"Byl to prostě úžasný zápas. Jsem super šťastná! Na začátku jsem trochu cítila únavu, ale pak jsem to skóre v první sadě otočila a ve druhém už jsem si to nenechala vzít, jela jsem to ve své režii," vyprávěla Taggerová sebevědomě poté, co zdolala Darju Snigurovou.
Suverenitou, kterou předvedla na štvanickém centrkurtu publikum ohromila už v sobotním duelu s dvojnásobnou grandslamovou vítězkou Barborou Krejčíkovou. A podobně bezstarostně si počínala i na pozápasovém setkání s médii. Ve svém věku plynule přepíná mezi třemi jazyky.
Ale vlastně logicky. Vyrůstala v Rakousku, na okruhu WTA je po ní vyžadována angličtina a tréninkové zázemí už má skoro tři roky v Itálii a rady čerpá od ikony Francescy Schiavoneové.
V neděli ale dělila pozornost i ke svým rodičům, kteří ji přijeli do české metropole podpořit. "Přijeli autem dnes ráno, byla tu moje sestra i mí bratři. Když jsem včera postoupila do finále, měli jasný plán: 'Zítra je neděle, jedeme se podívat do Prahy na finále.' A tak jsem je tu měla. Byla jsem za to šťastná, najednou tam byly ještě úplně jiné emoce. Bylo to moc hezké," vyprávěla dojatě.
Děvče, které formovaly hory
Taggerová je zjevně v dobrých rukou. A za svůj sportovní talent vděčí všestrannosti. Už si zvykla odpovídat na otázku směřující na její výjimečný bekhend jednoruč. Prý je pro ni naprosto přirozený a vůbec nepřemýšlela, že by jej chtěla předělávat. Ač je hodně vysoká, všimnete si velmi ladného pohybu i jistoty úderů. "Ta výška má samozřejmě nějaké výhody a někdy nevýhody. Ale já už jsem si na ni zvykla. Přijde mi vlastně dobrá, cítím se komfortně."
S pohybovou průpravu ji vzhledem k prostředí, kde vyrostla, pomáhaly zimní sporty. "Třeba moc ráda hraju lední hokej. Nejsem žádný profík, ale opravdu ho ráda hraju. Jsem z hor, takže lyžovat nebo hrát hokej, to je pro mě normální a přirozené," přiznává.
Před jejími zápasy ale postřehnete trochu jiný rituál. Společně se svým italským týmem vytahují menší fotbalový míč a příprava v pohybu trvá třeba i hodinu, podle toho, jak se situace na kurtu vyvíjí. "Fotbal? Tak ten pro změnu vůbec neumím a myslím, že ani neznám pravidla. Moc dobře, vím, že jsem v něm špatná, ale právě proto do toho jdu! (směje se). Ale ta rozcvička, na kterou se ptáte, to je prostě čas, kde se bavím a dostávám se do tempa."
Rovnováha jako klíč
Díky triumfu na pražské Štvanici se Lilli Taggerová posune na 45. místo žebříčku WTA. A i když má logicky z prvního velkého titulu radost, přemýšlí spíše o tom, jak kariéru směřovat dál.
"Abych byla upřímná, neupínala jsem se k tomu, že něco musím dokázat a právě teď něco vyhrát, abych si mohla říct: 'Skvěle, teď jsem to dokázala. Teď to půjde, tohle je průlom.' Myslím, že je důležité, abyste šli den za dnem a neřešit úplně na výsledky. Protože když budete tvrdě pracovat a budete dělat správné věci, jednoho dne se dostanete tam, kam chcete," filozofovala.
A také připomíná, že jí pomáhá i správné dávkování sportu a ostatních aktivit. "Samozřejmě, že nejdůležitější je tvrdá práce. Ale je také velmi důležité mít u toho rovnováhu se zábavou a těmi normálními věcmi, které se životem souvisí. Myslím, že jsem si našla svou cestu a prostě mě to baví," dodala.
Na Prahu ale logicky neazpomene: "Já už tu často hrála na juniorských turnajích, potkávala jsem spoustu českých holek, známe se. Ale na Štvanici? To byl prostě úžasný týden! Ti fanoušci a zdejší lidé…? Celý týden mi to dávalo úžasnou energii. Také město je moc hezké prostě jsme si to tu moc užili. Bylo hezké tady hrát."
A legenda Francesca Schiavoneová, která na ni dohlížela z trenérské lože? "Vyhrála jsem, takže jsem jí určitě moc potěšila. (smála se) Začaly jsme spolupracovat před dvěma a půl lety, je pro mě prostě neuvěřitelná. Moc, moc mi pomáhá…A teď? Věřte,že ona je opravdu velmi šťastná."