonskou trofej.
Linda Nosková si přitom možná uvědomila, že v Praze dvakrát padla ve finále. Vítězství v nejslavnějším turnaji světa ale všechno přebilo.
Aplaus pro ni byl logický. Vždyť triumf skromné dívky z Valašska na travnatém grandslamu stále doznívá – navíc ho umocnil fakt, že se ve finále střetla s krajankou Karolínou Muchovou. Mimochodem, krátce předtím, než wimbledonský talíř přinesla ukázat do arény, přivítal dvojici úspěšných tenisových kamarádek na Pražském hradě sám prezident Petr Pavel.
Ale zpět na Štvanici. V útrobách ikonického stadionu, v zákulisí a ve stínu tenisových bojů, proběhly další emotivní chvíle. Do vznikající Síně slávy, která během pražského turnaje připomíná 40. výročí výjimečného ročníku Poháru federace, dorazila Hana Mandlíková, vítězka čtyř grandslamů a jedna z tehdejších hrdinek.
Bylo samozřejmě logické, že se Nosková s Mandlíkovou musí setkat. Možná spolu řešily i to, že dnes jedenadvacetiletá Linda dobyla trofej, která Hance nikdy souzena nebyla.
Výjimečná a stále vitální dáma, jež v osmdesátých letech minulého století patřila díky vytříbené technice úderů k absolutní špičce, však bere věci s nadhledem. Má totiž úplně jiné zásluhy. Devět let trenérsky pomáhala Janě Novotné, která pod jejím vedením Wimbledon vyhrála. A právě od Novotné pak čerpala know-how současná hvězda a další šampionka z All England Clubu Barbora Krejčíková.
Mandlíková svou kariérou i víceméně západním přístupem k tenisu možná nechtěně, ale zcela přirozeně inspirovala další generace dívek, které se snažily a stále snaží prorazit v neúprosném světě tenisu. A zdá se, že se to daří.
Nejde jen o čtyři české grandslamové trofeje získané třemi různými hráčkami v posledních pěti letech. Český ženský tenis má v záloze i další nesmírně silnou vlnu tenistek.
A po letech konečně také turnaj v hlavním městě, na báječném místě, který díky svým kulisám získává na prestiži i zájmu.
Užívejme si to. Není to samozřejmost. A buďme na to pyšní.
