Arthur a Valentin pocházejí z tenisové rodiny, jejich cesta k tenisové elitě se však vedla prvotně přes studium. Oba se totiž vydali do světa velkého tenisu přes americkou univerzitu.
Pro objasnění rodinných vztahů a vazeb na tenis je třeba dodat, že podstatná je v příběhu maminka Arthura Rinderknecha. Virginie Paquetová byla profesionální tenistkou a v roce 1986 si zahrála třeba na pařížském Roland Garros.
Svou kariérou ovlivnila celou rodinu. Kromě syna Arthura se na nejvyšší úrovni pohybuje také neteř Chloe Paqetová, která se vloni dostala do TOP 100 žebříčku WTA a synovec Benjamin Balleret, jenž se věnuje koučinku. Logicky si pak vzal do parády i svého nevlastního bratra Valentina.
Uf. Už tomu rozumíte?
To podstatné se neurodilo ani v Monaku, ani ve Francii, ale v Texasu, kam Valentin zamířil studovat hlavně díky rodinným doporučením. "Když Val oslavil osmnácté narozeniny, měl před sebou několik rozhodnutí. Chtěl se stát profesionálním tenistou, ale ještě nebyl dostatečně vyzrálý po psychické stránce. A také nebyl fyzicky připravený," vysvětluje Balleret.
Trenére, to je můj bratranec
V té době už na tamní univerzitě působil Arthur, který se u týmového trenéra Steva Dentona za svého bratrance přimluvil a doslova mu tam zajistil místo. Byli spoluhráči a tvořili klíčovou součást univerzitního týmu. Když Arthur odcházel do profesionálního tenisu, poprosil Dentona: "Trenére, postarej se o mého bratrance stejně jako o mě."
Rada nad zlato. I Valentin se ocitl v dobrých rukou. Denton byl svého času 12. hráčem světového žebříčku ATP a druhým deblistou světa.
Na univerzitě se oba bratranci rozvíjeli jak po tenisové, tak charakterové stránce. O správně nastavených rodinných hodnotách svědčí i pár vět z Šanghaje. Když Arthur v semifinále prohrával s Dmitrijem Medveděvem, přiznal, že myslel i na bratrance. "Kdybych měl prohrát, budu se ho snažit co nejvíce unavit, aby Valentin mohl druhý den začít alespoň trochu ve fyzické výhodě." Kluci se prostě navzájem podporují a rodina je pro ně na prvním místě. Slzy při závěrečném ceremoniálu po finále toho byly dalším důkazem.
Trenér Denton, který byl důležitou figurou obou dnešních celebrit na cestě k vrcholu, jejich souboj naživo neviděl. Na finále sice chtěl přiletět, ale už nesehnal letenku. Nicméně zápasy ze Šanghaje si samozřejmě alespoň v televizi ujít nenechal.
Stejně titulů z Masters jako Berdych
Vše ale mohlo být úplně jinak. Ve druhém kole kvalifikace byl Vacherot pouhé dva fiftýny od vyřazení. Na lopatě ho měl 118. hráč světa Liam Draxl. O pár týdnů dřív mladší z bratranců prohrál i s hráčem z deváté stovky žebříčku a nedostal se ani do kvalifikace US Open. V Šanghaji ale zažil životních 14 dnů, během kterých porazil hrající legendu Novaka Djokoviče, Holgera Runeho či Alexandera Bublika.
Jeho případ ukazuje, jak malé rozdíly mezi hráči jsou. Často stačí jediný povedený týden, který změní doslova vše. Od finanční situace až po možnost hrát hlavní soutěže ATP. V neposlední řadě také hráči dodá víru v to, že za určitých okolností může takto prorazit.
Dnes se Vacherot s jedním titulem z turnaje kategorie ATP 1000 Masters řadí po bok Juana Martína Del Potra, Stana Wawrinky či Tomáše Berdycha.
Finále v Šanghaji bylo výjimečné ještě z jednoho důvodu – šlo teprve o druhé finále z turnaje ATP Masters 1000, ve kterém se proti sobě postavili bývalí hráči z amerických univerzit. Tím předešlým bylo montrealské finále z roku 1993, ve kterém Mikael Pernfors porazil Todda Martina.
Viďmanová dobyla americký univerzitní tenis
Vacherot a Rinderknech jako další ukázali, že americký univerzitní model má smysl i pro evropský tenis. Po boku slavných jmen, která ho absolvovala – Ben Shelton, Emma Navarrová, Danielle Collinsová a další – jsou teď i oni dva důkazem, že cesta přes univerzitní tenisové kurty může vést na samotný vrchol.
Plány do budoucna jsou jasné. "Už jsme si řekli, že makáme dál a uvidíme, co se stane," uzavřel motivovaně trenér Balleret. Pokud vše půjde stejně hladce, jako v Šanghaji, je možné, že se Monako z titulu na okruhu ATP neradovalo naposledy.